V Hutově dnes najdeme jen torzo kaple a staré lomy

Je to krajina, kterou peripetie dějin odsoudily k tomu, že lidské hemžení a snažení zde vlivem pozdějších událostí často pohltila zpět panenská příroda, a dnes na místě kdysi kvetoucích osad najdeme jen nepatrné zbytky základů ukryté v lesích.

To je i příklad místa, na které se dnes vydáme, zaniklé osady Hutov, kterou nenajdeme ani na těch nejpodrobnějších mapách. Ono místo je nedaleko vesnice Jiříkov na Sovinecku, proslulé Pradědovou Galerií.

Původně německá osada vznikla pravděpodobně na panských pastvinách

Z křižovatky silnic na Jiříkov, Stránské, Těchanov a Křížov odbočuje severním směrem polní cesta. Ta vede nejprve do údolí prameniště Těchanovského potoka, pak mezi odvaly starých lomů, až se najednou před člověkem objeví zřícenina kostela, neklamná známka toho, že stanul na místě zaniklé osady Hutov.

Některé odvaly už ani nepřipomínají důlní výsypky|foto: Miroslav Kobza

Původně se obec německy jmenovala Hutdörfel a byla vždy nedílnou součástí nedalekého Jiříkova. O založení osady nevíme vůbec nic. Můžeme předpokládat, že vznikla parcelací vrchnostenské půdy někdy v 18. století, kdy byly podobné osady v okolí zakládány. Většinou se tak stalo po zrušení dvorů, které v obcích byly.

Název obce Hutdörfel pochází podle jazykovědců ze jména místní lesní tratě Hutting, která prý vedla mezi Jiříkovem a Veveřím. Druhá varianta jména vychází ze základu Hüttüng, což znamená pastvina. Právě to by podporovalo myšlenku, že osada vznikla na obecní pastvině.

Patrně původní cesta do vesnice byla roubena starými švestkami|foto: Miroslav Kobza

Díky pravnučce někdejších místních obyvatelů, mimochodem dnes žijící ve Spojených státech, se můžeme na webu něco dozvědět také o podobě obce. Zveřejněná litografická pohlednice Hutova nese ještě jeden nápis: „Colonie Schreiber vorm Latzel“ (Kolonie Schreiberů popředí Latzelů).

Možná nám to prozrazuje obyvatele této části Jiříkova. Je totiž jisté, že praděd pisatelky Georg Latzel žil v této vesnici v letech 1820 – 1880. Na pohlednici je několik domů, z nichž minimálně dva jsou výstavní. Hromádky zdiva v lese dnes už prozradí o velikosti staveb jen velmi málo.

Kaple sv. Anny s rozsáhlou kryptou

Naopak kaple je zachovaná mnohem více. Víme o ní je, že byla zasvěcena sv. Anně. Jednolodní stavba s věží se dochovala v torzu. Pozoruhodná je krypta, která byla téměř pod celou kaplí.

Interiér někdejší kaple s odkrytou kryptou|foto: Miroslav Kobza

Vesnice nebyla nikdy příliš velká. Zápis ze sčítání lidu v roce 1930 mluví o tom, že zde žilo pouze 29 obyvatel německé národnosti, kteří se živili zejména v lomech. Těch najdeme okolo mnoho, některé jsou zčásti zatopené, jiné zarostlé buřinou. Zajímavý je jeden z lomů, do kterého vtéká potůček nedaleko pramenící, který však z lomové jámy nevytéká. Prozrazuje to další podzemní prostory, které se zde nacházejí.

Na ložisku byly těženy jílovité břidlice zajímavé modrošedé barvy. Břidlice byla využívána zejména na výrobu střešní krytiny, charakteristické pro toto území, ale také jako dlažba a obklady. V některých lomech se těžila surovina rovněž pro výrobu brousků a školních tabulek. Vniveč nepřišel ani odpadní materiál.

Ten byl využíván jako plnivo pro různé účely, na lepenky s břidlicovou drtí atd. Dnes mají lomy hloubku až 40 metrů, což svědčí o poměrně rozsáhlé těžbě. Ta zde probíhala minimálně od poloviny 19. století a patrně zanikla po II. světové válce s odchodem zdejších obyvatel a zánikem obce.

Dnes už zde najdeme jen onu malebnou, ale také poněkud ponuře krásnou lokalitu vesnice, kterou si příroda bere zpět. Chcete- li se sem podívat, doporučuji jaro nebo pozdní podzim. V létě je tato lokalita zarostlá kopřivami a buřinou a mnohé objekty nejsou vidět.