V Kolšově stály již ve 14. století dvě tvrze

Středověké uspořádání Kolšova je zajímavé, neboť se jednalo o vesnici rozdělenou na dvě podobně velké části, která každá patřila jiné vrchnosti. Už první zmínka z roku 1356 potvrzuje, že vesnice je mnohem starší. Toho roku si totiž bratři Dětmar a Bohunek ze Závořic rozdělili Kolšov, který patrně zdědili. Od té doby s několika výjimkami byla vesnice až do poloviny 15. století kdy je celé malé panství spojeno s velkým dominiem zábřežským pod vládou Tunklů.

Zajímavé je, že právě Kolšov je jedním z míst, odkud rod Tunků začal rozšiřovat své panství na Zábřežsku. Už v roce 1437 byl do zemských desek vložen zápis o převodu Kolšova s tvrzí do majetku Jana Tunkla z Eichholze. Teprve o deset let později je toto dominium, ke kterému patřily i Dolní Studénky, Dlouhomilov, Hrabišín a osada Sluhoňov převedeno na Jana Tunkla ze Zábřeha a Brníčka.

Již zde byla zmíněna tvrz a nutno říci, že v Kolšově byly tvrze hned dvě, tedy alespoň v době rozdělení zdejšího panství. Dolní tvrz stávala v místech pozdějšího lichtenštejnského dvora, tam, kde doposud hospodářské budovy stojí. Horní tvrz podle lidové tradice stávala na místě domu č. p. 9, kousek nad kaplí. Dnes už po ní není ani stopy. Toto panské sídlo zaniká po převzetí Kolšova zábřežskou větví Tunklů po roce 1450.

Koncem 16. století jsou jako majitelé Kolšova  uváděni Bukůvkové  z Bukůvky. To obec zachránilo před konfiskací. V roce 1689 však byla vesnice koupena Liechtenštejny. Ti vytvořili kolem tvrze hospodářský dvůr a tvrz v jeho budovách mizí navždy a dnes už můžeme jen hádat, kde stávala.

Škola v Kolšově je od roku 1883

Historie Kolšova pak zůstává podobná až do konce patrimoniální správy. V roce 1883 má vesnice školu a od roku 1820 novou kapli sv. Martina.

Málokdo ví, že v Kolšově byl po celou dobu fašistické okupace i následné bolševické doby na pomníku padlých reliéf Tomáše Garrigue Masaryka. Jeho podoba není příliš výrazná a tak asi nevadil ani Němcům, ani našim orgánům.

Bohužel staré statky, které mívaly empírovou výzdobu, již zchátraly natolik, že památková ochrana těchto budov je už naprosto zbytečná. Vrcholná díla zednického mistra Isidora Korgera z Nového Malína, nebo některého z jeho žáků, již dávno popadala do prachu kolem domu.

Obyvatelé obce se živili hlavně zemědělství, poté co byla v nedalekém Sudkově otevřena přádelna bavlny, docházeli sem i dělníci z Kolšova. A tak začala na sudkovskou dělnickou kolonii v Podhorce navazovat výstavba malých dělnických domků, která brzy propojila katastry Kolšova i Sudkova.

Jestli je některé místo v Košově obzvlášť půvabné, tak je to místní hřbitůvek. Není nijak velký, ale nabízí krásný pohled do krajiny, zejména na severozápad, směrem ke kopcům Zábřežské vrchoviny a do údolí Moravy.