V lesích u Velkých Opatovic na Blanensku jsou ukryty velké skalní reliéfy dvou slavných umělců
U Velkých Opatovic na Blanensku na jižní Moravě můžete kromě krásné přírody obdivovat i umělecká díla do přírody doslova vsazená. Velké reliéfy dvou osobností vytesané do pískovcového masivu jsou nenápadně schované uprostřed lesa. Dojít k nim můžete za asi tři čtvrtě hodiny volnou chůzí z centra města po červené turistické trase.
Jako pocta a zároveň originální dárek k 80. jubileu vznikl uprostřed lesů u Velkých Opatovic obrovský vytesaný portrét věhlasného básníka Petra Bezruče. Impozantní dílo vytvořil akademický sochař Karel Otáhal. O pár let později vysochal do téže skály reliéfní portrét hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Všichni tři se znali a byli dobrými přáteli.
Karel Otáhal rád chodíval na procházky po Malé Hané. Jednou si kousek od opatovického hradiska všiml malé skalní stěny. Psal se rok 1947. Místo ho natolik uchvátilo, že si ho dlouze prohlížel ze všech stran, až se v něm probudila umělecká touha. Když se tam znovu vrátil, měl už s sebou sochařské náčiní a stěnu začal postupně opracovávat. Nejprve vytvořil kruh o průměru 170 centimetrů, poté odkryl zvětralé vrstvy až na zdravý kámen a během 14 dní práce od úsvitu do soumraku se pod Otáhalovýma rukama začala rýsovat mohutná hlava Petra Bezruče.
Líbezně zklamaný Bezruč
Velkým přáním Karla Otáhala bylo, aby Bezruč spatřil jeho dílo na vlastní oči. Ostatně, Otáhal chtěl svým výtvorem nejen vzdát hold svému příteli, ale zároveň mu dát velmi originální dárek k jeho 80. narozeninám. A jeho přání se opravdu vyplnilo.
Bezruč na Otáhalovo pozvání skutečně se svými přáteli 31. října 1947 do Velkých Opatovic přijel. Bohužel sám sochař se této návštěvy nemohl zúčastnit. Nicméně Bezruč s hůlkou vystoupal společně se skupinou nadšených obyvatel i přátel až na Hradisko, kde si svou do skály vytesanou podobiznu prohlédl a s lidmi i krátce podebatoval. Otáhalovi pak zaslal děkovný dopis, který se dochoval, a ve kterém mimo jiné píše: "Jel jsem tam s obrovským strachem, bo jsem pesimista, jenž věří, že jeho obraz vždy zle vypadne, bo nejsem švarný ani za mák. Ale byl jsem líbezně zklamán. Místo je velmi dobře zvoleno a já Vám tisíckráte a srdečně děkuji za pozornost, kterou jste mi věnoval."
V paměti krajanů se také traduje Bezručova vtipná říkanka:
Zastavil ses, nejda dále
a v údivu jsi se ptal:
Co za čerta na té skále
vyryl Maestro Otáhal?"
Básník a skladatel v jedné skále a v další ještěr
Místo pod Hradiskem z doby bronzové Karla Otáhala oslovilo natolik, že se o několik let později rozhodl vytesat zde ještě jeden portrét. Dalším jeho blízkým druhem byl hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster. A tak i jeho podobu sochař v roce 1952 zvěčnil do pískovcového masivu. Rok před tím skladatel ve svých 91 letech zemřel. Do skály vedle jeho portrétu je proto vytesán nápis: "J. B. FOERSTROVI IN MEMORIAM AUTOR".
Pozorný návštěvník si na tomto místě může všimnout ještě jednoho reliéfního obrazu. Jen kousek nad zemí, naproti Bezručovu portrétu, je do další pískovcové skály vytesán velký ještěr. A to nikoli náhodou. Petr Bezruč se totiž podepisoval jako "Old ještěr", reliéf je tedy básníkovým podpisem v obraze. Zajímavé je porovnat historickou fotografii z doby vzniku reliéfů se současností. Po desítkách let se totiž Bezručův obraz poněkud propadá do země. Důvodem jsou spadané nánosy, které postupně zvedají okolní terén.
K reliéfům po červené
Z centra Velkých Opatovic je to k reliéfům přibližně 45 minut chůze do kopce po červené turistické trase, která je zároveň i cyklotrasou a součástí naučné stezky Hanýsek. Na samotné reliéfy ale žádné turistické značení přímo v místě neodkazuje. I když jsou díla těsně vedle stezky, jsou dobře ukryta v malém propadání mezi stromy. Je tedy dobré se vybavit turistickou mapou, případně místo najít pomocí GPS a mapy v mobilním telefonu. Reliéfy nedávno prošly revitalizací, díky které opět vynikly v plné kráse.
Dále je pak možné pokračovat na vrchol Hradisko. Jeho název má historický význam. V době bronzové tam skutečně bylo malé strategické sídlo. Tehdy ještě nebyly v okolí vzrostlé lesy a vrchol kopce nabízel výhled do širé dáli. Dnes už je ze sídla patrný jen obrys v podobě trávou zarostlého valu ve tvaru podkovy. I tak stojí za to také toto místo navštívit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
