V mládí toužil po novém autě. Teď tráví celé zimy v dílně a renovuje veterány

Sbírka veteránů Jiřího Čekana
Sbírka veteránů Jiřího Čekana

Potkáváme je na silnicích, na srazech, při spanilých jízdách napříč republikou. Řeč je o nablýskaných veteránech. Starých automobilech a motorkách. Jejich sbírání prý nepatří k zrovna laciným koníčkům. Spíše naopak. Kromě peněz spolyká i spoustu volného času. Zná to každý, kdo vášni propadl. Také Jiří Čekan, který nás nechal nahlédnout do svých garáží a do dílny v pořadu Přímo z místa.

První kroky vedou do největší ze tří garáží u domu na okraji vesnice. „Postavil jsem ji tak, aby se dovnitř vešlo co nejvíce aut,“ říká Jiří Čekan.

Zajímá mě, jak se sběratel k vášni pro stará auta a motorky dostal. „V osmnácti jsem si koupil Škodu 100. Pak už jsem chtěl jen nové auto, abych ho nemusel pořád spravovat. Když jsem si je pořídil, zjistil jsem, že mi ta zábava, jak jsem se s tou původní škodovkou zlobil a musel ji opravovat, chybí,“ vzpomíná sběratel.

Sbírka veteránů Jiřího Čekana

„Dalším klukovským snem byl velorex. Rodiče mi to přímo zakazovali, prý se mi lidé budou posmívat. To samé přišlo, když jsem se oženil. To jsem slyšel, že budeme vypadat jako největší chudáci, takže zase nic,“ dodává s úsměvem.

Když přišel internet, dozvěděl se, že existují kluby majitelů velorexů. A tak si tříkolku koupil. Psal se rok 2004 a byl to první veterán v jeho sbírce.

Garáž a dílna. Naprostá priorita pro majitele veteránů

„Na stará auta nekoupíte téměř nic nového. Náhradní díly si musíte sehnat původní, většinou sami opravit. Tady mám vše, co najdete u každého automechanika. Pořádný ponk, svěrák, sadu nářadí, stovky šroubků, matiček, hasák a speciální kleště. Ale vůbec nejdůležitější jsou soustruh, svářečka, bruska, autogen a svěrák,“ dodává.

Sbírka veteránů Jiřího Čekana

Na renovaci teď v garáži čekají hned dva exponáty, z aut aerovka z roku 1935. Rezavá, prohnilá podlaha, zničené čalounění, zkrátka vrak.

„Takhle vypadají na začátku všechny. Počítám, že mi oprava zabere minimálně čtyři zimy. A to mě čeká ještě starý skútr,“ ukazuje Jiří Čekan. Práci na obou přírůstcích bude kombinovat.

Velorexy

Prostor garáže ve dvoře patří dvojici velorexů. „Tady stojí ten můj první. Původně jsem měl tři, ale nechal jsem se ukecat a jeden prodal do muzea,“ říká sběratel veteránů. „Je to pojízdná motorka, tříkolka pro invalidy. Trubková konstrukce bývala nejdříve potažená plachtovinou, ty moje už mají koženku,“ dodává.

Sbírka veteránů Jiřího Čekana

Přestože tříkolka sloužila pro invalidy, usazení za volant vyžadovalo určitý systém. Sama jsem si to vyzkoušela. Napřed usadíte na sedačku tělo, pak teprve zasunete pod volant nohy. Pro většího mužského docela oříšek.

A to nemluvím o šířce sedadla, kam se mají vejít dvě osoby. „Když se sundala střecha, vozily se ve velorexu i děti. Dnes je to zakázané,“ dodává Jiří Čekan.

Aerovka – největší láska

Jiří Čekan si nejvíce zamiloval vozy značky Aero. „Aerovky se rozdělují na tzv. malé a velké. Každá má jinou koncepci, ty malé jsou o obsahu 500 a 1000 kubických centimetrů, velká červená je dvoulitr. Jsou to roomstery, na rozdíl od kabrioletů nemají stahovací okna ve dveřích, jen nasazovací,“ doplňuje sběratel technické údaje.

„Na malých vyjíždím tak dvakrát do roka. Červenou aerovku používám na delší jízdy, víkendové. Nabízí více místa, je pohodlnější,“ říká.

Vstupujeme do poslední z trojice garáží. Sem se vešly dvě aerovky. Červenobílé vozidlo nablýskané vozidlo prošlo opravdu důkladnou renovací.

Sbírka veteránů Jiřího Čekana

„Koupil jsem ho u Prahy, prošlo záplavami, byl to strašný vrak. Ale všechny díly jsou původní, originály. A taky má platné doklady. Původní barva byla červená, pod ni ještě zbytky černé. My jsme chtěli, aby aerovka byla čučavá. Proto kombinace červené a bílé, tak se nám líbí. Řadí se vodorovně, má speciální přední okno. Vyklápí se až do deseti centimetrů. Mezerou pak proudí vzduch do kabiny. Je to příjemná klimatizace. Až na ty mušky,“ směje se majitel.

Tohoto veterána Jiří Čekan hodně chtěl, je to jeho jediná uzavřená limuzína vhodná do každého počasí. Posledním vozem je stříbrná aerovka. Překvapí metalíza, i když trochu hrubější, takovou prý za první republiky už uměli. Čtyřválcový dvoulitrový motor, dvoutakt. Jedno z nejsilnějších aut sběratele. Testujeme i nastartování vozidla. Funguje bez problémů.

Kromě vozů, kočárků a také jednoho kola v garáži najdeme na policích na šest desítek pohárů. Jiří Čekan je získal při svých startech na různých akcích. Jde o ceny za rychlost i eleganci.

Sbírka veteránů Jiřího Čekana

Na policích vidím také staré plechovky od oleje, olejničky. Kovové plakety jsou vkusně vyskládané na ploše orámované maskou motoru, samozřejmě z aerovky, po bocích mají dvě světla. Další důkaz toho, že Jiří Čekan je nejen šikovný automechanik, ale má i smysl pro estetiku, dizajn.

„Je to zvláštní, ale doma mám všechno moderní. V domácnosti bych se bez těch vymožeností neobešel. V době, ze které pocházejí moje aerovky, bych asi nechtěl žít. Ale kdyby to šlo, rád bych se podíval do takové prvorepublikové automobilky. Pozoroval bych, jak se tehdy auta vyráběla,“ vyznává se Jiří Čekan.