V Olomouci se na vznik první republiky reagovalo rozpolceně, říká olomoucký historik

Vzniku samostatného československého státu 28. října 1918 předcházely čtyři roky první světové války, plné hospodářského strádání a napětí ve společnosti. „Většina lidí považovala staré Rakousko za normální stav a netoužila po něčem novém,“ říká historik Ivan Puš z Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Zásadní zlom podle něj přišel až v polovině války, kdy Masaryk se svými spolupracovníky začal prosazovat myšlenku samostatného státu v zahraničí.

Samotné vyhlášení Československa 28. října nebylo podle Puše předem plánováno. „Byla to spontánní reakce na Andrássyho nótu,“ vysvětluje historik. Tu pražská veřejnost pochopila jako podporu československé samostatnosti.

Do historie se zapsali i tzv. muži 28. října – Rašín, Soukup, Švehla, Stříbrný a Šrobár –, kteří symbolicky vytvořili základ budoucí československé vlády.

Část českého obyvatelstva Olomouce sympatizovala s myšlenkou samostatnosti, velká část ale zůstávala vlažná.
Ivan Puš, historik

Do Olomouce se zprávy o dění v Praze dostaly až večer 28. října nebo následující den ráno. „Lidé reagovali rozpolceně,“ popisuje Puš. „Část českého obyvatelstva sympatizovala s myšlenkou samostatnosti, velká část ale zůstávala vlažná.“

Klíčovou roli při vyjednávání s německým vedením města sehrál advokát Richard Fischer, díky němuž proběhlo předání moci v Olomouci poklidně.

Masaryk v Olomouci

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk navštívil Olomouc po válce v letech 1921 a 1929. „Masaryk byl velmi kladně přijat,“ říká Puš a dodává, že jeho návštěvy měly podobný průběh jako dřívější cesty císaře, „aby v hlavách lidí zůstávala kontinuita, kterou společnost potřebovala“.

Jak přesně vznikala Masarykova zahraniční akce? Kdo byli „muži 28. října“ podrobněji? A jak vypadala Masarykova návštěva Olomouce v roce 1921? Poslechněte si.