V olomouckém vlastivědném muzeu řešili problém s autorstvím písma v novém vizuálním stylu

Na začátku bylo výběrové řízení na nový vizuální styl s písmem na zakázku pro olomoucké vlastivědné muzeum. Ukázalo se ale, že písmo nebylo autorské. „Já jsem to předal naší advokátní kanceláři, aby to vyhodnotila a ta seznala, že se vůbec nejedná o jednoduchou věc. A zjevně nejsme první, kdo to řeší,“ popisuje případ ředitel muzea Jakub Ráliš.

Společně s autorkou písma se tak rozjel dvojitý tlak na dodavatelskou firmu. „Byl to natolik jasný případ, že dodavatel tu chybu okamžitě uznal a autorská práva narovnal,“ dodává ředitel a je přesvědčený, že se z kauzy poučilo i dodavatelské grafické studio. „Ten dopad, který to na ně mělo, byl nemalý. Víme o tom, dokládali nám, že si velmi precizně nastavovali procesy v rámci kontroly ve firmě tak, aby se to nemohlo opakovat,“ přibližuje Ráliš.

Případ vlastivědného muzea ale rozvířil diskuzi v komunitě typografů a designérů. Ukazuje totiž na problematiku využívání písem pro komerční použití a odkrývá mezery ve znalostech grafických studií při nakládání s licenčními smlouvami.

Redaktorka, historička a teoretička umění Nikol Galé z odborné organizace Czechdesign potvrdila, že tyto případy nejsou výjimečné. „Každý font je nějaký soubor, který je autorsky vytvořený a má licenční smlouvu, která upravuje licenční podmínky používání toho písma,“ dodává Galé. Každé písmo má podle Nikol Galé svého autora a tudíž i svou licenční smlouvu.

O úpravy, které podléhají licenční smlouvě, se většinou u běžných uživatelů nejedná. Rada pro grafiky a grafická studia je podle Nikol Galé jednoduchá. „Buď si to vzít na večerní čtení, nebo kontaktovat napřímo autora,“ radí.

Komunita českých typografů chce proto pěstovat etiku oboru spojenou se vzděláváním grafických designérů i veřejnosti a zveřejňovat dobré i špatné příklady užití autorských písem.