V Petrovicích pod Biskupskou kupou najdeme stopy těžkého života místních obyvatel i krásné okolí
Název obce Petrovice je v naší zemi velmi frekventovaný. Tentokrát se vypravíme do Petrovic ležících ve Zlatohorské vrchovině, na hranici s Olomouckým krajem a je to vesnice položení v nejseverozápadnějším koutě Moravskoslezského kraje.
Dějiny této obce nebyly vůbec jednoduché. Díky její poloze v horách, díky umístění na hranici i díky tomu, že se zde po válce z velké části vyměnilo obyvatelstvo.
Za založením vesnice stojí osoba olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu. Právě on byl iniciátorem vzniku obce daleko ve Slezsku. Podle legendy prý za jménem obce stál uhlíř, který na místě nově vysazované obce už žil. První písemný záznam o existenci obce pak pochází z roku 1267.
Zajímavá je zpráva, že krátce po založení obce dostal toto místo v léno jakýsi Ondřej a to z vůle panovníka. Biskup protestoval, ale zpět ke svému nově vysazenému lénu se prý dostal jen díky tomu, že Ondřejovu držbu prostě vyplatil. Díky držbě biskupství se pak i tato oblast stala tzv. moravskou enklávou ve Slezsku, kde platilo i specifické právo a spíše se tento kraj počítal jako součást země Moravské.
Biskupové zdejší oblast osídlovali spíše německy mluvícím obyvatelstvem. Později toto léno pronajímali různým šlechticům. Tak třeba Václav Pavlovský, kterému majetky přenechal v léno jeho bratr biskup Stanislav Pavlovský. Později mu celé léno prodal a jeho nástupce Jan Pavlovský z Pavlovic v roce 1635 prodává zdejší panství i s Petrovicemi Maxmiliánu z Hodic.
Později obec vlastnili Lichtenštejnové a nakonec se jejím majitelem, v roce 1739 stává Kryštof z Bartensteinu a posledním feudálním držitelem obce pak byli od 19. století Kleinové z Vízmberka.
Za válek o rakouské dědictví obec velmi trpěla průchody vojsk. V roce 1780 se zde zastavil i císař Josef II. na své inspekční cestě po pohraničí postiženém odtržením Slezska. To byl problém i pro Petrovice, které se rázem staly obcí přímo na hranici, kam se dalo z centra dojít za slabou půlhodinku.
Do roku 1745 byla obec přifařena do Jindřichova. V té době už ve vesnici stála dřevěná roubená kaple. Byla postavena přes cestu naproti současného kostela sv. Rocha. V roce 1745 byl do obce přidělen kněz. Fara však byla postavena až o tři roky později.
V roce 1828 byl už starý kostel značně zchátralý a rovněž nedostačující počtu věřících. Tak bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela. Ten byl dokončen ještě týž rok. Nejprve sloužil jako filiální kostel, od roku 1858 byl povýšen na samostatnou farnost. Podle zápisu v místní kronice zdejšího faráře z této potěšující zprávy ranila mrtvice a do dvou let pak zemřel.
U fary se patrně v počátcích také vyučovalo, v roce 1818 byla v obci postavena dřevěná školní budova. Nová škola, už třítřídní pak byla vybudována v roce 1848
Místní obyvatelé se živili zejména zemědělstvím a prací v lese. V letech 1847 -1849 se rozmohla malá úroda a nemoci v podobě úplavice a dalších chorob. Spolu s tuhou zimou to v obci způsobilo katastrofu, kdy zde zemřelo 126 lidí, z nichž bylo mnoho dětí.
V roce 1868 bylo na zahradě někdejšího mlýna zřízeno bělidlo s valchou a valchovna punčoch. Valcha s bělidlem udržela se do r. 1872, kdy ji nahradila sklárna. Existovala však jen dva roky. Pak zde sídlila finanční stráž, četníci a byl zde i chudobinec. Dnes zde najdeme obecní úřad.
Počet obyvatel byl docela značný. V roce 1869 zde žilo 1327 osob, pak už ale počet obyvatel vytrvale klesal. Nejvíce poklesl po válce, kdy byla většina místních obyvatel vysídlena.
Dnes zde žije 141 obyvatel. Mimo kostela zde najdeme mnoho zajímavých památek. Obec má nádherné okolí, třeba při výstupu na Biskupskou kupu či na další hory v okolí. Nad vesnicí najdeme sedlo pod Biskupskou kupou, kde stávaly vyhlášené Petrovy boudy a třeba při cestě do Heřmanovic najdeme pramen řeky Osoblahy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.