V Radvanicích u Přerova byla hospoda už ve 14. Století
Radvanice u Přerova patří k menším obcím Přerovska. Mohou se však pochlubit malebnou krajinou vypínající se z údolí Bečvy na svahy Tršické pahorkatiny. Z kopce u Březí, který se tyčí nad vesnicí do výšky 286 je také docela malebný pohled na nedaleký Přerov a okolní vesnice.
Historie Radvanic sahá až hluboko do pravěku. V době železné už zdejší katastr obývali první lidé. Také současná náves dává tušit starší původ obce. Připomíná totiž tzv. slovanskou okrouhlici, tedy vesnici s typickým kruhovým uspořádáním domů.
Samotná historie podpořená historickými zápisy je však mnohem mladší. První zmínka o obci pochází z roku 1374, kdy je jmenován jakýsi Matěj z Radvanic. Zdá se však, že vesnice je starší než tento zápis. Jméno obce odborníci připisují křestnímu jménu zakladatele vesnice, které mělo znít Radvan.
Radvanice patří k těm obcím, které kromě poddaných obývali také relativně svobodní obyvatelé – tzv. půhončí. Tito sluhové soudů měli v obci zvláštní statut. Druhá část obce patřila nejprve k markraběcímu zboží. Za třicetileté války pak tato část připadla k Veselíčskému panství.
Už ve 14. století je v Radvanicích uváděna svobodná krčma, která stála jako všechny významné statky na zdejší návsi. Kromě jejího provozování se zdejší lidé živili hlavně zemědělstvím. V 19. století k tomu přibyla zejména těžba a zpracování vápence a také výroba lihovin. Všechny tyto podniky však bohužel zanikly už před II. světovou válkou.
Obyvatelé obce byli však hlavně zemědělci, ovšem počet zdejších obyvatel nebyl nijak vysoký. Od poloviny 18. století, kdy zde žilo jen něco málo přes 200 osob se do konce 19. Století jejich počet zvýšil asi o šedesát. Zdejší lidé byli téměř výhradě české národnosti a tak se počet obyvatel kolem 260 zachoval až do současnosti. Stavebně se však obec výrazně rozrostla, zejména na přelomu 19. a 20. století kdy byla do obce přivedena nová okresní silnice.
K památkám Radvanic bezesporu patří zdejší kaple Rozeslání svatých apoštolů postavená na návsi, na místě někdejší zvonice z roku 1816 v roce 1848. Říká se, že byla postavena i na počest zrušení poddanství. Obec však byla vždy přifařena do Oseka nad Bečvou. Od roku 1907 mají Radvanice také vlastní školu.
Najdeme zde i několik křížů a kapličku na křižovatce se soškou Panny Marie. Před obecním úřadem stojí poměrně monumentální pomník padlým z roku 1926 a k památkám vesnice můžeme pčítat také lípu svobody vysazenou v roce 1919.
Na kapli najdeme také dvě pamětní desky. Jedna připomíná zdejšího rodáka, mons. Leopolda Dýmala, který působil jako papežský prelát, dómský farář, čestný metropolitní kanovník a rektor semináře. Druhá pamětní deska připomíná hrůznou událost, která se v obci stala na počátku šedesátých let minulého století. Osudného 15. srpna 1962 se nad vesnicí zatáhlo a spustila se letní bouře. V obci tehdy nikdo netušil, že nedaleko požární nádrže se pod přístřeškem schovaly děti, které se sem přišly vykoupat. Když blesk uhodil do přístřešku, šest dětí z Radvanic, Prosenic a Lázník zůstalo bezvládně ležet. Tragédii přežil jediný chlapec, který přivolal pomoc, ale veškeré oživování už bylo marné a nepomohla ani odborná lékařská pomoc přerovských záchranářů.
Krajina kolem obce je sice intenzivně zemědělsky využívaná, přesto nepostrádá jistou malebnost. Nabízí pěkné výhledy a procházky po zdejších cestách také nejsou k zahození, což platí i pro cyklisty.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
