V Troubelicích už v pravěku žili nadaní umělci
Troubelice na Uničovsku jsou nejen jednou z větších vesnic v kraji, ale také východiskem k cestám na Bradlo. Mimoto je to místo s dlouhou historií, které rozhodně stojí za to se věnovat.
Počátky osídlení v okolí obce sahají až do pravěku. V období pozdního neolitu zde existovalo dokonce sídliště pravěkého člověka, který zde nejen žil a lovil, ale dokonce tvořil i umění. troubelická Venuše nalezená při průzkumu zdejší lokality je jedním z nejpozoruhodnějších artefaktů doby kamenné na Uničovsku.
Krajina zde byla osídlena patrně téměř nepřetržitě. Po různých kulturách, které se v této krajině v závěru Hornomoravského úvalu vystřídaly, se obec objevuje i v historických dokumentech.
Historikové se domnívají, že lokátor vesnice nesl jméno Trúbel. Podle něj pak osada získala jméno, které přetrvalo staletí. Pravděpodobnou dobou ustavení obce jako sídelného útvaru je druhá polovina třináctého století. Poprvé se jméno obce objevuje v zástavní listině krále Jana Lucemburského z roku 1313. Tehdy král zastavil Jaroslavu a Albertovi ze Šternberka města Litovel, Uničov, Úsov a vsi Medlov a Troubelice. To by znamenalo, že v počátcích byla vesnice královským zbožím.Pod historiků stávala v Troubelicích od počátku existence vesnice tvrz, která byla centrem zástavby. Ostatní domy stály v řadě podél potoka a tvořily lánovou ves. Tvrz byla doplněna hospodářským dvorem, který je zmiňován, až do roku 1535 kdy byl rozparcelován a půda byla rozdělena mezi místní obyvatele. V roce 1549 je v Troubelicích uvedena zákupní rychta.
Tehdejší rychtář však už prosazoval zájmy úsovské vrchnosti, do jejíhož majetku obec po roce 1324 připadla a zůstala jí až do roku 1547 a také následně až do třicetileté války.
Obyvatelé Troubelic se v minulosti živili hlavně zemědělstvím. Úrodná krajina přála rozvoji vesnice i navyšování počtu zdejších usedlých rodin. V roce 1600 žilo v obci 71 usedlých rodů v 54 domech.
To se však mělo záhy změnit. Třicetiletá válka si v Trobelicích vybrala opravdu krutou daň. Už v roce 1624 napadlo obec polské žoldnéřské vojsko. Podle dobových zpráv se zdejší stateční sedláci vojákům postavili, ale neměli šanci na vítězství. Několik desítek jich zaplatilo za svou odvahu životem a ti co přežili se dočkali drancování a násilností. Ještě větší zlo v obci zanechala švédská okupace Uničova po roce 1642. Torstensonova vojska se rozjížděla do okolí a brala vše, co jim přišlo pod ruku - dobytek, koně, seno, obilí i muže na nucené práce. Někteří už se nevrátili, jiní raději utekli a mnoho domů pak po vesfálském míru zůstalo ještě dlouho pustých.
Po třicetileté válce nová vrchnost výrazně zvýšila robotní povinnost místních. Přesto obec poměrně rychle opět začala vzkvétat. Po skončení patrimoniálního zřízení se stala součástí uničovské soudního okresu.
Původně byla vesnice přifařena do Nové Hradečné. V roce 1842 zahájili místní stavbu troubelického filiálního kostela a o dva roky později byl zasvěcen k poctě Navštívení Panny Marie.
Škola ve vesnici vznikla už v polovině 17. století a díky tomu, že se zde vyučovalo česky, mnoho okolních vesnic si zachovalo český charakter. K tomu přispěla i nová česká měšťanka zřízená v roce 1910.
Obec se stala jednou z největších v oblasti a její význam přetrval dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
