Václav Čapek v Tandemu
Dramaturg Václav Čapek v Tandemu Jana Rosáka. Prozradí, jaký je znalec vína. Dozvíte se, kdo vymyslel televizní pořad Hry bez hranic nebo že čeština je nejbohatším evropským jazykem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vítejte u rozhlasových přijímačů. Od mikrofonu vás zdraví Jan Rosák a nabízí jak jinak Tandem. Dnes je mým hostem muž, který mimo jiné říká, že nemá rád výraz moderátor. Jako vystudovaný lingvista totiž ví, že tento termín používají jaderní fyzici pro zpomalování jaderných reakcí. A třeba v presbyteriánské církvi se toto označení používá pro podobnou funkci, jakou má v církvi římskokatolické kostelník. Můj host preferuje slovo konferenciér, protože vychází ze slova konfero, česky spojuji. No, a já hned přidávám, že nás dva konferenciéry spojuje mnoho společně prožitého. Jsem rád, že pozvání do Tandemu přijal dramaturg Václav Čapek.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Děkuju za pozvání a já jsem rád, že sis na mě konečně vzpomněl po tolika letech. My se známe z minulého tisíciletí a já se omlouvám posluchačům, že si budeme tykat, protože znáš některé posluchače no jo, to si tykaj, poněvadž jsou kamarádi ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale dlužno dodat, že my si netykáme taky dlouho, protože jsem kdysi byl tvým podřízeným vlastně.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ale prosím tě, i přesto jsme si tykali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jasně. Tak teď si dáme první písničku a potom se podíváme na naši rodnou Hanou.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Tebe teď musím poslouchat jako svého nadřízeného, že jo, správně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě dřív, než se dostaneme k tomu vysvětlení, jak mi vlastně svého Vašek Čapek šéfoval, tak se dostaneme k tomu, kdy on byl úplně malým, nejmenším, prostě právě narozeným Vašíkem. V Olomouci, viď?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Narodil jsem se v Olomouci, ano, ale můj otec byl učitelem v Kojnici nedaleké, takže tam jsem vlastně vyrůstal a strávil dětství. A chodil jsem do školy s jistým Dostálem, že jo, Zeno Dostál, to byl spisovatel ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zeno Dostál, ne Pavel Dostál.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Pavel Dostál, tomu jsem založil kabaret v Olomouci Zkumavka. Takže já jsem na ty Dostály taky jako mám štěstí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na toho Dostála se taky dostaneme, ale ještě, prosím tě, o té tvé rodině, to byla učitelská rodina teda. Táta učitel a maminka taky?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Maminka byla v domácnosti a pak teda v jeslích jako, protože tatínek zemřel po válce krátce, takže my jsme vyrůstali jako sirotkové už jako děťátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže rodiče pořád někoho vychovávali. A co tebe, hodně?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
No, dědeček byl lékař a odkázal mi ordinaci a já jsem ho zklamal, poněvadž když vidím kapku krve, tak omdlím, takže jsem se lékařem nestal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi měl bejt doktorem?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Já jsem měl bejt doktorem. No, ale tak on nám to zrušil, doktoráty, takže jsem byl jenom promovanej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A prosím tě, tvoji touhou, když ne teda jaksi dostat se do bílého pláště a držet v ruce forendoskop a skalpel bylo tedy co?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Prosím tě, já jsem v podstatě pragmatický fatalista, nemusím to předělávat do češtiny, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že nemusíš, se k tomu dostaneme.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
... ať já jsem byl poučený díky /nesrozumitelné/ Horníčkem a díky němu taky i s Werichem jsem se potkal, říkal ať vystuduješ cokoli, osud tě stejně vrhne tam, kam chce on a ne, kam chceš ty. A ono na tom něco je. To víš sám z vlastní zkušenosti, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, já jsem byl vržen taky. No, ale co ty jsi chtěl tedy, jaký si měl přání, touhy?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Já jsem už jako študent začínal, já jsem šel vlastně jako kouzelník. Já jsem vystudoval kouzelnickou školu v Praze už jako študent na gymnáziu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo, něco takovýho, kouzelnická škola?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Kouzelnická škola Beránkova se to jmenovalo. A tak jsme na školních různých akcích vždycky mě pověřili, abych tam 15 minut něco kouzlil, tak jsem tahal z prázdného klobouku karty a podobně, že jo, ale samozřejmě dneska už to pokročilo, že už bych si netrouf na to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, ale uměl bys ještě něco, ne?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
No tak samozřejmě, uzlíky a takový, stříhat provázek a ..., to jsou takový běžný věci. Ale pak jsem začal už jako študent psát do různých časopisů, poněvadž tehdy vycházelo mnoho takových časopisů, jak se tomu říkalo, pro děti a mládež, že. A mám pocit, že to trošičku chybí, protože je pravda, že když si student může ověřit jaksi, jak kamarádi mu nadávají, když mu nadávají, to znamená, že to bylo úspěšné. Když ho chválili, tak říkal no jo, tak to bychom dokázali taky, že jo. Znáš to, protože jak říkal Werich, u nás ti lidi odpustí všechno, jenom ne úspěch. A to platí i pro pekaře mně říkal tehdá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám takovej pocit, že tě trošičku popadlo divadlo, viď?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ano, samozřejmě. Já jsem už jako dítě hrál ve Vojnarce toho malýho kluka, poněvadž můj otec byl takový vášnivý jaksi herec amatér, že jo, ta ochotnická scéna ..., v každý vesnici byla ochotnická scéna v podstatě, že ano. Tehdy hrálo se divadlo velmi často ochotnické. A pak jsem se dostal ještě také jako študent, když jsem studoval v Olomouci na fakultě, tak jsem tam občas taky pobíhal po jevišti za 15 až 18 korun za představení. To byly dosti slušný peníze tehdy, že jo, poněvadž tehdy bylo za 2,20, že jo, tak jsme měli na pár obědů vždycky, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tak mě napadlo taky s takovým příjmením si nemohl dělat nic jiného než kolem divadla nebo psát.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Jak říká náš kamarád Shakespeare, co do jména, na jméně nezáleží. Důležité je, co umíš, že jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naposledy jsme se s Václavem Čapkem potkali v Přelouči při předávání cen Františka Filipovského. Seděli jsme spolu poté u stolu a oba dva jsme měli před sebou skleničku vína. A z toho, jak Václav tu skleničku uchopil, jsem pochopil, že Václav vínu rozumí a že se jím zabývá. To už člověk vidí, že to nechytneš za tu baňatou část, ale za tu stopku pěkně dole, tak je vidět, že si toho vážíš.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Pokud jde o bílé víno. To červené můžeš uchopit vejš, protože jak víš, bílé víno máš pít studené 10 až 12 stupňů, kdežto červené má mít pokojovou teplotu. To jste jistě brali, viď?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ano. Ovšem pozor, pokojová teplota je brána tehdy jaksi ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
18 stupňů, asi tak, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde na hradech a zámcích. Prosím tě, ty jsi opravdu jaksi, co se vína týče, téměř profík, víš?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Prosím tě, o tom se nedá mluvit. Profík ... Prostě buďto to máš rád, nebo to nemáš rád, ale i profík nebo amatér, to je ... Amatér je výrazné slovo, že je to od latinského amo, miluji. Když něco miluji, tak jsem amatér, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my jsme vlastně amatéři.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Amatéři, samozřejmě že jo. A každý z nás asi máme rádi jinou odrůdu. A jak víš, tak v červených vínech nemůžeme konkurovat Francii a jiným zemím, poněvadž sluníčko 2,5 tisíce hodin málokdy zahřeje tuto naši vlast, ale v bílých vínech už konkurujeme mnoha a mnoha významným jaksi regionům a dokonce, jak víš, pokud lítáš letadlem někdy do svého bydliště, tak víš, že na palubě českých letadel se podává Znovín Znojmo například, naše vína prodávají, žádný takový ..., podávaj, ne prodávaj, podávají. Ale i prodávají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Podávají, ano. Ale zpět tedy k letošní sklizni, protože ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ano, ta byla špatná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... máme za sebou Martinské víno ... Chutnal jsi, předpokládám.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Chutnal jsem, samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A? Promiň, říká se, že jaké je Martinské, takový prý bude ročník.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
No, letošní ročník trošku vinaře zklamal, poněvadž ta úroda byla o 20 až 30% nižší, než jak to bývá zvykem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se kvantity týče.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Co se týče kvantity.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale četl jsem někde, že se to má vyrovnat v kvalitě zase trošku.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
To, ročník 9 byl skvělý, protože to září jaksi výrazně na pozdních sklizních se poznamenalo kladně. A letošní uvidíme. Tak samozřejmě já jsem degustoval svůj oblíbený šeďák, neboli šedé burgundské původně, že jo, a měl jsem pocit, že třeba ta moravská oblast Lechovice a Valtice a Mikulov, že se dokázaly o to docela dobře postarat včetně Müller Thurgau, což je velmi běžná odrůda všude pěstovaná. A samozřejmě to Martinské víno, to je jako jenom takovej degustační vzorek, abys věděl, jak to bude možná vypadat. A moje žena, která miluje červená vína, tak byla nadšená, jak jí chutnala červená vína letošní martinská, což je taky zajímavé, že ano. Takže uvidíme, co z toho udělá potom ... Tak víš, to Martinské se musí do Vánoc vypít, to se nedá ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě, to se nesmí skladovat.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Takže jak říká klasika, tak záleží na vinařích, jak to dokáží ošetřovat potom dále, že jo. A myslím, že naši vinaři dokáží ošetřovat a opravdu na různých světových akcích nebo evropských i světových už dostávají různá uznání a vozí si diplomy, což je moc dobře a aspoň v něčem vynikáme zase. Tato země vždycky vynikala. Až si teď zahrajeme nějakou písničku, tak ti přečtu zajímavý citát z přednášky jednoho univerzitního profesora, který žije v Anglii a byl tady před dvěma lety na konferenci bohemistů a já jsem netušil, že i tam v tý Anglii si nesmírně váží češtiny, i když česky neumějí. Ale k tomu se dostaneme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak si dáme napřed písničku.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Dáme si písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Václav Čapek, můj dnešní host, dramaturg, konferenciér, publicista, mi slíbil před písničkou nějaký citát. Vašku, co to je?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Prosím tě, doktor Miroslav, Miloslav, pardon, doktor Miloslav Rejzl, který působí skoro už 40 let ve Velké Británii, se zúčastnil takové konference v Brně, kde se mluvilo o kráse českého jazyka. A já, když dovolíš, tak já budu citovat jenom pár vět. On, ta jeho přednáška samozřejmě byla delší. První tištěnou knihou na světě byla kniha německá z roku 14..., a druhou česká na světě. Druhou česká 1466. Ale copak to, on pak říká: "Víte to, kamarádi, že čeština je nejbohatším evropským jazykem?" Tam to zašumělo, říkal: "Dnešní výrazivo se odhaduje na milion slov, zatímco v porovnání s tím angličtina má jenom 500 tisíc slov, čili polovinu, němčina 185 tisíc slov a francouzština kolem statisíce slov. A taky čeština dala světu několik slov trvale převzatých do jiných jazyků. Například pistole, polka, tedy název tance, ne půlka, ale jako polka, robot, plazma a taky bohužel tunelování." Je to zvláštní, jak se opět začíná zajímat oblast vědecká o krásu našeho jazyka a to je moc dobře, protože jak víš, my ještě, když jsme studovali, tak jsme se taky občas setkali s dialektologií, nářečími, které byly různé a pestré po celé naší zemi a ta trošku vymírají díky různým vlivům evropským. Ale je to trochu škoda. Ale hlavně, važme si našeho českého jazyka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale bohužel právě vzhledem k tomu, že svět spěje k takové simplifikaci všeho, že jo, k tomu zjednodušování, tak čeština vzhledem k té komplikovanosti a té zásobě milionové se těžko stane předním světový jazykem.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ale no tak v něčem musíme vynikat. On říká my jsme tak dobří, že se to nikdo nemůže naučit. Ani Češi ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No hlavně, někteří ne. Vraťme se zpátky k tobě a přeskočíme už tvoje studia a dostáváme se k té činnosti v médiích. Ty jsi už za studií spolupracovat s Československým tehdy rozhlasem, publikoval jsi v Mladým světě, jestli se nepletu, viď, taky, že jo, potom jsi založil ten soubor Zkumavka, o kterým jsi mluvil. To byl kabaret?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
To byl takovej kabaretní soubor, skupina malých forem kabaretu. To byla zkratka vlastně. Zku-mav-ka. A Pavel Dostál tam zazářil nejen jako herec, ale jako skvělý scenárista a napsal asi 12 muzikálů a teď mně říkal jeho kolega Pogoda, kterej mu psal k tomu hudbu, k těm kabaretům, že dodneška to hrajou v Německu dva jeho kamarádi. To je zvláštní. A já jsem, když jsem pracoval v ostravské televizi, tak jsem mu natočil kabaret Výtečníci, který měl obrovský úspěch. To je příběh takových študáků, samozřejmě to je vděčné téma, že jo, študáci, jak se různě vytahujou na své kamarády. A ještě jeden se mu tak natočila ..., jako už se to nezachovalo, je to škoda, protože jak víš z vlastní zkušenosti, ten humor nám trošku chybí. My jsme kdysi vyhrávali soutěže humoristických pořadů a dneska tam nemáme ani co posílat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, my se za chviličku dostaneme k tomu, konečně k tomu, o čem jsme tady se už zmínili, že si mi kdysi šéfoval tak trošičku, nebylo to v Československé televizi ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
To se vychloubáš nebo si stěžuješ? Teď jsem to nepochopil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to já se chlubím. To já se chlubím. To uvidíš teprve, jak se začnu chlubit po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě to bylo s nadsázkou, to, co jsem říkal před písničkou, že Václav Čapek mi šéfoval. On byl prostě vedoucím skupiny dramaturgické spolu s Pavlem Borovanem, která produkovala v tehdejší Československé televizi pořad Videostop a jako takový si v podstatě jaksi to měl pod palcem. Takový to je šéfování a nešéfování, že jsme byli partneři teda.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Samozřejmě, vždyť to byla kamarádská spolupráce a to trošku dneska chybí, protože jak víš, když ... Kamarádi si dokáží říct i věci, které jaksi by si podřízený nebo nadřízený nedovolil říct nahlas. Ale já mám zase, víš, to je to, že to mělo obrovský úspěch a proto to možná zaniklo. A oba na to vzpomínáme strašně vděčně a hlavně když třeba náš kamarád Čáslavský jednou nemohl, tak jsme říkali Venco, ty ho musíš zastoupit. Ale prosím tě, on o tom ví, že já tě mám ... A já jsem tam jednou seděl místo něj a jako on ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A měl jsi trému, viď?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Měl jsem trému, samozřejmě, protože jak víš, každý z nás není nahraditelný. Nevím, jak si to vysvětlit, ale je to pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ale stejně tak jsi spolupracoval, a teď se dostáváme k tvému výběru z klasiků českého humoru, s velikánem. Já bych řekl přímo titánem českého divadla, vůbec české kultury a to je Miroslav Horníček.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Od roku 61 jsme se skamarádili, protože já jsem v té době ještě pracoval v Olomouci, ale my jsme pozvali právě do toho kabaretu Zkumavka, abychom si s ním popovídali. A on si oblíbil Olomouc a dokonce prohlásil pro tehdejší časopis olomoucký, že v Olomouci měl nejlepší posluchače a diváky za posledních několik let. Samozřejmě Olomoučáci zpychli a začali ho tam zvát častěji. A já jsem pak s nima, a on pak dělal s Milošem Kopeckým a jednou jsme byli na obědě v tamější restauraci a on říkal: "Prosím tě, jdi pro Mildu, jedeme odpoledne do, tadyhle nedaleko Přerova, tam mám Hovory, ať vstává a jedeme." A já jsem ťukal na dveře pokoje, říkám: "Mildo, vstávej, jedeme do Teplic." "Mně se nechce." Říkám: "Vždyť je na to smlouva." "Tak ji zruš." A nešel. A já, a on říkal: "Čoveče já jsem to čekal, tak budeš ho zastupovat." Já říkám: "Já, já vždyť to neumím, prosím tě, vždyť on je skvělej herec a já vám jenom občas nosím ty dotazy." "A co jinýho budeš dělat?" "Ty jim zase rozdáš lístečky, oni si napíšou dotazy, ty je zrediguješ a prosím tě, i kdyby tam nebyl dotaz, jak jsem se seznámil s Werichem, tak mi ho položíš, i kdybys ho měl napsat." A on mi potom ..., já jsem to potom s ním dělal v různých městech a v Jeseníku a různě a on vždycky si vybral, co chce, o čem chce hovořit. Každé, na každých Hovorech měl jedno téma, pokaždé trošku jiné stěžejní, o kterém potom hovořil třeba 20 minut a tak dále. A lidi obrovsky reagovali. A já jsem mu za to strašně vděčen, protože díky němu jsem se také dostal k Werichovi, osvojil jsem si některé výroky, které mi pak pomohly jaksi překonat některé nepříjemnosti života, protože Werich měl jeden krásnej výrok: "Venco, z ničeho nedělej vědu, ani z vědy ne."
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže Václav Čapek, můj dnešní host, byl člověk, který měl hodně blízko ke spoustě osobností, a to jak přes svoje působení v Olomouci, mimochodem říkáš ten Olomouc, nebo ta Olomouc?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ta Olomouc je správně, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo, ale Olomoučáci říkají ten Olomouc.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
No, tak jen někteří, kteří se tam přistěhovali odjinud.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To teda, prosím tě ... A říkají ještě ten Kroměříž taky.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ano. No, a Štuchal tomu říkal Brno-severní nádraží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak od té doby máš teda opravdu hodně blízko ke spoustě osobností, se kterými si spolupracoval pak i v Československé televizi. Kromě Videostopu si tam dělal spoustu pořadů taky.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Hry bez hranic například.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hry bez hranic, viď?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Byl jsem v mezinárodním štábu taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, Hry bez hranic, to bylo v podstatě tvoje dílo, viď, taky, tvoje dítko ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ne, to vymyslel /nesrozumitelné/ v Miláně a on říkal, že s náma se nejlépe spolupracuje. Když jsme točili v různých zemích Evropy "Jak je možné, prosím tě, ty tady máš vždycky jenom tři čtyři spolupracovníky a jak si všímáš, jiné televize, těch je tady 15, 16 a víc a my těžko jim sháníme ubytování." Říkám: "Prosím tě, proč? Já tady mám zvukaře, kterej je současně řidič, takže když nám půjčíš auto, tak on to i odřídí. Pak tady mám jednoho kameramana, jedna kamera nám stačí, poněvadž nám dodává ty pořady, takže my jenom potřebujeme si udělat rozhovor s naší moderátorkou, a tady je tady s náma. A co víc, že jo." "Ty seš divnej, čoveče", a tak dále Ale oblíbil si nás a jezdil jsem potom s manželkou do Prahy na dovolenou. Nejen do Prahy, samozřejmě jsme ho provozovali, i pod Brdy jsme ho přivezli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano? Prosím tě, ty jsi dělal v televizi, v Československé televizi hodně dlouho, pak jsi odešel nebo byl jsi odejit ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Úspěch se neodpouští.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dělal jsi na Nově ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Když mě vyhodili, tak mně hned večer volali z Novy, že jsem vyhozenej, jestli bych nechtěl dělat dramaturga zábavy na Nově. To bylo asi 3 měsíce po vzniku Novy a já jsem trošku jako váhal. Oni říkali: "Týden na rozmyšlenou, víc vám nedáme." A já jsem pak se tam stal dramaturgem a tam jsem udělal takovej pořad Kolotoč a ten v roce 96 byl nejsledovanější televizní pořad. Já jsem za to dostal odměnu a pozval jsem celej štáb do Hospody U Nováků a řek jsem: "Kluci, co sníte a vypijete, je na můj účet." A ředitel mi říkal: "Prosím tě, vždyť tu odměnu jsi dostal ty a ne oni." Říkám: "Pane řediteli, kdyby neodvedli dobře práci, tak ta odměna nebyla. To je přece zásluha moderátora, tedy konferenciéra, kameramana, zvukaře ..."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Poulíček, viď?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Poulíček tam začínal a když jsem ho tam chtěl, tak on říkal: "A prosím tě, to by měla /nesrozumitelné/." "Ne, pane řediteli, to je přesně pořad, kde musí být jenom jeden, aby měl čas na ty hosty a ne aby si povídali s někým jiným."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, ty jsi se potom vrátil zase do Český televize nebo ještě ..., ne Český. Dělals tam šéfa mezinárodních styků a ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Nejdříve ředitele programu. Proto jsem se ... Oni mě oslovili, abych se stal ředitelem programu a já jsem trošku váhal, protože jak víš, všem se nelze zavděčiti, to jako neplatí jenom pro televizi, ale pro všechny ostatní podniky, a my jsme, myslím si, tehdy zase docílili toho, že ta Česká televize začala být jaksi ctěna i v zahraničí, protože jsme vozili nejrůznější ceny z nejrůznějších televizních soutěží. Samozřejmě tu a tam se zase něco přiveze, hudební pořady a tak dál, jaksi jsou úspěšné, i když je strašně omezují v současné době, ale to je jiná věc. Ale trošku lituji toho festivalu, který byl ve Švýcarsku /nesrozumitelné/ festival zábavných pořadů, byli jsme jediná země na světě, z který jeden ročník dostala všechny ceny, které se udělovaly. Ceny diváků, ceny poroty i komická cena a tak dál. A my jsme tady všichni žasli a oni taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě, prosím tě, jedno tvé, jeden tvůj post zmíním, protože jsi udělal takovej velikánskej oblouk a vrátil jsi se k Pavlu Dostálovi a to na ministerstvo, kdes mu dělal osobního tajemníka.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ano, ale to jako, když jsem zase byl vyhozen z televize, víš, tak on mě volal: "Venco, půjdeš mi dělat tajemníka." Říkám: "Prosím tě, co tě to napadlo?" Říká: "Ušetřím za překladatele, ty mi budeš překládat." A já jsem s ním jezdil jako po různejch akcích, strašně rád vzpomínám, že jsme dělali Kafka-Borges festival v Argentině a žasnul jsem, že v Argentině oni měli přeloženo veškeré Kafkovo dílo. Pochopíš to? Tak on mně ten velvyslanec /nesrozumitelné/ se jmenoval říkal: "No proč, oni byli kamarádi. Náš básník jezdíval do Prahy a skamarádili se a byli obrovský kamarádi a on propagoval Borges u vás v Praze", což je pravda "... a on zase Kafku u nás. Takže co bychom nevytančili ... " Je zvláštní, že my nedokážeme nikdy ocenit mnohé naše osobnosti, které propagují naši zemi v tom dobrém slova smyslu a zanedbáváme jejich památku, škoda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže si teď chci popovídat s mým hostem, dramaturgem Václavem Čapkem o jeho krušnějších životních chvilkách než těch příjemných, tak možná, že by mezi ně zapadnul fantom jednoho televizního vysoce postaveného funkcionáře, taky svého času ředitele, který prostě Vaškovi nějak pořád šlapal na palce, na prsty, ale to necháme stranou.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
On mně nešlapal na palce, on mě třeba potkal a říkal: "Propouštím pár zaměstnanců, jseš mezi nimi, už zítra nemusíš chodit do práce" a šel dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takhle?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Takhle. Velice jednoduše jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak žádný šlapání.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Žádný šlapání. A podruhý, když mě vyhodil, to jsem byl jako v tý funkci, a tak jsem mu napsal mailem: "Prosím tě, jsem na místě přímo řízeném generálním ředitelem. Žádám zdůvodnění." "O tom se s tebou nebudu bavit," hotovo. A tak jako stručně a věcně a přitom já jsem si nesmírně vážil jeho tatínka, kterej byl velmi slavnej a tak dál. Ale nebudeme ho jmenovat. Pomlouvat s nemá, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebudeme, ano, ano. Ale teď, prosím tě, když tak zmiň nějaké jiné chvíle, kdy ti nebylo třeba do zpěvu. Myslím profesně teď. To znamená ty jako konferenciér jsi stál mnohdy na scéně, kdy ..., znáš to, jak najednou zjistíš, že ten, koho jsi avizoval, nepřichází a je třeba vyplnit 20minutovou díru.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Tak stalo se mi něco, co se asi tobě ještě nestalo. Já jsem uváděl na slovanském sjezdu zahraniční slovanské soubory. A teď přišel ten chlapec, co to měl na starosti jako režisér ... říká: "Teď přijdou Bulhaři. Čoveče, umíš bulharsky?" Já říkám: "samozřejmě /mluveno bulharsky/". Představ si, on mně poslal Ukrajince na scénu a řek mi, že jsou to Bulhaři. Trapas až na hrad samozřejmě a já jsem se omlouval /mluveno cizí řečí/ a oni se tomu strašně smáli a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vypadáte jak Bulhaři vlastně.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Pak za mnou šel, říkal: "Prosím vás, to byl fór předem nazkoušenej, nebo jak jste na tohle přišli? To bylo výborné." A oni to vzali, jako že to byl výbornej fór. Pochopíš to? Ale kdybys byl ty v takovej situaci, taky /nesrozumitelné/. Ten blbec seš pak ty, protože tys to zvoral, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně ze všeho nejvíc nesnáším změny okamžitě v průběhu pořadu, že jo, ty jsou ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Ale se vším se dá vypořádat. Jak víš, já jsem taky uváděl volby Miss Československo a pak se mi stalo jednou, byl přímý přenos z Karlových Varů z Puppu této soutěže a my jsme si tak jenom lehce nazkoušeli a teď jsme začali dělat přímej přenos Eurovize tehdy, jak víš, fungovala a najednou vstal pán a přišel na jeviště a říkal /mluveno francouzsky/. Já jsem propotil smoking, protože mě nikdo nepřipravil na to, že šéf světové volby Miss, Francouz Claude /nesrozumitelné/ si se mnou přijel na jeviště popovídat. Ale on naštěstí mluvil velice rozumně a pomalu, tak jsem to stačil z voleje překládat. A pak jsem říkal si čoveče, jak je to možný, že mi neřeknete, že přišel, že mi sem pošlete Francouze. Říkal: "My jsme věděli, že to zvládneš." A bylo to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, to je to nejhorší ... Ano, když seš dobrej, tak dobře ti tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O spoustě věcí jsem si popovídal s Václavem Čapkem, ale o jedné vlastně ne. Co děláš teď v současné době, Vašku?
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
No, je to zvláštní, ale jaksi bez ohledu na to, že už jsem pamětník a Werich říkal: "Až budeš pamětníkem jako já, najde se pár lidí, kteří tě budou chtít odstřelit." To tě taky čeká. Ale já pracuji v různých společnostech jako obecně prospěšnejch, snažím se ještě něco, ale to víš, my starší lidé taky už máme určité nároky, abychom si mohli občas odpočinout, anebo se stýkat s příjemnými lidmi a celkem se mi to daří. A vzpomínám si na pár jako krásných výroků Jana Wericha. On měl nádherný výrok jednou, když jsme u něj s Horníčkem byli. Říkal: "Stáří je duševní stav, znám 30leté dědky a 60leté mladíky." Takže my oba jsme mladíci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě. Já ti samozřejmě přeju, Václave, abys tím mladíkem zůstal pokud možno ...
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Až do smrti, jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pokud možno nejmíň do smrti i dál, jestli je to vůbec možný. Každopádně dneska jsi dokázal tím svým povídáním, že jsi pořád velice mladý a mladistvý a že máš pořád to, co má správný konferenciér mít - ajfr. To je důležitý. Ať ti to vydrží.
Václav ČAPEK, dramaturg
--------------------
Já ti děkuji za pozvání a doufám, že se opět někdy sejdeme i třeba mimo mikrofony.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to nepochybně. Moc se na to těším.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.