Václavov u Bruntálu vznikl v divoké krajině, což prozrazuje jeho původní německé jméno
Václavov u Bruntálu najdeme při hlavní cestě mezi Bruntálem a Rýmařovem v údolí Kočovského potoka. Silnice obec dělí na dvě části a dvě byly původně i obce, které jej tvoří. Byly to Nieder Wildgrub, tedy Dolní Václavov a Ober Wildgrub, Horní Václavov. Až roku 1952 byly obě obce spojeny v jednu.
Pojmenování Václavov je tedy novotvarem. Jméno Wildgrub by se do češtiny dalo přeložit jako divoký důl či divoká jáma. Krajina, ve které obě obce vznikly, rozhodně nebyla přívětivou lokalitou.
Obec je poprvé zmíněna v roce 1385. Zmínka se vztahuje k Dolnímu Václavovu, který tehdy ovšem nesl název Nikolsaus. Vysvětlením tohoto jména by mohla být náležitost obce k državám opavského knížete Mikuláše III. Horní část současné vesnice je o něco mladší. Patřila do opolského vévodství a až kolem roku 1405 se dostala rovněž do majetku opavského vévody. O čtyřicet let později se spolu s dolní částí vesnice nadobro stala součástí bruntálského panství.
Obec ležela na hranici Slezska s Moravou. Obě její části byly založeny jako zemědělské lánové vesnice kolem potoka a cesty, která tudy procházela. Jejich členění narušila až stavba císařské silnice z Jablonného do Opavy ve dvacátých letech 19. století, která dala cestování krajinou jiný směr.
Už v 16. století je ve Václavově zmínka o kostele. Ten byl v té době patrně protestantský. Byl vystavěn pro potřeby obyvatel vesnice a nejbližšího okolí. Po třicetileté válce byl kostel proměněn na katolickou svatyni, ale příliš zpráv o něm nemáme. Jediné co víme, že byl dřevěný a v polovině 18. století byl ve špatném technickém stavu. Proto byl v roce 1755 vybudován v barokním slohu současný kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.
I díky kostelu byla v obci už v roce 1789 zřízena jednotřídní škola. Působila zde až do roku 1872, kdy byla její budova proměněna na obecní dům a škola dostala novostavbu, která ji však sloužila pouze do roku 1902. Tehdy byla postavena třetí a doposud poslední školní budova. Kromě toho obec na počátku 20. století postavila na řece Moravici tzv. Lesní mlýn, který sloužil také k zásobování obce elektrickou energií.
V 19. století získala obec také české pojmenování. Říkalo se jí Horní a Dolní Velkruby. Od roku 1850 připadla vesnice do politického i soudního okresu se sídlem v Bruntále. Patřila k velkým vesnicím zdejšího kraje, protože počet zdejších obyvatel dosahoval kolem 1300 osob.
Později však počet obyvatel klesal. Obec však byla téměř výhradně německou enklávou. Ve třicátých letech zde žilo jen asi 15 Čechů. To se výrazně projevilo po roce 1945, kdy část obyvatel odešla a část byla vysídlena. Hned se sem sice začali stěhovat lidé z vnitrozemí, nicméně v padesátých letech zde žilo jen asi 470 obyvatel, což nebyla ani polovina předválečného počtu. Po poklesu v následujících letech však po roce 2000 začal počet zdejších obyvatel opět stoupat.
Václavov leží v půvabné krajině na rozhraní Nízkého a Hrubého Jeseníku. Z nejvyššího bodu silnice do Malé Morávky je krásný výhled do kraje. Cyklostezka vedoucí z dolního konce obce ke Slezské Hartě pak patří k příjemným překvapením pro všechny cyklisty milující lesní cesty a krásnou přírodu. Z památek zde kromě kostela najdeme ještě kapli sv. Anny, velmi cennou sochu sv. Jana Nepomuckého a několik dalších drobných plastik. Pozoruhodná je i zdejší památná lípa a některé zachovalé či citlivě opravené domy jesenického typu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
