(Vá)noční procházka Zábřehem může být nečekaným zážitkem pro ty, co se umí dívat
Jak moc se změní důvěrně známá ulice pod rouškou tmy? Jak ožije jinak nezajímavé místo osvícené vánoční výzdobou a co všechno může připomínat rybník či kolejiště nádraží? Na příkladu Zábřeha hledá odpovědi Mirek Kobza.
V Zábřeze žiji od narození, to už je více než půl století. Pamatuji si chátrání města za minulého režimu, divoké proměny v devadesátých letech i střídmý rozvoj přelomu milénia. Pamatuji také mnohé Vánoce v tomto městě. Ty nejstarší spadají do doby, kdy ještě občas býval ve městě sníh. Bylo takové světlejší, zářivější a přes všudypřítomný kouř komínů se mi zdály čistší. Byla to doba, kdy se zelený nádech města pod rtuťovými výbojkami měnil v nádech oranžový osvětlený výbojkami sodíkovými.
Na Náměstí Osvobození stál menší stromek ozdobený barevnými žárovkami a někdy byl ozdoben i strom naproti tehdejší II. ZDŠ na ulici Školské. Možná natruc Stalinovi, který tam tehdy ještě stával. A pak mě bavilo nahlížet za okna. Kde byl už stromeček, tam byly Vánoce. Rád jsem chodil koukat z mostu na Rudolfov na zábřežské nádraží. Pod mostem blikala světla na hradle, v dáli svítily sloupy semaforů, hlubokozářiče se žlutými výbojkami se kývaly ve větru, sníh proletoval jako peří a když se v dálce objevilo světlo lokomotivy, koleje se zvláštně leskly, jako pavučina v letním slunci.
Uběhla spousta let. I dnes chodím často večer přes nádraží. Hradla jsou minulostí, perony vypadají úplně jinak, okna nádražní restaurace jsou po deváté potemnělá a hradlo zmizelo v propadlišti času. Jen ty semafory svítí a koleje se lesknou ve světle projíždějících mašin, které už nejsou Bobiny, Bardotky ani orchestriony či Singrovky. Nahradily je regiopantery, vectrony, a jen sem tam přijede dunící zelený brejlovec ze šumperského depa. A taky chybí sníh, spíše řádí mlha. Přesto to aspoň při pohledu od silnice do města vypadá, že jsou Vánoce. Díky svítící skulptuře u parkoviště s nápisem Zábřeh, za kterou se v pozadí řehoní pískovcový Jan Eskymo Welzl.
A ještě jedna věc, když si užíváte této osvětlené krásy ráno, často projede kolem popelářské auto celé zabalené do světýlek. Chlapi, respekt, fakt vám to sluší a to není sarkasmus.
Světel a výzdoby v poslední době ve městě přibývá. Díky vám, osvícení zastupitelé, za to, že tradiční předvánoční období tmy a mlhy není tak depresivní. Veřejnou výzdobu najdeme také v místních částech města a přibylo také vyzdobených vánočních stromečků.
Miluji i tepající srdce města Náměstí Osvobození. Bohatá výzdoba budovy někdejšího okresu, ozdobené stromy i tradiční stánek s punčem „U zlaté svině“. Ty stánky jsou taky fajn, rok co rok jich přibývá. Ozdobené je i nejmenší ze tří zábřežských náměstí, které nese jméno 8. května.
To hlavní se však odehrává na Masarykově náměstí. Nejen že zde je krásná výzdoba, ale hlavně zdejší rostlý a ozdobený strom neopomenu kdykoliv jdu kolem večer pozdravit. Možná není tak pravidelný, ale je živý a hlavně prostě náš. A před ním je světelná éterická svatá rodina, kde se fotí malí i velcí.
Výzdobu města obohacují i krásně osvětlené domy, zahrady ale i veřejné budovy. Nastrojených stromů by se člověk těžko dopočítal. K tomu osvětlené památky, nejen ty městské ale třeba i kostel u kasáren, zámek na Skaličce a další.
Jak to má být, temný je až na pár světel také kopec Humenec mezi městem a místní částí Skalička. Právě tam kde stojí vyhlídka, která umožní pohlédnout na město vánočně osvětlené z nadhledu. A právě tedy mám rád pohled na korálky světel v aleji Na Hrázi, které se zrcadlí v hladině bohužel málokdy zamrzlého rybníka Oborník. Nemůžu se nabažit.
Vím co je světelný smog a možná se mnou nebudete souhlasit všichni, ale narození spasitele se oslavit má. Vždyť i Židé slavili chanuku jako svátek vysvěcení druhého chrámu, tedy svátek světel.
A ještě jedna světla večer při návratu z Humence občas zahlédnu. Je to odraz světel v očích srnčí zvěře, která tady uprostřed města bydlí. I takto si tady na pomezí Hané a hor žijeme.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.





