(Vá)noční procházka Zábřehem může být nečekaným zážitkem pro ty, co se umí dívat

V Zábřeze žiji od narození, to už je více než půl století. Pamatuji si chátrání města za minulého režimu, divoké proměny v devadesátých letech i střídmý rozvoj přelomu milénia. Pamatuji také mnohé Vánoce v tomto městě. Ty nejstarší spadají do doby, kdy ještě občas býval ve městě sníh. Bylo takové světlejší, zářivější a přes všudypřítomný kouř komínů se mi zdály čistší. Byla to doba, kdy se zelený nádech města pod rtuťovými výbojkami měnil v nádech oranžový osvětlený výbojkami sodíkovými.

Na Náměstí Osvobození stál menší stromek ozdobený barevnými žárovkami a někdy byl ozdoben i strom naproti tehdejší II. ZDŠ na ulici Školské. Možná natruc Stalinovi, který tam tehdy ještě stával. A pak mě bavilo nahlížet za okna. Kde byl už stromeček, tam byly Vánoce. Rád jsem chodil koukat z mostu na Rudolfov na zábřežské nádraží. Pod mostem blikala světla na hradle, v dáli svítily sloupy semaforů, hlubokozářiče se žlutými výbojkami se kývaly ve větru, sníh proletoval jako peří a když se v dálce objevilo světlo lokomotivy, koleje se zvláštně leskly, jako pavučina v letním slunci.

12 fotografií

Uběhla spousta let. I dnes chodím často večer přes nádraží. Hradla jsou minulostí, perony vypadají úplně jinak, okna nádražní restaurace jsou po deváté potemnělá a hradlo zmizelo v propadlišti času. Jen ty semafory svítí a koleje se lesknou ve světle projíždějících mašin, které už nejsou Bobiny, Bardotky ani orchestriony či  Singrovky. Nahradily je regiopantery, vectrony, a jen sem tam přijede dunící zelený brejlovec ze šumperského depa. A taky chybí sníh, spíše řádí mlha. Přesto to aspoň při pohledu od silnice do města vypadá, že jsou Vánoce. Díky svítící skulptuře u parkoviště s nápisem Zábřeh, za kterou se v pozadí řehoní pískovcový Jan Eskymo Welzl.

A ještě jedna věc, když si užíváte této osvětlené krásy ráno, často projede kolem popelářské auto celé zabalené do světýlek. Chlapi, respekt, fakt vám to sluší a to není sarkasmus.

Světel a výzdoby v poslední době ve městě přibývá. Díky vám, osvícení zastupitelé, za to, že tradiční předvánoční období tmy a mlhy není tak depresivní. Veřejnou výzdobu najdeme také v místních částech města a přibylo také vyzdobených vánočních stromečků.

Miluji i tepající srdce města Náměstí Osvobození. Bohatá výzdoba budovy někdejšího okresu, ozdobené stromy i tradiční stánek s punčem „U zlaté svině“. Ty stánky jsou taky fajn, rok co rok jich přibývá. Ozdobené je i nejmenší ze tří zábřežských náměstí, které nese jméno 8. května.

To hlavní se však odehrává na Masarykově náměstí. Nejen že zde je krásná výzdoba, ale hlavně zdejší rostlý a ozdobený strom neopomenu kdykoliv jdu kolem večer pozdravit. Možná není tak pravidelný, ale je živý a hlavně prostě náš. A před ním je světelná éterická svatá rodina, kde se fotí malí i velcí.

Alej na hrázi zrcadlící se v rybníku Oborník|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Výzdobu města obohacují i krásně osvětlené domy, zahrady ale i veřejné budovy. Nastrojených stromů by se člověk těžko dopočítal. K tomu osvětlené památky, nejen ty městské ale třeba i kostel u kasáren, zámek na Skaličce a další.    

Jak to má být, temný je až na pár světel také kopec Humenec mezi městem a místní částí Skalička. Právě tam kde stojí vyhlídka, která umožní pohlédnout na město vánočně osvětlené z nadhledu. A právě tedy mám rád pohled na korálky světel v aleji Na Hrázi, které se zrcadlí v hladině bohužel málokdy zamrzlého rybníka Oborník. Nemůžu se nabažit.

Vím co je světelný smog a možná se mnou nebudete souhlasit všichni, ale narození spasitele se oslavit má. Vždyť i Židé slavili chanuku jako svátek vysvěcení druhého chrámu, tedy svátek světel.

A ještě jedna světla večer při návratu z Humence občas zahlédnu. Je to odraz světel v očích srnčí zvěře, která tady uprostřed města bydlí. I takto si tady na pomezí Hané a hor žijeme.