Ve dne studuju a v noci peču, říká vítěz soutěže Peče celá země Vojtěch Vrtiška
Oblíbená televizní soutěž Peče celá země zná vítěze třetí řady. Stal se jím Vojtěch Vrtiška, budoucí lékař a nadšený kaligrafista. Co prozradil ze zákulisí pořadu?
„Nejtěžší pro mě byl asi díl s butikovými dortíky. Jednak vypadl Martin, to mě hodně mrzelo, a jednak jsem tam zažil asi největší stres, protože jsem relativně pokazil technickou výzvu a měl jsem to nakloněné.“
Bezpochyby znervózňujícím prvkem byli moderátoři v momentě, když ohlašovali, kolik zbývá času. „Jakmile se řekne stop, tak opravdu musí jít ruce nahoru a je konečná. Kromě minutky na pečení jsme u sebe neměli vůbec žádný čas. Takže ty hlášené limity a naše zděšení bylo realistické.“
Kromě technické výzvy, kterou účastníci soutěže znají dopředu, jsou všechny výzvy připravené. „Zadání jsme dostali půl roku dopředu, ale pak jsme měli dva měsíce na to všech těch 40 receptů připravit, sepsat receptury a pomůcky. Na základě toho se nakupovaly suroviny.“
V rozhovoru přiznává, že největší „krizovkou“ byl pro něj medvídek. „To je celkem paradoxní, protože dopadl hezky a vyhrál jsem s ním pekaře týdne. Pro mě to byl ale problém z toho důvodu, že nerad peču dětské a tvarované dorty, takže jsem to pekl asi třikrát, než jsem byl spokojen.“
Štáb snědl všechno
Možná leckoho napadne, co se stalo s výtvory po ochutnávce porotců. „Snědlo se vždycky úplně všechno. Že by si někdo něco odvezl domů, to se nestalo. Nikdy nezbylo nic.“
Mnohokrát nezbylo ani na samotné soutěžící. „My jsme si většinou vydupali nějaké ochutnávky mezi sebou, abychom věděli, jaký to kdo má. Ale jinak štáb dokázal sníst opravdu všechno. Tam bylo krásně vidět, když se řeklo ‚stop‘, tak ze zákulisí se vždycky vyřítilo zhruba 20 lidí, kteří většinou už měli za pasem lžíce a vozíčky a sklízeli stoly.“
Co se v kterém díle bude péct, se ale neví. „Můžeme si tipnout zhruba to finále, protože to je většinou nejšílenější zadání. A tipl jsem si správně, stejně jako všichni ostatní,“ usmívá se.
Ve dne studuju, v noci peču
Vojtěch Vrtiška je zároveň student lékařské fakulty. „Přišly mi krásné zprávy od vyučujících i z jiných fakult. Spolužáci začali pořad sledovat, v podstatě ho objevili díky mně. Je strašně milý, když vidíte, že za vámi stojí i ta alma mater.“
Z Vojty byl i přes obrazovku cítit klid, s kterým tvořil. Částečně za to vděčí kaligrafii, kterou dělá rád, a částečně studiu medicíny. „Jsem zvyklý se soustředit a úplně odstřihnu, co se kolem mě děje. Dělám ukázky kaligrafie, jezdíme hrady a zámky a za den ke mně přijde třeba 2000 lidí a každý se vás na něco ptá. Klidu přidává i medicína, protože o tom, co tam zažijete v některých ročnících, tak už vás nic nerozhodí, natož nějaký dort.“
Myslím si, že je dobré netlačit na pilu. Co má přijít, to přijde
Vojtovo motto
Přece jenom medicína je časově náročné studium. Jak u toho ještě stíhá péct? „Špatně. Ve dne studuju, v noci peču, a pak točím. Takže většinou končím někdy tak okolo jedné hodiny v noci. Uvidíme, jak dlouho to vydržím.“
Ani na rozhovor nepřišel s prázdnou. Přinesl dort, který si s ním mohou upéct návštěvníci jeho kurzu. „Je to taková menší obdoba dortu, který jsem pekl v prvním dílu soutěže. Uvnitř najdete brusinkový krém s čerstvým sýrem a pohankový korpus se skořicí prolitý rumem, zvenku je máslový krém s kaštany.“
Jak dort ohodnotil moderátor Patrik Rozehnal? Čím se na dortu vytváří šutříky? Dalo se v soutěži nějak taktizovat a měnit postup? Neubere se jeho kariéra sladkým směrem? Poslechněte si v exkluzivním rozhovoru v Pochoutkovém roce.
