Ve Frenštátě pod Radhoštěm můžete vidět unikátní sbírku originálních malovaných terčů

Připomíná velmi rozšířenou módu 19. století, kdy u nás ve velkém vznikaly soukromé střelecké spolky. Bylo dokonce běžné, že se každé město pyšnilo svým vlastním, stejně jako ve Frenštátě pod Radhoštěm v podhůří Beskyd. Jeho oficiálnímu vzniku předcházely těžké boje s byrokracií. Historické záznamy praví, že v roce 1835 složilo 32 vysoce postavených měšťanů 960 zlatých na stavbu střelecké boudy, která byla poté postavena u hostince velkoměšťana Franze Järmera.

Cvičení měšťanů ve střelbě je ale mnohem starším koníčkem. Rozšířené bylo už od pozdního středověku a po zavedení stálého vojska v 17. století se střelecké společnosti transformovaly do podoby privátních společenství, které se bavily střílením z kuše nebo pušek. V roce 1835 k nim přibyl i střelecký spolek ve Frenštátě pod Radhoštěm. „Členové byli převážně německé národnosti a byla to taková ta městská smetánka. Spolek fungoval na principu příslušnosti k elitě. Dnes bych to přirovnala ke golfovým klubům,“ dodává vedoucí frenštátského muzea Alena Figarová.

Tento dřevěný terč o rozměrech 187 x 99 cm pochází z roku 1848 a je na něm vyobrazen německý císař (patrně Karel Veliký)|foto: Petra Štrymplová

Je lepší střílet, než chodit do hospody

Ostatně důležitost frenštátského spolku ve své době jasně formuluje i úryvek z dobového dokumentu - přípisu místního magistrátu na krajský úřad z 27. ledna 1838: „Pokud se nebudou smět měšťané z lepších tříd spolu s duchovenstvem a c. k. úřednictvem jen několikrát přes léto o nedělích po odpolední bohoslužbě na této střelnici bavit, museli by hledat zábavu mezi sprostým lidem po hospodách, kterážto zábava by pro měšťany z lepších tříd byla více nevýhodná než výhodná.“

Kromě několika pušek, tak zvaných „terčovnic“, je hlavní památkou na tento spolek soubor malovaných terčů, které jsou k vidění v expozici frenštátského muzea. Některé jsou děravé jako cedník, jiné v sobě mají sotva pár důlků po kulích. „Když se na ně podíváte proti světlu, tak vidíte ty kruhové bodované oblasti, takže tady třeba vrchol sopky je desítka,“ říká muzejník Martin Trubač.

Členové spolku stříleli i do politiků

Neobvyklý cikánský motiv dřevěného terče (140 x 90 cm) z roku 1839 představuje primáše hrajícího na housle spolu s tanečnicí|foto: Petra Štrymplová

Frenštátské terče se dochovaly na české poměry v poměrně velkém počtu. Ojedinělá kolekce čítá celkem 32 kusů. Tématika jejich výzdoby je různá – krajinky, žánrové obrázky, exotické nebo vojenské motivy. A co je zajímavé, střelci se nevyhýbali ani politickým osobnostem.

„Terč z 60. let 19. století zachycuje člena vládnoucí habsburské dynastie Josefa II., který byl v době, kdy byl ten terč pomalován, sice už 70 let po smrti, ale já vždycky říkám, že je to podobné, jako kdyby si dnes na terč namalovali Masaryka nebo Beneše,“ vysvětluje Martin Trubač.

A vzpomíná přitom na jednu turistku z Peru, která se na terče do muzea přišla podívat. „Byla úplně konsternovaná, co to tady bylo za zvyk. Nejen že se namaloval obraz, který se potom rozstřílel, ale že se střílelo do namalovaných lidí, notabene do namalovaných dívek a žen,“ vypráví.

Mezi takovými terči najdete například bohyni lovu Artemis s prostřeleným okem. Zabrat dostal i Karel Veliký. „Dodnes nechápeme, co k tomu vlastně střelce vedlo. Možná si chtěli střelbu zpříjemnit tím, že si ty terče pomalovali. Je pravda, že byly malovány za účelem, že budou zničeny,“ uzavírá vyprávění frenštátský muzejník.