Ve věku 85 let zemřela Eva Davidová
V pátek 21. září zemřela ve věku 85 let Eva Davidová. Narodila v Praze, kde vyrůstala a vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiu působila v Sociologickém ústavu Akademie věd. V roce 1976 se s rodinou přestěhovala do Českého Krumlova, kde pracovala jako muzejnice, výzkumnice, přednášela na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Romové jí říkali naše Eva. Této úctyhodné ženě byla romská duše blízká.
Před čtyřiceti lety se do jednoho historického domu v Českém Krumlově nastěhovali noví obyvatelé: etnografka a historička umění Eva Davidová, budoucí odborná pracovnice krumlovského muzea, a její muž Jan Kočnar. Co tehdy malý stěhovací vůz z Prahy přivezl, to se dá snadno odhadnout: knihy, spoustu dokumentů a textů, fotografie a negativy a nejspíš i unikátní sbírku zvukových nahrávek, které Eva Davidová pořídila při svých terénních sběrech romského folklóru.
Eva Davidová se začala zajímat o Romy už jako studentka – v době, kdy se na katedře národopisu pražské Filosofické fakulty Univerzity Karlovy tomuto tématu - „cikánům“ - nikdo nevěnoval. Mělo se za to, že etnikum odsouzené tehdejším režimem k co nejrychlejší asimilaci vůbec nestojí za odbornou pozornost. „Hodně mi pomohl indolog Otakar Pertold, ten mou nevyšlapanou cestu po zelené louce pochopil a podpořil mě, “ vzpomínala před lety Davidová.
Mladou studentku, která v té době vůbec neznala žádné Romy, překvapila jejich vstřícnost a pohostinnost: „To souvisí s romskou duší, protože já jsem tam přišla. Romano gav – romská osada Dolinka. A vůbec nevěděli, kdo jsem, co jsem. Ani se neptali. A pozvali mě hned dál. A hned říkali: A nejsi hladná? – To je typické pro Romy. Je to krásné. Říkali: Na sal bokhaľi? – A to jsem ještě vůbec neuměla nic romsky. Nerozuměla jsem. A s takovým otevřeným srdcem a duší, kterou mi hned ti první Romové, které jsem poznala, ukázali. Tak mě to tam oslovilo.“
Když pak na filozofické fakultě oznámila, že by chtěla napsat diplomovou práci na téma Romové, setkala se s nepochopením. A stejné překvapení bylo i doma.
„Ani tatínek zpočátku nechápal, když jsem se rozhodla chodit a jezdit mezi Romy. Ale měla jsem jednu výhodu. Tatínek pracoval celý život na ministerstvu dopravy, a tak jsem měla režijku – režijní průkazku. Za deset korun jsem mohla jet nočním vlakem z Prahy až do Košic. Jen baťůžek, potom i fotoaparát. Ale fotila jsem, až když jsme se poznali, až když mě Romové přijali. Ne tak, jak dneska jezdí někteří lidé. Udělají cvak – cvak. A vůbec je nezajímá, kdo tam stojí. To nikdy.”
Ve svém bádání pokračovala i po ukončení studia. Sama navštěvovala Romy v osadách na Slovensku, jezdila za nimi na Ostravsko a chodila do pražských romských rodin. Nahrávky romských písní, které tehdy pořídila, tvoří dnes ohromnou unikátní sbírku, z níž se dosud podařilo vydat jen zlomek.
„Vždycky jsem toužila po terénních výzkumech a objevování něčeho nového,“ říkala o svém profesnímu působení v českokrumlovském muzeu, kam nastoupila po několikaleté práci v Sociologickém ústavu a kde nakonec zůstala patnáct roků. „V muzeu jsem se naštěstí dostala k výzkumu, který sledoval proměny pohraničního osídlení na Českokrumlovsku. To byla zajímavá práce a moc mě bavila. Navíc jsem působila jako okresní konzervátor památkové péče.“
Po roce 1990 spoluzaložila Eva Davidová Muzeum romské kultury v Brně, kde pak po léta pracovala. Vyučovala také na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Její publikační činnost je široká - kromě mnoha odborných článků i několik samostatných publikací, z nichž největší ohlas měla kniha Cesty Romů – Romano drom, ve které shrnula osud, způsob života a kulturu romské menšiny v Československu v letech 1945 – 1990. Byla oceněna také i její fotografická práce: nakladatelství Torst jí vydalo monografii a dočkala se i velké samostatné výstavy, která putovala po několika zemích.
Český Krumlov se stal pro Evu Davidovou vlídným domovem, ale prožila tu i těžké chvíle. Při povodni v roce 2002 zaplavila Vltava její domek a zničila mnoho cenných písemností i část fotografického archivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
