Ve Velkých Losinách vyrábějí papír nepřetržitě už více než 400 let

1. duben 2023

Velké Losiny jsou dnes lázeňským městečkem s množstvím penzionů a rekreačních zařízení. Turisty sem láká renesanční zámek postavený pány ze Žerotína, termální koupaliště a lázeňské prameny, které jsou známé již odpradávna. Neméně zajímavou expozici však nabízí také zdejší ruční papírna, která je nejstarší doposud provozovanou manufakturou v Evropě a jejíž kořeny sahají až do 16. století.

První papír byl vyroben v Číně v prvním století našeho letopočtu kdy se úředník císaře Han Ho Ti z provincie Hunan v jižní Číně Tsai Lun pokusil nahradit neskladné a málo trvanlivé destičky v císařské knihovně, jiným vhodnějším materiálem.  Po mnoha pokusech vyrobil kaši obsahující dřevěnou kůru, konopné odpady a zbytky rybářských sítí, která se po uschnutí stala prvním použitelným papírem.

V osmém století se díky válkám dostalo tajemství výroby papíru nejprve do arabských zemí a odtud ve 12. století do Španělska. České země si však na první papír musely ještě chvíli počkat. První písemnou zprávu, která má vztah k výrobě papíru v Čechách, nalézáme v listině krále Vladislava II., podle níž panovník povoluje mlynáři opata cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi Jana, aby „týž mlynář šatuov starých, kteréž k dělání papíru příslušejí, jinam ze země voziti a prodávati nedopúštěl, než sám, aby je kupoval a papier z nich pro obecný užitek země České dělal“.

Tím se dostáváme k technologii výroby papíru v dávných časech. Ten se totiž dělal ze starého textilu – tehdy bychom totiž v šatech našli pouze vlákna lněná, konopná a bavlněná. A tak se sbíraly staré hadry a vozily do papíren, které jako houby po dešti rostly na březích řek. K výrobě papíru bylo potřeba i hodně vody – na pohon strojů i na máčení papíroviny.  Vše nabízelo jesenické podhůří, a tak se v době rozkvětu panství ve Velkých Losinách ve druhé polovině 16. století jeho majitel, Jan ml. ze Žerotína, rozhodl zlepšit si hospodářský výtěžek svého dominia výrobou papíru. První zmínka o papírně pochází z roku 1591 a právě tento letopočet je dodnes uváděn na vodoznaku na zdejších výrobcích.

Již v roce 1603 Jan mladší ze Žerotína podnik dědičně pronajal prvnímu známému losinskému papírníkovi Ondřeji Klugovi. Ten kromě psacích papírů produkoval také lepenku a zásoboval celé okolí. V roce 1673 se majitelem a papírnickým mistrem ve Velkých Losinách sňatkem s vdovou Barborou stává Kryštof Göttlicher. Jeho rodině ale zdejší papírna štěstí nepřinesla. Barbora je v roce 1675 obviněna v nechvalně proslulých čarodějnických procesech z nečistých praktik a v roce 1680 jako jedna z prvních obětí upálena.

Další díly z pořadu Technické památky si poslechěte ZDE 

Na konci 17. století se papírna potácí v dluzích a tak ji opět odkupuje žerotínská vrchnost a investuje do modernizace provozu. Mimochodem, v roce 1729 pořizuje tehdy převratný vynález - holendr k přípravě papíroviny. Jedná se o patrně první zařízení tohoto druhu na Moravě. I přes snahu Žerotínů se papírně nepodařilo dosáhnout kýženého zisku, za což mohla hlavně velká konkurence v okolí.  Roku 1778 toho měl hrabě Jan Ludvík ze Žerotína dost a podnik prodal dosavadnímu nájemci - papírnickému mistru Matyáši Wernerovi, který jej po dlouhé době přivedl k období rozkvětu a prosperity. Pustil se také do přestavby původní papírny do dnešní pozdně barokní a klasicistní podoby.

Investice i rozvoj strojní výroby papíru ji opět přivedly na okraj krachu. Ve Velkých Losinách se produkci ručního papíru podařilo udržet díky podnikavosti Antona Schmidta st., jehož rodina papírnu koupila roku 1855. Nový provozovatel vydělal na skvělých filtračních zdejšího papíru, které využíval vznikající chemický průmysl i na stále větší oblibě zdejší papíru mezi umělci i ve vyšších společenských kruzích. Vedle bělidla, textilní a papírenské výroby zde byla roku 1913 uvedena do provozu i vodní elektrárna. Rodina Schnidtů vlastnila papírnu až do roku 1945 a pomohla ji přežít v této unikátní podobě až do současnosti.

Výroba zde skutečně až na pár drobností stále vyrábí stejným způsobem jako před staletími. Jen staré hadry nahradil bavlněný odpad, tzv. lynters, který se v holedru namočím promele a podrtí. Odsud se papírovina přepouští do kádí, které následně slouží čerpačům k nabírání papíroviny na síta. Na jejich zručnosti záleží kvalita výsledného papíru. Ten se ze sít překlopí na vlněné podložky a na lisu se z něj následně odstraní přebytečná voda. Poté papír putuje na půdu papírny, kde se suší stejně jako před mnoha lety.

Zdejší papír používají nejen umělci, ale jsou na něm psány například diplomatické dokumenty či významné doklady například z prezidentské kanceláře. Výroba i historie však není jen ukryta za starobylými zdmi papírny. Do zdejšího muzea a následně i do manufaktury mohou vstoupit i turisté a obdivovat důmyslnost výroby papíru, která se za staletí změnila jen nepatrně.

Znáte z kalendáře Českého rozhlasu Olomouc pro rok 2023

Spustit audio