Ve vzduchu číhá méně nebezpečí než na silnicích, tvrdí hranický plachtař Petr Bílek

Do větroně piloti nikdy nelezou bez padáku. „Jednak by se nám špatně sedělo, protože padák je součástí opěradla. A pak je to samozřejmě záchranný prostředek,“ vysvětluje Petr Bílek, člen Aeroklubu Hranice.  Je rád, že ho ještě nikdy nemusel použít.

Řízení letadla je o návycích, technických záležitostech a koordinaci. Plachtění je o boji s přírodními živly, o správném vyhodnocení, kde jsou vhodné podmínky, jakým způsobem se dostat z nepříjemné situace. Zkušenosti člověk sbírá celý život.

Koridoru, kde se nejvíce létá, ať už kvůli častému výskytu vhodného počasí, nebo proto, že se v dané oblasti nevyskytují zakázané a omezené prostory, se říká plachtařská dálnice. „Z Hranic hodně létáme na Jeseníky, nebo přes Orlické hory dále na Krkonoše a Jizerské hory. Potom taky na Jihlavu a přes hranice na Slovensko,“ uvádí zkušený plachtař. Stejně jako ostatní piloti, i Petr Bílek má dost času kochat se pohledem pod sebe.

Plachtařský sen? Samozřejmě Afrika, kde se hodně létá v Namibii nebo Jihoafrické republice. „Vznikají tam velmi dobré termické podmínky s vysokými dostupy. Počasí ideální pro skvělé plachtařské výkony. Někdy bych to chtěl zažít,“ vysvětluje hranický pilot.