Věra Lejsková: Historky z Rejvízu

Ačkoliv pocházím z Moravského Slovácka, zamilovala jsem si kraj pod Pradědem, prosáklý rovněž hudebností, byť přirozeně od Moravského Slovácka značně odlišnou. Mimo jiné zde má rodové kořeny Franz Schubert, v jehož jménu jsme také založili s manželem  v Jeseníku soutěž pro klavírní dua, působil zde Karel Ditters z Dittersdorfu, v lázních hrál Franz Liszt, vždy tu byl a stále je bohatý hudební život. Ale já jsem si zamilovala také přírodu tohoto kraje. Nemohu-li v noci spát, procházím se "svými" lesními pěšinkami a průseky, brodím se "svými" potůčky, chodím na "své" skály a usedám na "své" pařezy. A zamilovala jsem si i lidi, kteří zde žijí nebo lépe řečeno žili, neboť mnozí z těch kteří jsou zde uváděni (většinou pod cizími jmény) už dnes nežijí, a mnohé zde líčené životní situace už dnes nejsou pravda. Tolik na vysvětlenou, pokud by se současným návštěvníkům jevil Rejvíz v jiném světle.

Přesto doufám, že jeden fakt se laskavému posluchači bude jevit jako nezpochybnitelný. Že tuto náhorní rovinu, ohraničenou Orlíkem, Zámeckým Vrchem se zříceninou hradu Kobrštejna,  Biskupskou Kupou, a dole v dálce Otmuchovským a Nyským jezerem (to vše je odsud vidět) mám upřímně a neskonale ráda.