Veronika Žilková: Poprvé hraju v muzikálu a zažívám potlesky po písničkách a tanečních číslech
Na kontě má nespočet rolí, Českého lva i nominaci. Za milník v kariéře považuje moment, kdy ji Bolek Polívka pozval do Manéže. „Donutil mě udělat si ze sebe legraci. A tak jsem byla schopná za dva měsíce vstoupit do pořadu Tele Tele a přestat se brát vážně.“
„Nebýt Manéže, asi bych se připravila o těch 10 let parodického pořadu, protože bych zřejmě usnula na vavřínech. Chodila bych pomalu a mluvila hlubokým hlasem jako nositelka Českého lva,“ myslí si Veronika Žilková.
Herectví přitom nebyl její životní cíl. „Studovala jsem psychologii na filozofické fakultě. To herectví vzniklo trošku omylem. Studovala jsem v době totalitního režimu, takže mám zkoušku třeba z teorie řízení socialistického podniku, která je mi úplně na nic. Možná dnes by to byl management. Pak jsem zběhla na DAMU. Ale určitě jsem to v dětství neplánovala, naopak pro mě to byl nedostupný svět.“
Z filmů z poslední doby vyzdvihuje snímek Spolu, kde hraje se Štěpánem Kozubem. „To je obrovský talent. Jestli si někdo povzdechne, že už se nerodí noví herečtí bardi jako třeba Vladimír Menšík, tak rodí. A jmenuje se Štěpán Kozub,“ nešetří chválou herečka.
Pochvaluje si také účinkování v muzikálu. „Poprvé hraju v muzikálu v divadle Broadway. Je to Okno mé lásky z písniček Petra Jandy. A poprvé zažívám potlesky po písničkách a tanečních číslech. A ten zpěv a tanec dohromady, to je velmi pozitivní energie.“
Cvičení na Instagramu
V době covidu začala cvičit. „V té době měla Agáta (dcera – pozn. red.) na Instagramu hubnoucí výzvu a nějaká paní psala, proč také nemám nějaké cvičení pro naši generaci. Tak mi Agáta založila instagramový účet.“ Od té doby motivuje i ostatní. „Je to tak 10-15 minut, především cviky na záda a dobré držení těla, protože od špatného držení přicházejí další neduhy. Taky potřebuju fyzičku na představení, to jsou kostýmy, převlékání, přebíhání po jevišti, ono se to nezdá, ale my tam jen nesedíme a nepovídáme si.“
Přiznává, že občas se jí cvičit nechce. „Nechce se nikomu, ale vidím, jak to funguje. Když necvičím pár dní, hned mě začnou bolet záda. Takže teď už zase cvičím pravidelně. Na hotelu, v divadle, na ulici. Dělám osvětu, že o páteř je potřeba se starat každou chvilku.“
Cvičenky také nabádá, aby se chválily. „Život se střídá nahoru dolů a je důležitý dát si předsevzetí jenom takové, které zvládnete a nekazit si náladu nereálnými výzvami. Žijte každý den naplněný radostí.“
Veronika Žilková zve do divadla na komedii Trosečnice. Co dalšího plánuje v roce 2024? V čem vyzdvihla práci svého syna Vincenta Navrátila? V pořadu také prozradila, jak výjimečné měla poslední Vánoce. Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka