Vězení je vysoká škola zločinu

Vězení, mříže (ilustrační foto)
Vězení, mříže (ilustrační foto)

Vyšší tresty nedokáží spolehlivě odradit od páchání trestné činnosti. Řadou výzkumů je spolehlivě prokázáno, že mnohem lépe funguje spolehlivost při odhalování.

Přísné tresty zpravidla nedokáží ani lépe napravit. Proto se stále více prosazuje trend, který propaguje prosazování alternativních trestů.

Vězení nenapraví

Soudy ukládají tresty, které nejsou spojené s odnětím svobody. Není to projev benevolence vůči pachatelům trestné činnosti. Je to výsledek prokázaného jevu, že uvěznění nenapravuje.

Vytrhne člověk z jeho přirozeného prostředí a přes veškerou snahu vězeňského personálu, odchází jen malé procento lidí s tím, že už se nikdy ničeho nedopustí, aby se do vězení nevrátili.

„Přísné tresty nic neřeší a navíc jsou drahé,“ říká JUDr. Filip Ščerba.

Kolik máme trestů?

Náš trestní zákoník zná celkem dvanáct trestů. A ještě se k nim dá připočítat třinácté podmíněné odsouzení. V porovnání okolními zeměmi jich máme hodně. „O to složitější je jejich ukládání, jejich vzájemná kombinace,“ podotýká JUDr. Ščerba.

Trestní rejstřík

„Může zaměstnavatel požádat bez mého vědomí o výpis z trestního rejstříku. Může se do něho kdykoli podívat?“ Tak zněl posluchačský dotaz. A odpověď právníka byla jednoznačná: „Nemůže. Zákon o rejstříku trestů striktně upravuje, kdo a jak se do něj může dívat. Vyžadovat opisy mohou orgány činné v trestním řízení. Zaměstnavatel může požadovat po zaměstnanci, aby mu výpis předložil on sám.“

Milost pro doživotně odsouzeného

Pokud by doživotně odsouzený neměl nárok na podmíněné propuštění, mluvíme o tzv. sociální smrti. Z tohoto důvodu právní úprava umožňuje, aby odsouzený požádal o podmíněné propuštění. Nejdříve však po dvaceti letech.

Trest smrti

V roce 1990 nahradilo trest smrti doživotní uvěznění. V lednu 1991 byl Listinou základních práv a svobod, součástí československé a nyní české i slovenské ústavy, trest smrti zakázán. „Jeho návrat by nevyřešil přeplněnost českých věznic, jak si mnohdy lidé představují. Vrahů totiž není tolik. A taky není vražda jako vražda. Úkladných vrahů a lidí bez svědomí je opravdu málo. Nejčastěji se vraždí v afektu, pod vlivem alkoholu, v domácnosti mezi partnery a příbuznými. A ve většině případů vrah svůj čin nezastírá, hned se přizná a spolupracuje. Často jde o zkratovité jednání. Takového člověka popravit by určitě bylo nespravedlivé,“ říká JUDr. Filip Ščerba.