Víska u Litovle bývala vesnicí mlýnů, v jednom z nich se vyráběl i papír

Díky své poloze stranou všech frekventovaných cest Vísku mnoho lidí náhodou nenavštíví. Snad jen cyklisté směřující po nové cyklostezce ze Sobáčova do Litovle okrajem Vísky projíždějí. Autem je to sem složitější, v Nasobůrkách odbočíte a tady cesta končí ve mlýně. Kdo sem tedy nemusí, neodbočí, a tak je ve Vísce celkem klid.

Počátky obce sahají poměrně hluboko do minulosti. Už v roce 1350 je v litovelské městské knize zaznamenána osada s názvem Dorffle. Odborníci se domnívají, že se jedná právě o Vísku. Byla to jen malá osada, kde se často měnili majitelé jednotlivých částí a snad i gruntů. Výtěžek z části obce tak putoval například i do majetku kostela v Litovli. V roce 1432 je v osadě jmenován dvorec, který zakoupilo město ke špitálu svatého Ducha.

Kříž při vjezdu do vesnice|foto: Miroslav Kobza

Víska byla a dodnes je osadou mlýnů. Také se ve starších mapách objevuje pod německým pojmenováním Mühldorf nebo Mühldörffel. V 15. století je poprvé uváděn mlýn přímo ve Vísce. Využívá vodu mlýnského náhonu, který ji sem přivádí od Řimického jezu na řece Moravě. Kromě toho sem přichází také část vody z odpadního náhonu z elektrárny v Mladči. Od konce 16. do poloviny 18. století patřil mlýn městu Litovli. V květnu roku 1775 vyhořel a zůstal dlouho v troskách. Jako zbořený jej kupuje Ignác Langer a staví jej znovu.

Dnes je z mlýna elektrárna

Kromě mlýna zde v té době už stála olejna a také menší pila.  Počátkem 20. století byl mlýn znovu přestavěn a modernizován, majitel obnovil i rybník a zahájil výrobu elektrické energie. Později přibyla dokonce i pekárna. Po válce byl mlýn znárodněn a zdevastován. Dnes v něm funguje jen turbína vyrábějící elektřinu.

Zajímavé je, že historické letopisy zmiňují nad Vískou ještě jeden mlýn. V roce 1574 jej koupil Matouš Vavák a podle něj se mu říkalo Vavákův. Stával u lesa a v 16. století u něj pracovala i papírna. Dodnes jsou některé letopisy z okolí psané na papíru vyrobeném právě zde. Mlýn zanikl krátce po třicetileté válce, ale louka kousek od dálnice, kde stával, se dodnes jmenuje Papírna.

Kaple není datována. Postavena však byla patrně počátkem 19. století|foto: Miroslav Kobza

Do roku 1781 fungoval ve Vísce zmíněný panský hospodářský dvorec. Toho roku byl zrušen a pozemky rozparcelovány mezi místní obyvatele. V centru Vísky je však náznak zrušeného dvora vidět dodnes v dispozici domu s číslem popisným 3.

Obyvatelům tak připadla další půda, o moc více jich zde však nepřibylo. V roce 1790 zde bylo 12 domů a 79 obyvatel, v roce 1834 zde stálo jen o dva domy více a počet obyvatel se zvýšil na 91. Většina místních se tehdy živila zemědělstvím, až později odsud lidé docházeli za prací do nedaleké Litovle. Do kostela se odsud chodívalo do Chudobína, kam zdejší děti také docházely do školy. Součástí Litovle je osada až od roku 1980.

Boží muka ze 17. století a za nimi průmyslový areál postavený nedávno|foto: Miroslav Kobza

Malá voda, která je součástí náhonů a kanálů na zdejší mlýny, je vlastně někdejší rameno řeky Moravy, které dodnes člověk ovlivnil jen málo. I z toho důvodu je tento tok vyhlášen už v roce 1990 přírodní památkou. Tvoří významný biokoridor pro vodní ptactvo i živočichy, ale také uchovává přírodní podobu společenstev břehových porostů, které jsou jinde ovlivněny člověkem.

Z památek stvořených lidskou rukou musíme zmínit kapličku se zvonicí, postavenou patrně na počátku 19. století. Při cestě do Vísky stojí pozoruhodná boží muka postavená v roce 1691 a kousek od ní kříž patrně z 19. století.