Vitčice kdysi bývaly sídlem malého panství. Po tvrzi však zůstaly jen nepatrné stopy
Vitčice leží na severních svazích Litenčické pahorkatiny asi osm kilometrů západně od Kroměříže. Patří spíše k menším obcím a chlubí se velmi malebným okolím s chráněnými přírodními lokalitami.
Oblast kolem řeky Hané byla osídlena už od pravěku a nálezy odpovídající existenci sídel našich dávných předků najdeme i na katastru obce. Asi nejzajímavější je v tomto lokalita U Andílka s krásným výhledem do kraje, kde archeologové zachytili stopy osídlení z dob římského impéria. V lese nad vesnicí na návrší u dřevěného kříže byly objeveny stopy pohřbů keltského lidu a samotná obec pak měla svou předchůdkyni v podobě slovanské osady. Podle pověsti prý původně obec stávala na kopci Ovčák, o něco východněji než dnes, protože ji však trápil nedostatek vody, byla prý nakonec přemístěna k potoku do údolí Vitčického lesa.
Pohled na starší mapy nám pak prozrazuje podobu obce rozložené poměrně pravidelně kolem trojúhelníkového prostranství návsi, kdy zadní trakty domů pravděpodobně tvořily obrannou část obce. To svědčí o hodně staré osadě zakládané podle vzoru starých slovanských okrouhlic.
První zmínka o Vitčicích pochází z roku 1353, kdy Mikuláš z Pavlovic prodal svůj díl dvorce v Pavlovicích u Vitčic bratrům Jaškovi a Drslavovi z Kravař. Samotné Vitčice patřily mezi drobné zemanské úděly v držení drobné šlechty. Část vsi držel Jenec ze Srbců. V roce 1358 držel díl vsi Ctibor a Sudek z Vitčic. V roce 1368 byli držiteli části obce Pavel a Držek z Vitčic. Potomci těchto vlastníků se psali také s přídomkem „z Prus". Jan Konček z Prus pak k roku 1386 sjednotil pro sebe celou obec.
Pravděpodobně už tehdy stála v obci tvrz, která je poprvé zmíněna v písemných pramenech k roku 1406. Tehdy vladyka Měšec z Vitčic žaloval Jana z Dlouhé Vsi, že mu tvrz dobyl a vyloupil. Poslední správa o tvrzi je z roku 1466, kdy se obec dostává i s tvrzí do držby Protivcovi z Pavlovic. Kdy ale přesně tvrz zanikla, není z historických pramenů známo. Historikové nevylučují, že se stala obětí česko-uherských válek. Nepatrné zbytky tvrze odhalili badatelé poměrně nedávno mezi domy č.p 102 a 83 při cestě k Andílkovi.
Ještě v 16. století drželi obec menší vlastníci. V roce 1537 se posledním majitelem zdejšího statku stává Proček mladší ze Zástřizl. V roce 1554 už je obec součástí panství se sídlem v Mořicích, které tehdy páni ze Zástřizl drželi ve vlastnictví. Právě toho roku dcery Protivce ze Zástřizl Anna, Johanka, Kateřina, Majdaléna a Alena prodali celé panství manželovi řečené Kateřiny, Matouši Štosovi z Kounic.
Na konci 16. století se obec dostává do držby pánů ze Žerotína a po nich v roce 1622 bylo celé mořické panství i s Vitčicemi císařem zkonfiskováno a darováno Lichtenštejnům. Maxmilián z Lichtenštejna pak panství v roce 1633 věnoval řádu Paulánů se sídlem na Vranově.
Ti obec i panství drželi až do zrušení kláštera císařem Josefem II. v roce 1784. Od náboženského fondu pak celé panství odkoupil v roce 1816 Ferdinand Rakouský d’Este. S ním obec dožila konce vrchostenské správy.
Vitčice po celou dobu své existence byly zemědělskou vesnicí. Už v 19. století zde existovalo školní vyučování. Obec byla přifařena do Vrchoslavic. V roce 1873 byla na návsi v obci postavena z odkazu bezdětného rolníka Františka Řezáče z čísla 19, zemřelého na choleru v roce 1866, malá kaplička se zvonicí. Dnes je památkově chráněná.
Kromě toho najdeme v obci mnoho dalších drobných památek. Vitčický les je dnes chráněnou přírodní rezervací pro svou podobu blízkou původním lesům zdejší krajiny, a také po bylinné patro, kde rostou vzácné rostliny. U lesa najdeme od roku 2001 dřevěnou rozhlednu a přímo v lese pak stojí dřevěný kříž, údajně na místě, kde zastřelil hajný pytláka. Jeho společníci se mu za to krutě pomstili, když jej přivázali hlavou dolů nad mraveniště a nebohý hajný brzy skonal v hrozných mukách také.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
