Vladimír Kořen a Maroš Kramár: Umíme se hecovat a do zelí si vzájemně nelezeme

Maroš Kramár je především herec, Vladimír Kořen vystudoval žurnalistiku a byl starostou Říčan u Prahy. „Věkem se vracím k přírodě, to je fakt. Když jsem byl malej, musel jsem pořád něco kopat na zahradě, a získal jsem k tomu až odpor. Tak se ze mě stal spíš kavárenský typ. Teď už jsem se odstěhoval z Bratislavy, bydlíme u jezera, dokonce se v něm i koupu a otužuju,“ říká Maroš.

Vladimír se netají tím, že je velkým milovníkem přírody odjakživa. „Pro mě jsou nejhezčí chvilky, když si vylezu někam na strom nad řekou a pozoruju ryby. Nechávám se unášet tím pohledem.“  „A já se zase unáším pohledem na Vladimíra. Vidíte, to je přírodní mužík,“ kontruje Maroš.

Umí se hecovat

Před spoluprací na Zázracích přírody se vůbec neznali a jsou rádi, že je osud takhle svedl dohromady. Umí se hecovat, dělat si ze sebe legraci a doplňují se. Pochvalují si, že si nekonkurují a role v pořadu mají rozdělené. „Vlastně nevím, jak na mě přišli, ale já jsem tam jako moderátor a měl bych i bavit, a Vladimír to zase vysvětluje.“

Cílem je experiment, kterého se Vladimír vždy rád zhostí, některých pokusů se účastní i Maroš. „Vladimír rád vyhrává, já tím netrpím, když prohraju. Taky mám vyšší honorář, jen abych ho nechal vyhrát,“ dělá si legraci Maroš. „Ale já mám taky radost, když vyhraje. A pojištěný jsme oba dva, i když on nic nedělá,“ rýpe s nadsázkou Vladimír a pokračuje: „Já jsem vlastně chabrus na srdce, mám arytmii, a když jsme měli lézt do studené vody, věděl jsem, že Maroš se už částečně otužuje. Ale ta touha tam být aspoň o dvě vteřiny déle než on byla silnější. A vyhrál jsem to.“

Hledání harmonie

Vladimír Kořen také zavzpomínal, jak starostoval v Říčanech u Prahy. „Byl jsem tam deset let a vypouštím to z hlavy. V politice jsou to kontinuální negativní emoce. Každý den se potkáte s negativním názorem, pak už ani nevnímáte dobré názory na sebereflexi. Je to nápor na psychiku. Pozoroval jsem zatuhnutí mysli. Tak teď prožívám očistnou kúru,“ vypráví s úlevou Vladimír, který se stal učitelem a moc ho to baví.

Vladimír velmi oceňuje Marošovu schopnost naladit se na vlnu člověka, s kterým se právě baví a snaží se s ním najít harmonii. „Já nepotřebuju být první. Když je někde bavič, já se vypnu a nepotřebuju být zábavnější než on,“ tvrdí Maroš. „Cítím, že Maroš je člověk, který by mě nikdy pracovně nezradil. Taky mě naučil, jak se chovat k vlastní ženě, s kterou často hraju šachy. Teď když žena vyhraje, já ji pochválím. Dřív mě to opravdu vadilo,“ kaje se Vladimír.

Některé pokusy jsou mimořádně těžké. Jaký experiment odmítli? Jaké předměty začal Vladimír vyučovat? Vyčetl někdo Marošovi, že jako slovenský herec bere práci českým kolegům? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.