Vladimír Merta je i v sedmdesáti živě stále fenomenální

Dění ve společnosti jim stejně jako jeho protagonistovi dává pít elixír mládí. Přesvědčila o tom i další Koncertní středa Českého rozhlasu Olomouc.

Vladimír Merta je opravdová osobnost. O to je to s ním těžší. Léty totality daná mantra „nezadat si s establishmentem, institucemi“ se odráží v těkajících pichlavých očích, odstupu. K posluchačům je vstřícný, ale asi není radno do tohoto prostoru vstupovat jinak.

Jako zástupce jedné takové instituce jsem si to také užil. V přeneseném významu v pozici pejska, který nadšeně poskakuje kolem dlouho neviděné zbožňované a respektované osoby. Naštěstí mě nenakopnul, jen nezúčastněně distingovaně odstrčil nohou.

Přesto jsem si ten koncert užil a užívám i zpětně ze záznamu. Vladimír Merta, v 90. letech lehce zmatený (jako ostatně téměř všichni písničkáři), znovu našel svého nepřítele a jde mu to k duhu. Písním se vrátila síla, slovní komentáře jsou patřičně břitké a s humorným nadhledem.

Vladimír Merta byl, je a bude písničkářem, ke kterému veškerá konkurence v naší kotlince může jen uctivě vzhlížet. Užívejme si ho, dokud můžeme, a tak, jak jsme v minulém století mohli jen sporadicky.