Vladimír Týřl - studnice vědomostí a člověk s vytříbeným vkusem

Jeho životním osudem se stalo divadlo a rozhlas, kde působil jako divadelní ředitel, činoherní a rozhlasový režisér, dramaturg, redaktor a autor.

Svou lásku a celoživotní orientaci rozdělil Vladimír Týřl rovným dílem mezi divadlo a rozhlas. Začínal u divadla. Po skončení 2. světové války až do roku 1963 působil jako činoherní režisér u českých venkovských divadel. V sezóně 1953-1954 se stal ředitelem divadla J. K.Tyla v Plzni a v letech 1960-1963 uměleckým ředitelem Beskydského divadla Nový Jičín. Mezitím pracoval jako režisér – ať už ve stálém angažmá, nebo jako externista - v divadlech Karlových Varech, Varnsdorfu, v Opavě nebo v Uherském Hradišti.

Od 1. října 1963 až do 31. srpna roku 1972 působil Vladimír Týřl jako režisér Československého rozhlasu Ostrava v jeho pobočném studiu v Olomouci, kde se svými pořady a rozhlasovými inscenacemi zasloužil o pozvednutí úrovně slovesné tvorby. Po srpnové okupaci v roce 1968 a následných prověrkách musel společně s mnoha dalšími olomoucké studio opustit a v následujících letech pracoval v kultuře na hony vzdálených profesích. Nezlomilo ho to však. Nepřestával psát a publikovat články pod propůjčenými jmény. Spolupracoval s ochotnickým souborem ve Velké Bystřici, který dovedl k nebývalým úspěchům.

Čtěte také

Od roku 1994 se pak s tehdejším ředitelem Stanislavem Červenkou nemalou měrou podílel na vzniku slovesné redakce obnoveného Českého rozhlasu Olomouc. Tam pracoval od dubna 1994 prakticky až do své smrti jako externí režisér, autor a redaktor. Zemřel po těžké nemoci 20. dubna 1997 v Olomouci.

Vladimír Týřl vytvořil celou řadu pozoruhodných rozhlasových děl, a to jako režisér i jako autor. Patří mezi ně např. pořady z juvenilií Jiřího Wolkera Bílý dům, Básník konce léta z veršů Antonína Sovy, Básník dětské něhy z tvorby Jiřího Ortena, pořady z veršů Jaroslava Seiferta, Jana Zahradníčka a dalších. Vytvořil např. rozhlasovou kompozici podle básnické skladby Václava Renče Popelka nazaretská nazvanou Kdo za ním půjde? nebo rozhlasovou podobu hry stejného autora Císařův mim. Jako režisér je rovněž podepsán pod rozhlasovou adaptací hry Karola Wojtyly (pozdějšího papeže Jana Pavla II.) Před zlatnickým krámem a pod mnoha dalšími rozhlasovými díly.

Všichni, kdo Vladimíra Týřla znali, vážili si jej jako studnice vědomostí, člověka s vytříbeným vkusem a vysokými profesními i etickými nároky. Byl přísný k sobě i druhým. Nenáviděl lajdáctví a šlendrián jakéhokoli druhu. Vladimír Týřl byl ale kromě jiného i člověkem s jemným inteligentním humorem a skvělým vypravěčským. talentem. Miloval rozhlas jako jedinečné a nezastupitelné médium a učil této lásce i své nástupce.