Vladislav Kracík: Nevěděli jsme, jak se chodí po pódiu. Ale toužili jsme po profesionálním divadle
Devadesát míst v hledišti, podobně malé jeviště a nevelký profesionální soubor, který dnes spojuje podobný smysl pro humor i pro výběr témat a způsoby jejich ztvárnění. To je olomoucké divadlo Tramtarie, které před patnácti lety vzniklo jako splněný sen nadšených studentů divadelní vědy. Do Vizitky si Aleš Spurný pozval uměleckého šéfa souboru Vladislava Kracíka.
Jako studenti divadelní vědy měli o divadle spoustu teoretických poznatků. Jak ho dělat prakticky, to ale nevěděli. Touha po kvalitně provedených inscenací ale byla silná, a tak si do Olomouce neúnavně zvali profesionální režiséry. Učili se od nich, jak se pracuje s textem i s hereckými amatéry, jak se chodí po pódiu anebo jak to udělat, aby bylo herci rozumět.
„Byl jsem tehdy jako houba, nasával jsem úplně všechno, co nám řekli,“ vzpomíná na dřevní léta olomouckého Divadla Tramtarie Vladislav Kracík. Je jedním ze dvou zakládajících členů, kteří s divadlem kráčí celých patnáct let. Dnes působí na pozici uměleckého šéfa.
K adaptacím literatury jsme přešli brzy
Touha stát se profesionálním souborem a nekonečné hodiny strávené zkoušením, vylepováním plakátů i péčí o samotnou budovu divadla se Kracíkovi a spol. vyplatila. V roce 2020 patří k nejvýraznějším regionálním souborům. Často a rádi pracují s popkulturními odkazy i aktuálním děním a kombinují autorské divadlo s dramatizacemi literárních, komiksových či filmových předloh. Není proto náhoda, že v inscenacích Tramtarie se mluví divadelní i filmovou řečí.
V současné době má Tramtarie na repertoáru například představení Na Větrné hůrce, Velký Gatsby anebo Kabaret nahatý Shakespeare, tedy hry, které vznikly na základě slavných literárních předloh.
„K adaptacím literatury jsme přešli brzy,“ říká Vladislav Kracík, „protože na naše věci chodilo z počátku málo lidí. Přišli jsme na to, že známá předloha táhne víc, a protože jsme stále měli výrazně autorské tendence, předlohy jsme autorsky dotvořili,“ vysvětluje umělecký šéf souboru přístup k práci s původní látkou.
Kracík, sám absolvent oboru Teorie a dějiny dramatických umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, dnes na škole působí jako externí pedagog. Se studenty divadelní vědy pravidelně připravuje k uvedení konkrétní hru a také s nimi hodně diskutuje: o tom, co viděli, kam chodí a jak přistupují k textům. Všímá si, že dnešní dvacátníci s chutí zajdou na komerční muzikál i na alternativní představení, citlivější jsou ale zase vůči vulgárním výrazům. „S těmi my v Tramtarii, když to není samoúčelné a má to svůj význam, nešetříme,“ usmívá se.
Jak řeší divadlo Tramtarie svou finanční situaci, proč by dnes umělecký šéf Kracík pravděpodobně nepřijal herce bez patřičné školy a co dělá proto, aby členům souboru práce v divadle nezevšedněla? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.