Vlčice u Loštic vznikly kolem papírny na místě někdejší loštické průmyslové zóny

7. únor 2019
Jez městské elektrárny je ve Vlčicích zmíněn už v 16. století
0:00
/
0:00

Vlčice jsou dnes nedílnou součástí nedalekých Loštic a to i přesto, že je tato osada ležící stejně jako město na řece Třebůvce od Loštic oddělena lesem, řekou a také skalnatými břehy údolí.

Nejstarší osídlení zdejší oblasti sahá až do pravěku. Kolem Třebůvky se usazovali lidé už v dobách osídlení lužickou kulturou a také v dalších obdobích. Důkaz máme přímo na lesním návrší, kousek za Vlčicemi, kde se rozkládá hradiště Obersko. To vybudovali právě lidé lužické kultury někdy na konci doby bronzové. Hradiště má úctyhodnou plochu 2,3 ha, která je obehnána příkopem a valem, které jsou dnes v prostoru stále znatelné. Hradiště patrně sloužilo jako ochranné místo pro obyvatele, obchodní stanice a také chránilo stezku vedoucí kolem Třebůvky do východních Čech.

I tudy vede turistická stezka k Bouzovu

Právě cesta vedoucí z Loštic k Bouzovu a do Čech byla patrně důvodem, proč osada Vlčice vznikla. Druhým důvodem pak byla síla řeky Třebůvky. Už při prodeji Loštic Jindřichem Podstátským z Prusinovic Vilímu Záviši Bítovskému ze Slavníkovic a na Lechovicích v roce 1575 se ve výčtu prodávaného majetku uvádí Vlčkův mlýn a jez na Třebůvce. Dá se předpokládat, že se jedná o mlýn ve Vlčkově, pozdějších Vlčicích, který se objevuje už na nejstarších mapách zdejšího okolí v 18. Století na místě dnešní elektrárny.

V roce 1793 také žádá loštický soukenický cech vrchnost, aby mohl postavit novou valchu na místě starého zařízení na místě dnešní osady Vlčice. Soukenická valcha byla provozovna, kde se vlákna vlny zplsťovala do podoby látky, čímž vznikal základ sukna.

Náhon do historické elektrárny

Dá se tedy předpokládat, že Vlčice byly zpočátku jen jakousi průmyslovou zónou města Loštice. Ještě více to začalo platit po roce 1819, kdy si soukeníci postavili opět novou valchu. Ta fungovala do roku 1843, kdy ji koupil koželuh Josef Philip a přebudoval ji na tříslovnu.

Ozdobné číslo na vlčické papírně

Starou valchu textiláci prodali Antonínu Schieblovi, který na jejím místě vybudoval papírnu. Tím položil základ výroby, která zde přetrvala 190 let.

Rozšíření zdejších výrob vedlo k tomu, že na někdejší obecní pastvině byly vyčleněny pozemky pro stavbu nových domů. Tak v roce 1824 vznikla dnešní osada Vlčice. Postupně se rozrostla na 18 domů.

Vlčická kaple se zvonicí

Papírna se stala nejdůležitější provozovnou v obci poté, co ostatní zanikly. V letech 1836 – 1853 k ní patřila i menší přádelna vlny. Pohonnou sílu jí dodával jez na řece Třebůvce, který roztáčel potřebné stroje. V roce 1853 však ohlásil její majitel Václav Schütz bankrot. Papírnu odkoupil mohelnický obchodník Vilém Fritscher, který však firmu následně prodává společnému podniků pánů Gerharda a Wowese.

V té době se zde vyráběla lepenka a papír. Teprve krátce před I. světovou válkou se zde začaly vyrábět papírové vánoční ozdoby. Provoz však v roce 1922 opět postihly potíže a i když byl ve vlastnictví rodiny Grätzerů ještě jednou obnoven, nakonec výrobu v roce 1930 převzala společnost Lukavické papírny v držení rodiny Aronů. Na úsvitu obsazení zdejšího území Německem zažila továrna v držení židovských majitelů nájezd ordnerů z německých obcí v okolí a z Mohelnice. Naštěstí byl neúspěšný. Pod správou lukavické papírny pak vlčická provozovna fungovala až téměř do svého zániku v roce 2006.

Ve 20. století se objevují ve Vlčicích pokusy o zřízení dalších provozoven. Vznikla zde například výrobna vaty a přikrývek, kterou měla po krachu nahradit produkce fotografických desek, ale většinou tyto provozy neměly dlouhé trvání. Naopak dodnes je funkční někdejší městská elektrárna vybudované na místě někdejšího mlýna už v roce 1909.

Dnes je to místo určené hlavně pro bydlení. Papírna je bohužel zavřená a chátrá. Památky, které zde najdeme, jsou jen drobné. Krásné zdobené číslo na papírně doplňuje kaple se zvonicí u silnice na začátku obce, Litinový kříž z roku 1866 stojí u silnice směrem na Bouzov a kamenný kříž sv. Barbory stojí nad obcí, na místě zvaném Masnice, kam po staletí chodili loštičtí hrnčíři pro hlínu.