Vnímat umělecká díla potřebujeme stejně tak jako poslouchat hudbu nebo číst knihy, říká šéfkurátorka pražské Kunsthalle
„Pojem Kunsthalle označuje instituci, která pracuje s místní scénou, se současným uměním a s dialogem mezi lokální a mezinárodní scénou. Nemusí to být sbírka, na rozdíl například od muzea. Je ale těžké definovat, co je muzeum versus co je Kunsthalle,“ říká Christelle Havranek, šéfkurátorka pražské Kunsthalle.
„V Německy mluvících regionech je to pojem dobře známý, v Česku není moc běžný. Myslím ale, že časem se stane generickým názvem,“ soudí Havranek, původem Francouzka, která prožila větší část svého života v Česku. Od minulého roku rozhoduje o uměleckém směřování jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí hlavního města.
Často se říká, že umění je spíše pro bohaté, vzdělanější, pro ty, kdo si mohou třeba dovolit ho nakupovat. Mluví se o sociální nedostupnosti například ve smyslu, že pro ty, kteří nemají tolik peněz, nemohli studovat, je galerie místem, kde nejsou vítáni.
„Tak by to už dávno být nemělo. Ale chápu, že ty obavy ještě existují,“ zamýšlí se. „Nikdy jsem muzeum nevnímala jako prostor, který by byl více pro člověka, jež si může dovolit si ta díla koupit.“
„Myslím, že to jsou dvě odlišné věci. Vnímání uměleckého díla je něco, co potřebujeme stejně jako poslouchání hudby nebo čtení knihy. Ale to, že si někdo nějaké dílo může pověsit doma, je věc jiná, kterou jsem nikdy nebrala jako bariéru. Spíš si myslím, že to, co diváky odradí, je ten diskurz kolem umění,“ soudí Havranek.
Umělecké dílo podle ní může být na vnímání složitější než třeba hudební skladba. „Všimla jsem si ale, že malé děti často nemají absolutně problém se na výstavě současného umění dobře dosytit. Jsme to my dospělí, co jsme se něco naučili a máme pocit, že všemu musíme nějak rozumět.“
Má smysl mluvit o národním umění? Podle čeho vybírají do Kunsthalle Praha umělce, které pozvou? Poslechněte si celé Hovory v audiozáznamu. Moderuje Petr Vizina.
Související
-
Nefotím portréty, ale tváře lidí, říká známý fotograf Pinkava
„Já fotím s tvářemi. Snažím se, aby to byla výpověď o něčem obecnějším než jen portrét konkrétního, třeba i známého člověka,“ říká fotograf Ivan Pinkava.
-
Tvořím estetické věci tak, aby nikoho ani nenapadlo, že je to vandalismus, přiznává výtvarník Dušek
Výtvarník Pavel Dušek kreslí na dlaždice a ty pak umisťuje hlavně na domy ve městech.
-
I v architektuře platí: když vám jde o věc, musí jít ego stranou, myslí si architekt Schmidt
„Když jde o věc, ego musí ustoupit, protože je na překážku. Dřív nebo později zjistíte, že se pouze s egem daleko nedostanete,“ popisuje Norbert Schmidt.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
