Vodárny se snaží snížit úniky z vodovodních trubek. I to je způsob, jak bojují se suchem

„Vzhledem k tomu, že je na celém světě vody málo, tak se musí šetřit každá kapka,“ uvážlivě kvituje důchodkyně Milada Mertová fakt, že se v Česku daří vodárnám snižovat ztráty ve vodovodním potrubí.

Za posledních deset let se Česko v mezinárodním žebříčku dostalo na úroveň západoevropských států. Z potrubí teď v tuzemsku uniká zhruba 16 procent dodané vody. Podle Filipa Wannera ze spolku SOVAK, které sdružuje instituce v oboru vodovodů a kanalizací, jsou největší ztráty u skrytých úniků. Ty se daří odhalovat díky moderním diagnostickým přístrojům.

Evropská unie má za cíl dostat se na ještě nižší ztráty - pod 10 procent. Jako reálné a smysluplné ale vidí čeští vodaři ztráty okolo 13 procent. Tak aby se investice do úniků ještě vyplatily.

Podle Filipa Wannera se ale nedá přesně říct, kolik by každé takového procento stálo. Drahé totiž není jen nejmodernější vybavení, mnohem víc prý stojí špičkově vyškolený člověk, který poruchy dohledává - jedná se totiž o specialisty se skvěle vycvičeným sluchem: „Vyhledávači skrytých poruch jsou školení pracovníci, které na to mají takzvaně sluch.“

Jedno je ale jisté, další snižování úniků vody z potrubí se ale bez investic neobejde. A investice znamenají i zvyšování ceny vodného a stočného. O kolik by to bylo, to nebyl Petr Schinneck manažer vodohospodářské společnosti na střední Moravě schopný říct: „Každá další procenta snižování mohou násobit náklady. Jsme tím pádem limitovaní tím, jaké prostředky máme.“

Ani paní Milada Mertová nemá jasno, kolik by byla ochotná si na vodném a stočném připlatit: „Jde o to, o kolik se to zvýší. Tak já nevím, asi bych byla ochotná připlatit tak o 50 korun.“

Na střední Moravě letos lidé za vodné a stočné platí 84 korun za metr krychlový. Průměrně za den každý z nás spotřebuje 89 litrů vody.