Vojtovice možná založili uprchlíci z Vojtíškova na Hanušovicku
Při cestě z Lipové do Javorníka stojí rozhodně za to prozkoumat onu nenápadnou úzkou odbočku, která míří z hlavní silnice v Bergově někam na úpatí hor. Už pár metrů od silnice se ocitnete v jiném světě. Úzká silnice míří pryč od ruchu civilizace krajinou luk, polí remízků i osamělých prastarých ovocných stromů, které rodily jablka starých odrůd, tak typických pro kraj českého Slezska.
Po pár stovkách metrů se může poutník pokochat opravenými Božími mukami, a pak už jej cesta dovede na místo, kde silnici kříží Mlýnský potok. Právě tam se nachází okraj rozvolněné zástavby další z osad vesnice Vlčice, která odpradávna nese název Vojtovice. I když, s tím pradávnem je to asi trošku přehnané. Ves s názvem Woitzdorf, se poprvé v písemných pramenech objevuje až v roce 1567. Podle některých dokumentů byla osada vysazena na místě starší obce, která v minulosti zanikla. Otázkou je, nakolik se dá této informaci věřit. Podobná zpráva se objevuje v literatuře i o Vojtíškovu na svazích masívu Králického Sněžníku. Ta se v němčině psala úplně stejně a není vyloučeno, že si dávní letopisci obě vsi spletli. Aby to bylo ještě složitější, informace z německých pramenů, uvádějí, že starý Vojtěchov, jak prý se předchůdce moravského Vojtíškova jmenoval, byl zničen za tažení husitů a obyvatelé obce se odstěhovali do Slezska, kde založili stejnojmennou osadu.
Kromě lidové tradice k tomu nemáme jiné důkazy, ale vzdálenost obou obcí není ve skutečnosti tak velká a je docela možné, že obyvatelé Vojtíškova skutečně v dávných dobách hledali ochranu před válečnými útrapami právě na úbočí Rychlebských vrcholů.
K Vojtovicím patří ještě osada Nová Véska (Neudörfel), která se rozkládá výše proti proudu Vojtovického potoka, a není tedy vyloučeno, že se skutečně jedná o pozůstatek nějakého dávného stěhování vesnic.
Odvození názvu obce od vlastního jména Vojtěch, nebo také Woitko však může označovat také osobu zakladatele vsi. Majitel rychty (jak se na Jesenicku říkalo - šoltýs) z nedalekých Skorošic, se tímto jménem psal již v roce 1368. V roce 1567 nechal majitel Vlčic Seyfríd z Promnic svým podaným v této obci, v katastru dnešních Vojtovic, vyčlenit nevelké pozemky a ti se sem přistěhovali. Jak se obec rozrůstala, dnes už nevíme. V roce 1722 zde žilo již 26 rodin a představitelem obce byl zdejší šoltýs.
Mlýnský potok je vlastně umělý kanál, který v dnešní osadě Nová Véska odvádí vodu z Vojtovického potoka. Na jeho toku stával mlýn, potašovna, lisovna lněného oleje a stoupa.
Původně chodily děti z Vojtovic do školy do Vlčic, ale drsný kraj a vzdálenost od obce donutila místní samosprávu již v roce 1812 zahájit vyučování v učitelově domě přímo v obci. Pozděj došlo i na stavbu malé školní budovy. Své sehrálo v otázce zřízení školy i zvyšování počtu obyvatel. Těch zde nejvíce žilo kolem roku 1836, kde je ve sčítačích operátech uvedeno necelých 400 obyvatel, z toho 117 žijících v Nové Vésce.
Počet obyvatel pak už téměř trvale klesal a po roce 1945, kdy bylo odsunuto téměř veškeré původní obyvatelstvo, měly Vojtovice namále. Ze 150 lidí, kteří obec dosídlili, postupně většina odešla do center a dnes je obec osídlena jen zlomkem původní populace. Mnoho domů zmizelo, a tak se dnes nacházíme v řídce osídleném, ale nádherném kraji, kde se pasou koně a stáda krav. Kvetou zde rozsáhlé louky, šumí horský les a původní osadníky připomíná kostel sv. Ignáce, který má středověké základy. Torzo Krista před ním pak vítá návštěvníky, které zláká půvab kraje, o němž se ví, že umí být i návykový.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
