Volskou cestou v Horním Poodří chodívala až stohlavá stáda dobytka. Dnes ji připomínají tabule
V Horním Poodří narazíte na originální naučné panely, které připomínají linii takzvané Volské cesty. Byl to koridor, kterým domluveným směrem lesními úvozy, přes louky s pastvou a kolem napajedel putovali voli na porážku. A trasa? Vedla z jižního Polska, kolem Těšína, k Hukvaldům, Moravskou bránou až k Vídni.
Představte si, že jdete mezi loukami a poli a proti vám kráčí několikasethlavé rohaté volské stádo. Dnes má podobný obrázek spíš nádech romantiky nebo příchuť Divokého západu. V krajině Poodří to ale kdysi byla běžná věc. Vedla tudy totiž takzvaná Volská cesta, kterou táhl hovězí dobytek z Haliče k Vídni. Horní Poodří proslulo v 18. a 19. století chovem skotu, odtud pochází i pojmenování Kravařsko.
„Volové šli jakýmsi koridorem, kterým si to honáci s místními hospodáři domluvili. Buď se šlo více vlevo, nebo více vpravo, podle toho, kde byla vhodnější louka. Anebo šli také přes les, ale všechno bylo vždycky domluvené,“ říká Ivan Bartoš z Českého svazu ochránců přírody Studénka.
Voli jako živé konzervy
Oblast Poodří tak kdysi žila přesunem početných stád. Zvířata putovala coby živé konzervy, protože nebylo možné je porazit na začátku cesty a přepravit už jako produkt. „Vlastně s tím souvisí i zánik stezky, když byla zprovozněna Ferdinandova železniční dráha. Pak se začal dobytek vozit živý. Bylo to rychlejší a levnější,“ dodává Ivan Bartoš.
Po cestě se s dobytkem obchodovalo a místní mohli prodat do putujících stád i svá dobytčata. Cena totiž bývala výhodná. A odbytišť dál po cestě bylo dostatek. Zdaleka ne všechny jateční kusy se dostaly až k Vídni.
Honáci či pacholci respektovali tempo putujícího dobytka. Bylo potřeba se zastavovat na pastvách a u napajedel. A občerstvovali se samozřejmě i sami honáci v místních hospodách. V terénu je dodnes možné najít spoustu připomínek dávné Volské cesty. Třeba takzvané volárny, tedy napajedla či rybníky u Libhoště na Novojičínsku. Nebo stopy u Blahutovic po vyšlapaných úvozech, kudy se v terénu několikasethlavá stáda scházela do husího pochodu k napajedlům.
Ivan Bartoš teď pomáhá dávnou zemědělskou komunikaci vzkřísit do podoby naučné stezky. „Mě inspiroval hlavně pan Oldřich Sobek, který se tím zabýval v Libhošti. My se snažíme prezentovat místní kulturní dědictví, nejen návštěvníkům, ale i místním lidem,“ uzavírá Ivan Bartoš.
Volské tabule
Informační tabule Volské stezky připomínají nejen existenci a historii dobytčího koridoru, ale upozorňují návštěvníka i na regionální zajímavosti. A jako bonus navrch mají vskutku originální design. Jak jinak než volský.
V plánu je na stezku umístit celkem šest tabulí, čtyři už v Poodří najdete. Třeba na kopci Lapač na kraji lesa Roveň nebo u Bannerovy studánky v Šenově. Tohle místo turisty zaujme i díky nálezům travertinu, jde totiž o pěnovcové prameniště vyvěrající z kopce Hůrka. A známé je rovněž díky originální pověsti z třicetileté války, podle které za vytrysknutím pramene stojí zapíchnutý kord rozčileného generála Bannera.
A pokud se v kraji rozhlédnete, můžete podniknout hned několik výletů poblíž. Namátkou třeba do nedalekého Štramberka na známou Trúbu, na zámky v Kuníně či Nové Horce nebo do přírodní rezervace Kotvice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
