Vysílač na Pradědu je nejvyšším bodem v České republice. A také nejvyšší rozhlednou u nás

Anténní nástavec je ještě 25 metrů nad ochozem
Anténní nástavec je ještě 25 metrů nad ochozem

Vrch Praděd je bezesporu králem Jeseníků i celé Moravy. Je to dominantní vrchol, jehož majestátnost podtrhuje do dálky viditelná červenobílá stavba vysílače. Jen málokdo přitom ví, že právě jeho špička je nejvýše položeným bodem v České republice. Nachází se v 1 613 metrech nad mořem.

Hora Praděd je ve starých listinách zmiňována již ve 14. století. První výstupy turistů na tento nejvyšší vrchol Jeseníků se však datují až do 19. století. To zde byla také postavena první stavba, kamenná útulna sloužící nejen turistům, ale i pastevcům a lesnickému personálu jako úkryt před nepohodou.

V roce 1880 byl založen Moravskoslezský sudetský horský spolek a jednou z jeho prvních aktivit byla stavba rozhledny a turistické chaty na nejvyšším vrcholu hor. Roku 1903 byly úřadům předloženy stavební plány architekta Franze von Neumanna a v roce 1904 začala vlastní stavba rozhledny, která po dokončení dostala jméno Habsburgwarte.

Ke stavbě byl použit materiál z nedalekých Tabulových skal, který však nebyl příliš kvalitní. Stavba se vlivem finančních i technických potíží protáhla až do roku 1912 a i po dokončení byla plná problémů. I když vyhlídková plošina ve výšce 32 a půl metru byla přístupná, stejně jako restaurace, byla ubytovací část věže zejména v zimě zcela nepoužitelná. Navíc začal kámen zvětrávat a věž hrozila zhroucením. Provoz byl většinou omezený a jen pravidelné rekonstrukce udržovaly hradní hlásce podobnou věž při životě.

Nová věž jako vysílač i rozhledna

Za II. světové války využívali Němci věž jako meteostanici a pozorovací hlásku. Patrně tam tehdy byla i první radiostanice, sloužící však téměř výhradně vojenským účelům. Pro potřeby posádky v té době vyrostla také Poštovní chata, kterou stavěli zajatci a totálně nasazení.

I přes rekonstrukci ve dvacátých letech se nakonec původní Habsburgwarte dožila jen konce padesátých let. V roce 1957 musela být rozhledna z bezpečnostních důvodů pro veřejnost uzavřena. Plánovaná rekonstrukce se již neuskutečnila. Roku 1959 se totiž věž zřítila.

Bohužel se to stalo právě v době, kdy značně stoupala potřeba šíření rozhlasového a televizního vysílání a také dalších signálů pro vojenské i civilní účely. Chvíli těmto účelům sloužil na vrcholu provizorní dřevěný stožár, jehož životnost a využitelnost však byla velmi omezená.

A tak se na konci šedesátých let začalo opět uvažovat o postavení věže na Pradědu, která měla primárně sloužit právě zmíněnému účelu. Původně zde měl stát jen příhradový stožár, ale technici radiokomunikací nakonec přesvědčili zodpovědné orgány, že jakákoliv oprava antén v zimním období by pro ně byla sebevražednou misí. A to zohlednil i architekt Jan Liška, který byl pověřen navržením podoby věže. Byl sám milovníkem Jeseníků a od počátku chtěl vybudovat víceúčelový objekt nejen pro technické, ale i pro turistické využití.

A tak vznikl projekt dnešní věže, která je vysoká 146 metrů. Její výška není megalomanským výkřikem, ale nutností, aby antény z jejího vrcholu měly přímý dohled na sesterská zařízení v Olomouci a jiných stanicích. Díky tomu je dnes vrchol vysílače na Pradědu nejvyšším bodem v České republice.

Vysílač na Pradědu

I stavbu vysílače provázely nemalé problémy

Aby bylo možné využít vysílač i pro turisty, byla pod anténním prstencem ve výšce 73 metrů postavena vyhlídková plošina. Za krásného počasí jsou z ní vidět nejen celé Jeseníky a velká část Moravy, ale také vzdálené Beskydy, daleko do Polska, a když máte štěstí, tak zahlédnete i vrcholky západních Tater.

Pozoruhodná je i základna vysílače. Tu tvoří větší prstenec, ze kterého vycházejí tři křídla symbolizující tři jesenické hřebeny vybíhající z Pradědu. V jednom je technické zázemí vysílače, druhé slouží jako hotel a třetí jako restaurace.

Věž se stavěla velmi dlouho. Stejně jako u první věže na Pradědu, provázely i tuto stavbu technické problémy. Původně plánovaný termín zprovoznění věže v roce 1977 byl přesunut až na rok 1980. Na vyhlídkovou plošinu se ale lidé dostali až v devadesátých letech. I po zprovoznění věže se ale její podoba postupně měnila. Sám architekt stavbu věže komentoval lakonicky: „Mým vzorem byl Hubáčkův Ještěd, jenže ten se stavěl v šedesátých letech, za kterých bylo možné skoro všechno. V sedmdesátých letech naopak nebylo možné vůbec nic. Věž stavěli lidé, kteří sem byli posíláni za trest. Těch pár zodpovědných to nezachránilo. Nebyl materiál, technika, a když už se stavělo, přišel mráz, sníh či vítr a zase se muselo čekat.“  

Přestože byla věž na Pradědu zpočátku přijímána s rozpaky, dnes patří k nejnavštěvovanějším místům Jeseníků a je symbolem těchto hor. A kdo by chtěl zavzpomínat na starou rozhlednu, má tuto možnost rovněž. Musí za ní však vycestovat do Německa, kde na kopci Wetzstein, nedaleko města Lehesten, přímo na hranicích Bavorska a Saska stojí její přesná kopie postavená v roce 2004.