Vysílač Praděd je dnes i hotelem, rozhlednou, restaurací i nejvyšším bodem v České republiky

18. květen 2023

Je zajímavé, jak člověk už od počátku toužil si podmanit i ty nejnehostinější oblasti našich hor, a tak již v 19. století stávala na nejvyšší moravské hoře malá útulna pro pastevce a turisty. To je vlastně počátek staveb na vrcholu Pradědu, který vyvrcholil současným vysílačem.

O stavbu místa s rozhledem, tedy rozhledny usilovali němečtí turisté již na přelomu 19. a 20 století. Roku 1903 jsou pak předloženy Moravskoslezským sudetským turistickým spolkem z Jeseníku stavební plány vídeňského architekta Franze von Neumanna na rozhlednu s chatou a restaurací. V roce 1904 začala vlastní výstavba rozhledny, která po dokončení dostala jméno Habsburgwarte.

Ke stavbě bylo použito materiálu z nedalekých Tabulových skal a v tom byl problém. Stavba se protáhla až do roku 1912 a i pak byla spíše problematickou. I když vyhlídková plošina ve výšce 32 a půl metru byla přístupná, stejně tak restaurace, zejména v zimě byla ubytovací část věže téměř nepoužitelná. Navíc začal kámen větrat a věž hrozila zhroucením.

Za druhé světové války využívali Němci věž jako meteostanici a pozorovací hlásku. Patrně tehdy zde byla i první radiostanice, sloužící však téměř výhradně vojenským účelům. Pro potřeby posádky zde v té době vyrostla také Poštovní chata, kterou stavěli zajatci a nuceně nasazení řemeslníci. I přes rekonstrukci rozhledny, ve dvacátých letech se nakonec věž dožila jen konce padesátých let. V roce 1957 musela být věž z bezpečnostních důvodů pro veřejnost uzavřena. Plánovaná rekonstrukce se pak již neuskutečnila, protože 2. května 1959, den před plánovaným nástupem stavebních firem k rekonstrukci došlo zřícení celé stavby.

To už se výrazně rozšířila potřeba šíření rozhlasového a televizního vysílání. Na Pradědu k tomu sloužil provizorní dřevěný stožár u Poštovní chaty. Na konci šedesátých let se opět začala mezi odbornou veřejností zvažovat stavba vysílací věže na Pradědu. Původně zde měl stát jen příhradový stožár, ale technici radiokomunikací nakonec přesvědčili zodpovědné orgány, že jakákoliv oprava antén v zimním období by byla pro ně sebevražednou misí.

Na to slyšel i architekt Jana Lišky ze Spojprojektu Brno, který byl pověřen realizací návrhu. Od počátku chtěl od počátku vybudovat stavbu, která bude sloužit nejen potřebám vysílání a přenosu radioreleového signálu, ale také turistům a návštěvníkům hor. A tak vznikl projekt dnešní věže, která je vysoká 146 metrů. Její výška není megalomanským výkřikem, ale nutností, aby antény z jejího vrcholu měly přímý dohled na sesterská zařízení v Olomouci a jiných stanicích. Díky tomu je dnes vrchol vysílače na Pradědu nejvyšším bodem v ČR, vyšším než je vrchol Sněžky.

Snaha o využití vysílače pro turisty byla korunována výstavbou vyhlídkové plošiny pod anténním prstencem, která je ve výšce 73 metrů. Za krásného počasí je odsud vidět nejen celé Jeseníky a velkou část Moravy, ale také vzdálené Beskydy, daleko do Polska, a když máte štěstí, tak zahlédnete i vrcholky západních Tater.

Pozoruhodná je i základna vysílače. Tu tvoří obdobný prstenec, ze kterého vybíhají tři křídla symbolizující tři jesenické hřebeny vybíhající z Pradědu. V jednom je technické zázemí vysílače, druhé slouží jako hotel a třetí jako restaurace.

Věž se stavěla velmi dlouho. Stejně jako u první věže na Pradědu, provázely i zde stavbu technické problémy. Původně plánovaný termín zprovoznění věže v roce 1977 byl přesunut až na rok 1980. Na vyhlídkovou plošinu se ale lidé dostali až v devadesátých letech.

I přes zprovoznění věže se i pak postupně její podoba měnila. Přesto je to zajímavé technické dílo a vynikající vyhlídkový bod. A navíc se odsud šíří televizní multiplexy a hned několik rozhlasových stanic. Mezi nimi na frekvenci 106,8 MHz i signál Českého rozhlasu Olomouc, který se odsud dá zachytit třeba i na jižní Moravě, ne Kolínsku nebo za výjimečných podmínek dokonce ve Skandinávii.

A co původní Habsburgwarte? I tu kupodivu lze už zase vidět naživo. Jen musíte vyjet z Jeseníků do Německa, kde asi 130 km od naší západní hranice na kopci Wetzstein u města Lehesten stojí její přesná kopie, postavená někdejšími krajany z okolí v roce 2000.

Spustit audio