Výstava v olomouckém vlastivědném muzeu mapuje fenomén karetních her

10. březen 2020

Karty jako zábava, reklama, ale taky agitace. K čemu všemu hrací listy v minulosti sloužily, ukazuje nová výstava v olomouckém vlastivědném muzeu. Dozvíte se na ní i to, že kartářství bylo poctivým, ale velmi těžkým řemeslem a taky vybroušenou grafickou disciplínou.

S platností od 12. 3. 2020 jsou všechny prostory Vlastivědného muzea v Olomouci, včetně zámku v Čechách pod Kosířem a Arboreta v Bílé Lhotě, pro veřejnost do odvolání UZAVŘENY.

„Sbírání mě provází celým životem. A jelikož profesí jsem kouzelník, tak ke kartám mám velmi blízko,“ říká sběratel Pavel Langer, který si oblíbil zvlášť vykládací a dětské karty. Některé z vystavených exponátů včetně osobních karet, které si vykládala Ema Destinnová jsou právě jeho. Srdcovou záležitostí jsou staré tisky ze 16. století. „Snažili jsme se lidi seznámit s tím, jak a kdy se karty se k nám do Čech dostaly,“ říká kurátorka Veronika Sovková.

Z výstavy Čertovy obrázky

Přecházíme k jedné ze zajímavostí. Karty ve filmovém průmyslu. „Tady je speciální sada věnovaná filmu Hrátky s Čertem. Ke každé vstupence se dávala jedna karta, takže bylo takřka nemožné celou sadu získat,“ popisuje kurátorka.

Vedle ve vitrínách jsou ale i sady karet se smutnějším osudem. „Karty, které vznikly na frontě první světové války nebo karty, které vznikaly v koncentračním táboře za druhé světové války,“ dodává Sovková.

Doložené informace o kartářích pochází z 16. století. Podle Veroniky Sovkové ale určitě fungovaly už dřív. „Kartářské řemeslo nebylo nikterak výnosné, ale zároveň to bylo náročné. Stát se kartářem nebylo jednoduché. Kartář musel být měšťan, musel být vyučen u mistra kartáře a teprve potom se jím mohl stát. Vlastnit karty nebylo levnou záležitostí. Lidé neměli neměli dostatek prostředků, aby si je koupili. Nenahrávalo tomu ani to, že karban byl potírán a kartářské řemeslo bylo zatíženo vysokou téměř 50 % daní,“ přibližuje kurátorka.

autor: bam
Spustit audio