Výstava Vědecké knihovny mapuje vývoj Sudet. Zaměřuje se na soužití Čechů a Němců

S historikem Jiřím Glonkem se díváme na fotografie obce Libavá. „Tehdy to bylo místo, kde sídlil okresní soud, žilo tam dosně přes 2 tisíce obyvatel, byl tam pestrý spolkový život, plno obchodů, řemeslníků, živnostníků,“ popisuje.

Připomíná osud posledního žijícího občana Libavé z doby před odsunem, který ještě stále žije v republice. Pan Bedřich Zips. Spolu s místními se snaží obnovit památky na Libavé. Jeho matka byla Češka, otec Němec. „V případě té rodiny Zipsů to bylo tak: odjedete si do Brna za českou rodinou, po válce, kdy se snažíte zajistit svou budoucnost v novém státě, přijedete po nějakém měsíci zpátky do Libavé a ve vašem domě bydlí někdo jiný. A vy stojíte na náměstí v půlmetrovém sněhu uprostřed února roku 1946 a nemáte kam s těmi malými dětmi jít,“ vypráví Glonek.

Otec musel narukovat do wehrmachtu. „Konec války ho zastihl v americkém zajetí v Německu, nemohl se vrátit za svou rodinou, takže svého otce potkal až po nějakých 15 nebo 20 letech, kdy dostal povolení vycestovat do Norimberka. A jelikož otce znal jenom z fotografií, protože když otec odjížděl na frontu, Bedřich se měl teprve narodit, poznal ho až po těch mnoha letech a to setkání bylo neuvěřitelné podle toho, co mi líčil,“ dodává historik.

Krkonoše, Šumava, Jeseníky

To je jen jeden z mnoha příběhů bývalých obyvatel Sudet. Mezi panely se procházím s knihovnicí Miroslavou Dvorskou. „Na těch panelech jsou představeny například Krkonoše, Šumava, Nízký a Hrubý Jeseník, což je oblast, která patří k našemu regionu, takže nás nejvíce zajímá, a proto jsme ji umístili do toho centrálního prostoru. Panely jsou oboustranné, takže návštěvníci mohou chodit a číst si ty texty z obou stran,“ komentuje Dvorská.

Výstavu Zmizelé Sudety si lidé ve Vědecké knihovně mohou prohlédnout do 3. ledna.