Vytvořil obal Kofily, hvězdu Orion a šlo po něm gestapo
Byl na jedné straně outsider meziválečné umělecké komunity a na straně druhé průkopník a inovátor na poli propagační grafiky. Národní galerie v Praze otevírá do 28. srpna ve Veletržním paláci soubornou výstavu pozapomenutého českého malíře Zdenka Rykra.
Asi není mnoho těch, kteří znají jméno tohoto malíře, grafika, kreslíře, reklamního desginéra a žurnalisty. Zato už několik generací má v paměti obal na mléčnou čokoládu Kofila s kávou, kterou ve dvacátých letech minulého století vytvořil pro továrnu na orientálské cukrovinky. Jeho tvorbu představuje ve Veletržním paláci velká souborná výstava Národní galerie příznačně nazvaná Zdenek Rykr a továrna na čokoládu.
Pracoval pro Orion, Baťu i Škodu
Výstava vedle Rykrovy reklamní tvorby, obalů na cukrovinky, propagačních letáků a plakátů pro různé firmy představuje i neobyčejně rozmanitou umělcovu volnou tvorbu. Rykr záměrně rezignoval na jeden stylový modus, tvořil expresionisticky, realisticky i kubisticky, v duchu novoklasicismu, smyslového realismu, neofauvismu, abstrakce i surrealismu. Vytvářel koláže a asambláže, objekty i plastiky. Dvacet let pracoval pro čokoládovnu Maršner, později Orion, v roce 1935 začal spolupracovat s firmou Baťa, jeho služby ale využily i firmy Zátka, Škoda a mnohé další, v roce 1937 spolupracoval s ministerstvem obchodu na turistických plakátech pro československý pavilon v Paříži.
„Ve volné části své tvorby se Rykr zabýval místy, kde žil, a cestami, které podnikal – Kolín, Španělsko, Mallorca. Získával tam inspiraci také pro užitou tvorbu, pro návrhy na čokolády. Vystavujeme krajiny ze Španělska, cyklus Český venkov, kde se ukazuje podvratný aspekt jeho tvorby, máme tu také cyklus elegií,“ popisuje autor výstavy Vojtěch Lahoda. Rykr byl zručný kreslíř a karikaturista, podílel se na tvorbě satirického časopisu Trn, psal fejetony, které si také často ilustroval, redigoval časopis Domov a svět. Byl nezvykle úspěšný také jako výtvarný kritik a žurnalista. Již v roce 1921 vystavoval jako samouk a student se slavnými Tvrdošíjnými, ve 30. letech vystavoval v Paříži v Salónu Nadnezávislých. Výrazně se podílel také na expozici Lázeňství v Československém pavilonu architekta Jaromíra Krejcara na Světové výstavě v Paříži 1937. Jak popisuje profesor Lahoda, počátkem 30. let Rykr svou tvorbu zradikalizoval: „Stal se představitelem asamblážového umění, objektů, které se bohužel nedochovaly, my vystavujeme alespoň jejich rekonstrukce. Z jeho soch se zachovala jedna plastika, dvě jsou zastoupeny jako repliky. Výstava končí cyklem Koupelna, který vytvořil před svou dobrovolnou smrtí.“
„Všehochuť!“ – kritiky nenadchnul
Za svého života se Rykr pozitivního kritického ohlasu nedočkal. Spíš naopak. Považovali ho za přechytralého, přeintelektualizovaného umělce, vyčítali mu proměnu stylů – všehochuť, heslo, které se objevilo už počátkem 20. let. Vojtěch Lahoda potvrzuje, že doba, kdy byl Rykr kritizován za častou změnu stylů, je pryč: „Naopak je možné ho chápat jako velkého inovátora, experimentátora a člověka, který přispěl k rozvoji oboru užitého umění.“ Ve sbírkách NG je zastoupen velmi bohatě, potvrzuje kurátorka Lenka Pastýříková: „Z jeho pozůstalosti jsme získali víc než tisíc kusů prací na papíře a také soubor obrazů, přibližně stovku, které zahrnují všechna Rykrova období. Na výstavu nám společnost Nestlé půjčila velké množství exponátů z archivu firmy Orion, jsou to především obaly na čokolády, sladkosti, bonbony, které tvoří vstup do výstavy.“
Chránil židovské umělce
Okolnosti Rykrova úmrtí nejsou docela objasněné. Nenechal žádnou zprávu, dopis, nic. Bylo to 15. ledna 1940 v 11:15, kdy vstoupil do kolejiště pod Barrandovem a kdy ho přejel vlak Praha–Plzeň. Jako jedna z možných příčin sebevraždy bývá označováno pronásledování gestapem. V druhé polovině 30. let totiž působil jako ředitel ve společnosti PIRAS (První inzertní a reklamní společnost), kde se snažil zachránit židovské výtvarníky, kteří tam pracovali. Nacisté tento záměr odhalili a Rykrovi hrozilo zatčení.
