Wintonovo dítě stíhačem v Izraeli

„Já jsem nic jiného nedělal, jedině letectví,“ přemýšlí nad albem starých fotek Hugo Marom.

„Jak se ti líbil Ocelka? Byl dobrý velitel?“ obrací se na Alojse Mutňanského s otázkou na jednoho z velitelů. „Já jsem s ním dlouho nesloužil, ale bylo to dobré,“ vzpomíná Alojz Mutňanský, který v roce 1948 v Olomouci pomáhal s výcvikem izraelských pilotů. Pro stát Izrael byla tehdejší československá pomoc životně důležitá. Krátce po svém vzniku totiž čelil útoku okolních arabských zemí.

Alojz Mutňanský se ve svých pětadevadesáti letech pohybuje už jen na vozíku a paměť už mu prý také podle ředitele penzionu Jiřího Flodra tolik neslouží: „Fotky mu vždy oživí vzpomínky na dobu letectví a dobu, kdy byl školitelem. A když jsme se bavili o jeho školitelské profesi, tak první na co si vzpomněl, tak na izraelské vojáky.“

Celý svůj život vzpomíná na výcvik v Olomouci

„U nás se říká, jaký je sex u vás v rodině? Odpověď je výborný, budu mít zase vnouče.“ Hugo Marom ani ve svých osmaosmdesáti letech neztrácí smysl pro humor. A to i přes tragický osud, který mu život připravil.

V roce 1939 jel jako jedno z Wintonových dětí do Anglie. Po válce se vrátil do rodného Brna. V Olomouci absolvoval jako jeden z dvaadvaceti českých dobrovolníků výcvik. Většina adeptů kurz dokončila, tři se zabili při výcviku. Do Izraele měli přeletět s posledními třemi spitfiry. To už se ale měnila politická situace v Československu a oni už nemohli vycestovat. Složitě se pak do Izraele dostávali přes Maďarsko a Rumunsko.

Hugo Marom byl jedním z dětí, které zachránil Nicholas Winton|foto: Šárka Ševčíková

Na Olomouc ale dodnes vzpomíná Hugo Marom jen v dobrém: „Můj celý život byl založený na tom výcviku. Já jsem dokončil leteckého inženýra a plánuji letiště dosud, ještě létám jako civilní privátník pro malá letadla. Celý můj život byl založený na Olomouci, na tom kurzu."

V posledních letech se Hugo Marom věnuje jako koníčku zlatnictví, původnímu rodinnému řemeslu. Dodnes si ponechal československé občanství.