Yasuhisa Toyota: Stává se, že člověk poslouchá hudbu očima
V roce 2021 by měl v Brně stát nový koncertní sál. Letos budou dokončeny v sousedství Besedního domu podzemní garáže a příští rok se na nich začne stavět.
Z výběrového řízení vyšel vítězně polský architekt a urbanista Tomasz Konior, který bude generálním projektantem. Projektantem stavební části je s ním architekt Petr Hrůša. A třetím představitelem týmu, který připraví projektovou dokumentaci pro stavbu Janáčkova kulturního centra, jeho hlavním akustikem, je Yasuhisa Toyota.
Yasuhisa Toyota je ředitelem americké pobočky společnosti Nagata Acoustics mající na svém kontě nejméně šest desítek významných staveb po celém světě. U padesáti z nich je pod akustickými parametry podepsán Yasuhisa Toyota. Včetně tří poměrně nedávno postavených koncertních sálů, o nichž se teď mluví s velkým uznáním - o filharmonické síni v Paříži, o Labské filharmonii v Hamburku otevřené před rokem, a o sále v Katovicích, v němž působí tamní orchestr Polského rozhlasu.
Máte rád hudbu? Posloucháte ji?
Ano, jsem velkým milovníkem klasické hudby. Už od dob, kdy jsem chodil na střední školu. Mohlo mi být tak třináct, čtrnáct let. Dostal jsem se tehdy k nahrávkám, které opatroval můj otec. A zažil jsem úplný šok. Tak nádherná hudba to byla! Velmi dobře si dokonce pamatuji, o jakou hudbu šlo - byla to Schubertova Nedokončená symfonie v nahrávce Vídeňských filharmoniků. Prostě - něco mimořádného, úžasného… A to byl první krůček. Postupně jsem ve své zálibě rostl k dalšímu a dalšímu poznávání. Jsem s hudbou úzce spojen po celý svůj život. Chodil jsem pak do školního souboru a ještě později, když jsem už byl na vysoké škole, tak do orchestru. Po celou dobu jsem hrál na hoboj… Tak to je a bylo moje zázemí! I pro mou práci. Jako akustik jsem při své práci ve velmi, ale opravdu velmi úzkém kontaktu s klasickou hudbou. A miluju ji.
Nad Letnou se tyčí skoro padesát let: Šest tisíc elementů Zdeňka Sýkory
Největším dílem Zdeňka Sýkory z období struktur 60. let je černobílá mozaika, která zdobí čtyři odvětrávací komíny Letenského tunelu.
Co je pro akustiku sálu ve vašem pojetí, ve vašem vidění to nejdůležitější?
Prvořadou důležitost má u koncertní síně tvar celé prostory, včetně tak základních věcí, jako je výška stropu a podobně. A tím druhým důležitým je materiál. Tyhle dvě věci tvoří z hlediska akustiky vše důležité. Současně jsou problémem, spornou otázkou: působí vizuálně. A my přitom potřebujeme jen jejich akustické vlastnosti… Občas se prostě stává, že architekt a akustik pracují se stejnou věcí, ale z odlišných hledisek. Proto musí při designování úzce spolupracovat, a to od samého začátku. A někdy musí akustik vystoupit proti záměrům architekta. Může se totiž stát, že architekt zvolí nějaké materiálové řešení, které ale akusticky nefunguje. Pak je třeba polemizovat. A nabízet jiná a další řešení. To je proces spolupráce.
Praha na prahu moderny. Paseka vydala unikátního pražského průvodce
Mnohé Pražany obklopují kulisy klasicismu, romantismu, historismu a secese doslova na každém kroku. Nová kniha Zdeňka Lukeše a Pavla Hrocha ale ukazuje architekturu Prahy z pohledu, který se obyvatelům z chodníku běžně nenaskytne.
Brno si od vítězného projektového týmu slibuje sál „bez kompromisů", moderní, na světové úrovni... Jak to vidíte vy?
Zvuk a akustika nejsou jednoduchou záležitostí. Občas se stává, že člověk poslouchá očima. Že neposuzuje zvuk ušima, ale podléhá zrakovým vjemům. Dřevo je pro to příkladem. Působí na pohled příjemně, a tak se nám zdá, že má dobré akustické vlastnosti. Připisujeme mu je. Je to proto, že nejde o umělý, průmyslový materiál, ale o materiál přírodní. Hudebníci jsou k tomu rozhodně náchylní. Myslí si, že dřevo je dobré řešení. A i když není, tak si my lidé myslíme, že je. Tomu se říká psychologická akustika. I tyhle představy a pocity týkající se materiálů jsou tedy velmi důležité.
Architektka Farshid Moussavi: Nesmíme přestat lidi inspirovat
Íránsko-britská architektka Farshid Moussavi patří k předním osobnostem současné architektury. Je autorkou ikonického komplexu terminálu přístavu v japonské Jokohamě, o kterém britský kritik architektury Jonathan Glancey prohlásil: „Podařilo se postavit dům, o kterém se doposud pouze mluvilo."
Jak moc počítáte s intuicí, a nakolik naopak spoléháte na exaktní měření a výpočty?
Něco se spočítat dá, ale zdaleka ne všechno. Máme vyspělé technologie, máme počítače, které dokáží prozkoumat věci do daleko důkladnějších podrobností, než bylo možné kdysi. Pomáhají nám… Počítačová analýza je dobrou a užitečnou pomůckou. Ale nezabezpečí vše.
Jak s kolegy pohlížíte na místo v samém centru města, místo, kde bude brněnský sál stát?
Vyhodnotili jsme projekt jako zajímavý. Kdybychom si nebyli jisti, že pro něj připadá v úvahu nějaký určitý design a že bude možné ho realizovat, kdybychom neviděli, že parcela dává dostatek prostoru, projekt bychom si nevybrali. Kdyby místo mělo přílišná omezení a jevilo se jako příliš obtížné, pak bychom se do výběrového řízení nepřihlásili.
