Z vodní tvrze Kouty zbyly působivé ruiny. Dodnes je zde patrný ukázkový vodní ochranný systém

Za života Václava IV. vlastnil tvrz jeden z jeho dvořanů - Jarohněv Vejhák z Křečovic. Z této doby jsou i některé zachovalé architektonické prvky. Od konce 17. století tvrz postupně chátrala, ale jedinečnou atmosféru si zachovala dodnes.

Vesnička Kouty leží na hranici Jihočeského a Středočeského kraje. Nejstarší zprávy o tamní vodní tvrzi pocházejí z poloviny 14. století, kdy ji vlastnili vladykové z Němčic a ze Sedlce.  Na konci 14. století ji získali Vejhákové z Křečovic. 

Tvrz v té době vlastnil oblíbenec a dvořan krále Václava IV. Jarohněv Vejhák z Křečovic. V polovině 16. století přešla pak tvrz na další zemanské rody. Na přelomu 16. a 17. století byla za vladyky Víta Zrzavého prodána pánům z Talmberka. Ti ale měli své vlastní hrady a zámky v Posázaví a v okolí Říčan. Tvrz tak přestala být obytným sídlem a postupně chátrala. Horní část nejstarších zdí tvrze byla z bezpečnostních důvodů počátkem 19. století uměle stržena.

Když nechránila výška, chránila voda

Vodní tvrze vznikaly v místech, která nechránila poloha na vysokém kopci jako v případě hradů. Bezpečí potom zajišťovala uměle vytvořená vodní plocha. Vodní síť, která obklopuje tvrz Kouty, je přímo ukázková. Před tvrzí je síť rybníků, která bránila přístupu k tvrzi. Poslední z rybníků pak vytváří vodní příkop, který tvrz obklopoval a dodnes obklopuje ze všech stran. Ke tvrzi je tak možné přijít suchou nohou pouze z jedné strany mělkým příkopem. Tento přístup se zavodňoval pouze v případě nebezpečí. Zvýšila se hladina okolního rybníka, uzavřela se stavidla a celé místo se stalo pro nepřítele nepřístupné. Tvrz potom stála na nedobytném ostrově.

V torzech zdí jsou i dnes patrné jednotlivé fáze přestaveb tvrze. Uprostřed je lavička a vzrostlé stromy. Hned vedle lavičky leží horní část zdi, která byla z bezpečnostních důvodů počátkem 19. století stržena. Na první pohled vypadá jako velký balvan. Na zadní části je ale vidět maltou spojovaný lomový kámen.

Původně šlo o čtyřpodlažní budovu. Dnes z ní zůstaly pouze dvě zdi a okna spodních dvou pater. Každá z nich je dokladem jiné přestavby. U spadlého zdiva se nachází část nejstarší, ve které je patrná i křížová klenba. Protější zeď plná oken je z nejmladší stavební fáze z druhé poloviny 16. století, kdy se tvrze již začaly měnit v zámečky, a opevnění na úkor luxusu začalo ustupovat.

Za zdí s mnoha okny pak objevíte malé prostranství zarostlé trávou. Tato část byla také součástí tvrze, ale fungovala jako nádvoří obehnané kamennou zdí. Dodnes je miniaturní vyvýšenina v pravém úhlu. Ta je pozůstatkem zpevněné zdi, ke které byly přistaveny další provozní stavby. Díky tomu si můžete udělat celkovou představu o rozměrech ve své době velmi rozlehlé tvrze.