Hradčany na Přerovsku skrývají poklady i poťouchlého hastrmana

24. květen 2018

Hradčany na Přerovsku patří k malebným vesnicím na Záhoří. Jejich poloha v příjemné, zvlněné krajině Záhoří doslova láká k návštěvě i k pátrání po jejich dlouhé historii.

Jméno obec prý získala podle svých obyvatel, kteří se nazývali hradčané, tedy lidé žijící na ohrazeném místě. Tak to alespoň vysvětlují jazykovědci. Samotná náves obce, která se ze dvou stran svažuje k toku řeky Šišemky toho může být důkazem, byť dnes už je ohrazení obce málo představitelné. 

Další hypotéza původu jména mluví o poddanosti obyvatel Hradčan zeměpanskému hradu v Přerově, podle nějž prý nesou své jméno. Třetí domněnka pak říká v podstatě totéž, jen mluví o poddanosti obce tvrzi, která stála nad vesnicí.

Hradčany však mají i svou dávnější historii. V mladší době bronzové, zhruba mezi lety 1300 a 1000 před naším letopočtem zde lidé prokazatelně žili a dokonce zde ukrývali své poklady. Jeden byl objeven už v roce 1901, druhý poměrně nedávno – o Velikonocích roku 2013. Jakoby velkopáteční noc věrna tradicím otevřela zemi a vydala skryté poklady, podařilo se přerovským archeologům objevit jeden z největších depotů z doby bronzové na Moravě. Sklad v převážné většině tvořily bronzové pukličky kruhového či mírně oválného tvaru, které byly podle odborníků využívány jako ozdoba na tehdejším oděvu.

Zdejší autobusová zastávka s hodinami je opravdu unikátní

První písemné zmínky o vesnici spadají do roku 1160, kdy jsou Hradčany zmiňovány jako součást církevních statků olomouckých biskupů. V roce 1348 měli obec ve svém držení pánové Beneš a Dobeš ze Šišmy. Po husitských válkách se ves dostala do držby Václava z Baště a Všechovic a v rukou tohoto rodu zůstala až do roku 1558, kdy ji Burian z Baště zapsal do vlastnictví Vilému ze Žerotína, které seděl na zámku v Dřevohosticích. Pod správou zdejší vrchnosti pak už vesnice zůstala až do konce patrimoniální správy.

Hradčanská tvrz, o níž už byla řeč, byla vybudována právě vladyky ze Šišmy v polovině 14. století. Její drobné zbytky najdeme v lese mezi Hradčanami a Pavlovicemi a plochém ostrohu, kde se dochovaly terénní nerovnosti. Tvrz však zanikla patrně už před rokem 1523, kdy o ní máme poslední zprávy.

Od zvonice ke kapli

Hradčany byly zemědělskou obcí, s rozvinutým pastvinářstvím. Vesnice to nikdy nebyla příliš velká, počet obyvatel se pohyboval kolem 350 trvale bydlících osob. Přesto na obec dolehly různé katastrofy. Kromě válečných událostí to byly hlavně nemoci, kterým často podléhaly i školní děti, o čemž se můžeme dočíst i v dochované školní kronice. Vyučování dětí podle ní probíhalo nejprve v soukromých domech. V roce 1890 byla v obci postavena nová škola.

Obec měla také odpradávna dřevěnou zvonici, která byla v polovině 19. století přestavěna na zděnou. V roce 2008 byla k této zvonici přistavěna loď současné kaple sv. Antonína Paduánského. Jinak je obec přifařena do Pavlovic.  Kromě několika křížů je pak v obci k vidění také socha Panny Marie Svatohostýnské z roku 1912. Pozoruhodnou atrakcí je i zdejší autobusová zastávka s hodinami.

Centrum obce s obecním úřadem a obchodem leží přímo u říčky Šišemky

Pověst o ptáčníku Rákosníkovi praví, že si zde vyhlédl lesní žínku, které sebral závoj a vzal si ji. Narodil se jim syn, který prý zachránil královské dcery ze spárů draka a sám se stal panovníkem.

U lávky přes Šišemku nedaleko Hradčan prý zase sídlil vodník. Jednou se nechal vidět jako bohatý pán, jindy jako kůň a někdy dokonce jako černý pes s ohnivýma očima. Prý lidi pokoušel a zlobil a měl prý na svědomí i pár životů. Pak ale zmizel a od té doby po něm není ani stopa.

autor: kbz
Spustit audio