Zámeček v Krakovci má jádro ve středověké tvrzi

Počátky historie této pozoruhodné stavby sahají do 14. století, kdy je obec uváděna jako léno moravského markraběte v držení drobných zemanů. Z nich se už v roce 1348 psal po Krakovci jistý zeman jménem Ondřej. Pravděpodobně již tehdy musela v Krakovci stát nějaká sídelní budova vladyckého držitele obce, ale písemné prameny nám ji potvrzují až k roku 1397, kdy se celé léno stává majetkem příslušníka slavného moravského rodu Petra staršího z Kravař a na Plumlově. V roce 1460 přidělil Krakovecké panství jako dědičné, král Jiří z Poděbrad bratrům Janovi a Mikuláši z Bařic. Rod Bařických držel zdejší tvrz až do roku 1536. Mimochodem, byl to právě poslední majitel panství z tohoto rodu – Havel Chudobín z Bařic, který začal stavět kapli sv. Antonína na kopci Světina nad Krakovcem.

Přestavba na renesanční zámek

Roku 1587 koupil ves Krakovec s tvrzí a dvorem, Bohuslavice, Rakůvku a Novou Ves Jan mladší ze Zástřizl. Měl ze zdejším panstvím patrně velké plány, neboť povolal italského architekta Deronia a v letech 1613 až 1614 přestavěl starou tvrz na renesanční zámeček. Přistavil západní a jižní křídlo, na nádvoří se objevily módní arkády. Památku na tuto přestavbu máme na tvrzi dodnes. Mezi toskánskými oblouky arkád je zde zasazena pamětní deska se jménem a erby Jana mladšího ze Zástřizl a jeho manželky Magdaleny Lichnovské z Voštic s letopočtem 1613.

Člověk míní, dějiny mění a tak se Jan ze Zástřizl z nového zámku dlouho neradoval. Za účast ve stavovském povstání mu byl zámek v roce 1620 zkonfiskován, stejně jako celé panství. To se dostalo do majetku města Mikulova, které si z výtěžku jeho prodeje mělo postavit hradby. Panství se však podařilo prodat až v roce 1657 Ferdinandovi knížeti z Dietrichštejna. Opět se zde vystřídalo několik majitelů, až roku 1732 koupil Krakovec jako konkurzní zboží Adam Ignác hrabě Berchtold s manželkou Marií Annou, majitelé panství v Čechách po Kosířem. V roce 1768 koupil panství v Čechách pod Kosířem hrabě Emanuel Tellez a Castro Sylva-Taroucca. V majetku tohoto rodu zůstal až do roku 1945 také krakovský zámeček.

Nutno říci, že v něm už nikdy nikdo natrvalo nebydlel. Sloužil pouze jako kanceláře, skaldy a také k občasným návštěvám panstva. Jedním z významných mužů, kteří zde krátce pobývali, byl také malíř Josef Mánes. Ten byl jak známo u Sylva-Taroucců poměrně častým hostem a maloval také motivy z okolí. Díky němu máme také umělecky zaznamenánu podobu krakoveckého zámečku, kterou vytvořil někdy kolem poloviny 19. století.

Po rocer 1945 byl zámek v majetku státu a chátral. Byla zde sice dětská ubytovna, část zámku využívala také obec, údržba však byla jen ta nejnutnější. V devadesátých letech pak byla zámecká budova privatizována. Naštěstí nový majitel zdejší sídlo velmi citlivě opravil a dnes je opět ozdobou obce, byť jen částečnou, neboť je z velké části ukryt za vysokou kamennou zdí.