Zámecký areál v Jindřichově Hradci to je osm století rozprostírajících se dnes na třech hektarech
Třetí největší hradozámecký areál v Česku najdete v Jindřichově Hradci na jihu Čech. Původně tu stával středověký hrad, který byl později obestavěn zámeckým komplexem. Dnes zabírá plochu tři a půl hektaru. Rozlehlejší hradní areály je možné navštívit jen v Praze a v Českém Krumlově.
Už někdy v polovině 10. století vzniklo v Jindřichově Hradci přemyslovské knížecí hradiště. V dobách vrcholného středověku se pak začal stavět kamenný hrad. Nejprve v režii krále, později pod dohledem Vítkovců, respektive pánů z Hradce.
Za renesance se pak začalo s rozsáhlou zámeckou úpravou, která vtiskla sídlu dnešní podobu. „Zdejší areál má jednu neskutečnou výhodu,“ říká kastelán Jan Mikeš. „Za pouhý půlden se tu můžete díky zdejší historii projít osmi staletími,“ vysvětluje. Posledními šlechtickými majiteli Jindřichova Hradce byli Černínové. Získali ho v druhé polovině 17. století a sídlili v něm až do konce druhé světové války, než ho zabavil stát.
Na návštěvníky čeká nejen procházka napříč věky, ale také spousta zajímavých a ojedinělých exponátů ze zámeckých sbírek. Počínaje impozantním rozměrným obrazem Petra Brandla se starozákonním motivem, přes klavír, na který hrál malý Mozart, až po jednu z nejstarších skříní v Evropě, která byla vyrobena před pěti sty lety v bavorském Pasově.
Zájemci si mohou prohlédnout i jednu ze dvou v Evropě dochovaných ranně barokních krajkových souprav. Tu jindřichohradeckou měl podle legendy mít na sobě český královský místodržící Vilém Slavata, když byl vyhozen z okna pražského hradu při defenestraci.
Na prohlídku zámku v Jindřichově Hradci se dá vydat po několika návštěvnických trasách. Podrobnější informace o nich, včetně otevírací doby, najdete na webových stránkách zámku.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
