Zámek v Rudě nad Moravou byl postaven na místě někdejší tvrze, která se stala jeho součástí
Renesanční zámek v Rudě nad Moravou patřil po léta mezi objekty sice zajímavé na venek, do jeho vnitřních prostor se však podíval jen málokdo. Přitom je místem, odkud se psaly dějiny nejen Rudy nad Moravou, ale i celého okolního panství.
Nejstarší dějiny panského sídla v Rudě jsou poněkud zahaleny tajemstvím. Ferreus Mons, tedy Železná Hora, pod tímto jménem se na počátku 14. století objevuje hornická a hutnická obec v písemných pramenech. V té době byla Ruda pravděpodobně propojena se zábřežským panstvím. V roce 1397 byla s dalšími osmi vesnicemi udělena markrabětem v léno Petru z Kravař. To byl počátek existence samostatného rudského panství. Jeho skutečné osamostatnění netrvalo dlouho a od roku 1447 až do koupě panství Janem ml. ze Žerotína v roce 1596, bylo dominium opět součástí panství zábřežského.
Tehdy bylo rudské dominium skutečně vyděleno ze zábřežského panství a tvořilo jej 17 vesnic. A pravděpodobně už tehdy zde stálo menší panské sídlo.
Patrová tvrz byla patrně postavena ve druhé polovině 16. století, kdy panství spravoval rod pánů z Boskovic. Snad její stavbu inicioval sám Jan Třebovský z Boskovic po roce 1569. Zdivo někdejší tvrze dodnes skrývá severozápadní křídlo současného zámku. To je také důvod, proč má poněkud nepravidelný tvar. A tím se dostáváme k osobě jeho stavitele. Jan mladší ze Žerotína, předal zámek svému synovi Bernardu, jehož erb, spolu se znamením jeho manželky Sibyly Libštejnské z Kolowrat, zdobí arkýř vedle průchodu v severním křídle zámku. Kromě toho zde najdeme i letopočet 1610, který je považován za rok dokončení stavby.
Bernard ze Žerotína byl sice investorem zámku, jméno jeho architekta však neznáme. Obecně se míní, že jím byl někdo z domácího prostředí. Podle literatury je prý ve starých, dnes už nedochovaných dokumentech, zmiňováno jméno stavitele Balcara. Tak se uváděl v českých listinách rodák z dnešního Švýcarska Baldassare Maggi, který byl dvorním stavitelem jihočeských Rožmberků. Přímé doklady o tom však nemáme.
Pozdně renesanční zámek měl sloužit jako rezidence i sídlo správy panství. V přízemí bylo vybudováno hospodářské zázemí, byty služebnictva a stáje. V severním křídle je situována hlavní vstupní brána s průchodem. Dvoudílné schodiště mířilo do prvního patra k obytným a reprezentativním místnostem. Nad nimi už byla jen půda a později dostavěná barokní věž.
Vnitřní nádvoří zámku je obklopeno po celém obvodu otevřenými arkádami. Dole je drží mohutné pilíře, v patře pak elegantní toskánské sloupy. Fasáda zámku, s výjimkou části někdejší tvrze byla zdobena psaníčkovými sgrafity se zvláštní květinou, snad zvonkem.
Nutno říci, že Bernard ze Žerotína zámek příliš neužil. Zemřel náhle v roce 1614 a tak zámek už dokončoval jeho dědic Ladislav Velen z Žerotína. Ten nechal polovinu sídla napsat své manželce Alžbětě z Thurnu. To se ukázalo jako prozíravé, protože po Bílé hoře byl odsouzen jako vůdce rebelie k smrti a musel uprchnout z vlasti. Jeho žena pak dožila na zámku až do roku 1622, kdy zemřela. Císař zámek i panství nakonec zkonfiskoval a předal jej Karlu z Lichtenštejna.
Za Lichtenštejnů zámek ztratil sídelní funkci. Sloužil jako správa panství, později i jako byty poddaných a úředníků. Přesto zde kolem roku 1750 vystavěna kaple sv. Anny.
Po roce 1926 převzal zámek stát a sloužil opět jako kanceláře a byty. Od roku 2016 má zámek nového majitele, který jej postupně opravuje a vrací mu funkci obytnou a částečně i reprezentativní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
