Zaměstnancům Klokánku v Dlouhé Loučce přibylo práce. Pomáhají dětem při distanční výuce

Z pokojíků dětí Klokánku v Dlouhé Loučce se ozývá čeština, angličtina, jinde řeší matematické úlohy. Alexandra z osmé třídy se právě pouští do úkolů z fyziky. Klokánek teď spíš připomíná školu. „Co nestihneme, to máme poslat panu řediteli na email,“ říká Alexandra.

Sladit rozvrhy a úkoly nejen různých ročníků, ale i škol není snadné. „Starat se o malé a vařit a ještě sedět u těch dětí, kterým to zrovna úplně nejde a učit se, to je náročné,“ říká pracovnice Klokánku, takzvaná střídavá teta, Lucie Valentová, která pečuje o tři děti – jedno má rok a půl, další jsou v páté a osmé třídě. Kvůli náročné distanční výuce ale zbývá o něco méně času na ty nejmladší děti.

S batoletem v náručí tak potkávám i ředitelku Klokánku Alenu Holcovou. „Určitě to malé dítě nedostane tolik toho času, tak tady koluje. Přistihla jste mě, že i já tu malou tady chovám, což bych jindy nemusela. Takhle mi to teď nedá, protože vidím, že toho je hodně,“ popisuje ředitelka. Podle Aleny Holcové je v době koronakrize obtížné najít pro děti v zařízení rozptýlení od myšlenek na rodinu. „Oni teď od nás slyší jen, že se musíme připojit, musíme se učit. Slyší to od tet, které by jim v jiné době věnovaly jinou pozornost, aby nemyslely na to, co se u nich děje, aby si od toho odpočinuly, aby nemyslely na rodiče, jak na tom jsou. Není to jednoduché, když jsme tady v té izolaci,“ uzavírá ředitelka.

I na této situaci ale lze najít pozitiva. Děti přijaté do Klokánku díky distanční výuce nemění školu. Na druhou stranu tak ale podle ředitelky neznají v obci nikoho dalšího. Všichni už tak vyhlížejí konec distanční výuky a návrat do normálu.