Žárovský dřevěný kostelík sv. Martina patří k nejstarším v kraji

13. listopad 2024

Žárová na Šumpersku je nevelká vesnice, jejíž katastr vystupuje až do pobočných vrcholů Jeseníků. Její nejvýznamnější památkou je kostelík sv. Martina, jedna z posledních roubených sakrálních staveb, které se pod Jeseníky dochovaly.

Už v roce 1355 se objevuje v listinách novohradského panství vesnice, která nese jméno Neudorf – tedy Nová Ves. Pod tímto názvem se skrývá Žárová, která svůj současný název získala až v padesátých letech minulého století. Mimochodem, potok, který protéká téměř celou vesnicí se dodnes jmenuje Novoveský.

Z počátků obce o ní víme jen velmi málo. Jen to, že zde sídlil rychtář a také to, že se obec stala součástí nově vzniklého velkolosinského panství. Do Velkých Losin se odsud patrně chodilo i do kostela a zpočátku i do školy.

O stáří zdejšího kostela svědčí i tyto zachovalé náhrobky na hřbitůvku

Když byl v letech 1600 – 1603 ve Velkých Losinách budován nový zděný farní chrám, věnoval tehdejší pán zdejšího dominia - Jan ze Žerotína, materiál z původního dřevěného kostela dvěma okolním obcím – Žárové a Maršíkovu. Obě si ze starých trámů vybudovaly svatostánky, které se zachovaly dodnes.

Žárovský kostel sv. Martina byl za podpory vrchnosti vybudován ve slohu vesnické renesance. To byl sloh, který už v té době pomalu vytlačovalo nastupující baroko, ale do kraje pod horami přicházelo velmi pomalu. Naopak, snad i vlivem použitého materiálu z původního kostela ve Velkých Losinách se zde zachovaly gotické stopy.

Dřevěná konstrukce chrámu je postavena na nízké kamenné podezdívce chráněné zastřešením. Valbová střecha kostela je kryta šindelem (nedávno vyměněným) a z ní na západní straně vystupuje štít se čtyřbokou věží krytou jehlancovou šindelovou stříškou.

Uvnitř kostela je k vidění barokní oltář s obrazem svatého Martina a se sochami sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty. Pamětní deska s latinským textem a chronogramem připomíná založení kostela. Původní varhanní pozitiv byl v roce 1757 nahrazen současnými varhanami.

V roce 1922 se obyvatelé Žárové a sousední osady Horní Bohdíkov složili na zvon, který nechali umístit do věže kostela. Jak už to bývá, za II. světové války byl zvon zabaven a měl skončit v hutích. Podivným řízením osudu se ale zvon podařilo zachránit a byl umístěn na věž šumperského kostela jako náhrada za roztavené tamní zvony.

K Žárové přináleží i osada Horní Bohdíkov

Kostelík sv. Martina stojí v Žárové dodnes. Jako chráněná nemovitá památka je i díky péči místních stále v poměrně dobrém stavu. Pozoruhodné je, že se od své stavby měnil jen velmi málo, a tak jej současný návštěvník může vidět v podobě, v jaké do něj chodili protestantští věřící před třicetiletou válkou.

Navíc, když si uvědomíme, že dřevo, ze kterého byl kostel postaven, může být ještě o stovky let starší, nezbývá nám, než v úctě před jeho dlouhověkostí postát před chrámem. A pokud na vás sv. Martin shodí pár vloček prvního sněhu, byla vaše pokora hodnocena kladně.

autor: kbz
Spustit audio