Zda byl mlýn Šargoun u Rozvadovic tvrzí, se dodnes přesně neví

Tedy, alespoň se tak domníváme, protože o Šargounu zase tak moc věrohodných informací k dispozici není. Asi nevíce jich uvádí ve své Vlastivědě litovelského okresu z roku 1903 vlastenecký kněz Viktor Pinkava. Uvádí, že zde původně měla stát rytířská tvrz, o které jsou prý zápisy už z roku 1267. Dokonce toto místo označuje za jedno z nejstarších osídlených míst v této krajině, které mělo údajně stát na ostrově mezi rameny řeky Moravy. Podle Pinkavy se jako rytířské sídlo měl mlýn prodávat ještě v 18. století.

Mlýn se prý tehdy také nazýval Žargon či Žargún. Z tohoto tvaru Pinkava usuzoval. Že je to název staroslovanský, protože podobné jméno se dá objevit v Lužici. Dnes už se odborníci spíše kloní k tomu, že jméno mlýna vzniklo podle českého pojmenování Ždárek, tedy místo vypálené v lesích nebo z německého slova Schrach, tedy ostrý.

Najdeme zde i různé sochy a další artefakty, nicméně okolí není příliš vzhledné|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Také s tou tvrzí na místě mlýna je to na pováženou. Už v roce 1974 historik Ladislav Hosák publikoval stať poukazující na to, že zápis, o kterém Viktor Pinkava ve Vlastivědě litovelského okresu mluví, který měl hovořit o Šargounu jako šlechtickém sídle, se netýká tohoto místa. Že je zdejší lokalita umístěna na jakémsi ostrově svědčila povodeň v roce 1997, kdy bylo pod vodou celé okolí, jen starý mlýn ne. O tvrzi, která zde měla stát, se také stále mluví jako o faktu a pak se v tom vyznejte.

Co tedy můžeme o Šargounu spolehlivě říct? První zmínka o něm pochází z roku 1432. Kolem tohoto letopočtu byl vypleněn, pravděpodobně vojsky husitského hejtmana Prokopa Holého. O dva roky později je už uváděn jako pustý.

Obrovský areál mlýna dnes slouží chovu koní|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Další zprávy mluví o tom, že byl mlýn součástí poměrně vzdálených Haňovic. Podle pozdějšího číslování zde měl číslo 2. Když se v roce 1474 na Moravě v Řimicích stavěl nový jez pro napájení mlýnské strouhy, na které stál i mlýn Šargoun, vznikla mezi vrchností a mlynáři na toku tzv. Řimická smlouva, jejíž ustanovené se udržovala po staletí. Mlýn Šargoun je v ní rovněž uveden.

Mlýn patřil pod tu část Haňovic, která byla součástí lenního statku olomouckých biskupů. Ti jej přenechávali různým držitelům až do třicetileté války. Po konfiskaci majetku Bernardu Prakšickému ze Zástřizl se ocitl v držení olomoucké metropolitní kapituly. Mlýn pracoval v režii vrchnosti. V 18. století měl sedm složení. To znamenalo, že zde bylo sedm vodních kol, která poháněla jednotlivá zařízení. Kromě mlecí stolice, šrotovníku, krupníku a dalších mlýnských zařízení zde byla i pila.

Konec mlýna přinesla válka a zejména následná kolektivizace zemědělství, po které mlýn ztratil smysl a ekonomické zázemí.

V polovině 19. století, po zániku vrchnostenské správy se mlýn stal částí Rozvadovic. Roku 1902 prošel rekonstrukcí a vznikla v něm i nová turbína, která vyráběla elektrický proud. Jen pro zajímavost v dochovaném seznamu vodních děl z roku 1930 měl mlynář Ošťádal, který tehdy mlýn provozoval k dispozici na turbíně jmenovitý výkon téměř 89 kW. To je pro zajímavost výkon základního modelu škody Octavia s dvoulitrovým dieselovým motorem.

Konec mlýna přinesla válka a zejména následná kolektivizace zemědělství, po které mlýn ztratil smysl a ekonomické zázemí. Dnes už jsou náhony suché a mlýn slouží k ustájení koní. Škoda jen, že staletá budova u vyhlášené cyklostezky chátrá.