Železnicí z Hanušovic do Jeseníku a Glucholaz projel první vlak přes 130 lety
Budování železnic v 19. století znamenalo propojování i mnohdy velmi odlehlých oblastí s okolním světem. Platilo to i o Jesenicku, které se tehdy, stejně jako někdy i dnes, cítilo krajem „za horami“. První vlak, který tuto situaci navždy změnil, sem dorazil v roce 1888.
Druhá polovina 19. století byla na Jesenicku dobou rozvoje turistického ruchu, lázeňství, ale také průmyslu. Všechna tato odvětví byla limitována dopravním napojením Jesenicka na zbytek tehdejší monarchie, zejména doprava těžších nákladů přes hory byla obtížná, někdy až nemožná. I proto především zdejší podnikatelské kruhy už v 70. letech 19. Století usilovaly o výstavbu železniční trati do vnitrozemí. Zvažovalo se dokonce propojení tehdejšího německého Slezska s Vídní dálkovou tratí přes Zábřeh a Jeseník, ale z těchto plánů sešlo.
V roce 1873 byla otevřena Moravská pohraniční dráha se zastávkou v Hanušovicích a projekční snahy o vybudování dráhy se jako k výchozí stanici upnuly právě k Hanušovicím. V roce 1885 získává Rakouská společnost místních drah koncesi ke stavbě železnice z Hanušovic přes Ramzovské sedlo, Jeseník a Mikulovice až do tehdy německého města Ziegenhals, dnešních Glucholaz.
O rok později začala společnost Haudek a Zelenka z Chocně, která byla pověřena výstavbou rakouské části železnice, s budováním prvního úseku trasy. Kupodivu byl nejprve dokončen úsek trati z Mikulovic do Glucholaz, který byl hotový už v roce 1887. V únoru následujícího roku byl zahájen provoz na trati Dolní Lipová – Mikulovice a 1. října 1888 překonal první oficiální vlak jesenický hřeben a dorazil z Hanušovic do Dolní Lipové.
Rakouské společnosti místních drah se nepodařilo splnit všechny podmínky koncese, zejména ty, které se týkaly stavby odboček k hranicím tehdejšího Pruska na Javornicku, a tak byla železnice v roce 1895 zestátněna. Teprve poté se začaly odbočky budovat, už v režii eráru.
Nejvýše položená rychlíková stanice v Česku
Celková délka horské železnice lehce přesahovala 57 kilometrů. Překonává horské sedlo na Ramzové ve výšce 764 metrů nad mořem. Stanice Ramzová je dodnes nejvýše položenou rychlíkovou stanicí v České republice. Už při stoupání z Branné na Ramzovou zažije člověk pocit, že není možné, aby vlak na hladkých kolejích znatelný kopec překonal. A za sněhu, deště a padajícího listí se opravdu několikrát stalo, že bylo nutné k vlaku připřáhnout ještě jednu lokomotivu, která by vlak úzkým a prudkým údolím Černého potoka pomohla vysoukat na Ramzovské sedlo.
Nejkrásnější úsek trati si však cestující užijí při cestě z Ramzové do stanice Lipová-lázně. Prudké klesání zde stavitelé vyřešili vybudováním několika elegantních oblouků, které připomínají známou horskou trať u rakouského Semmeringu.
Pojmenování Slezský Semmering se pro tuto trať objevilo už ve 20. letech a dnes si na stanici Horní Lipová mohou návštěvníci prohlédnout unikátní muzeum věnované tomuto kousku trati. Další muzeum zaměřené na vodní hospodářství parní železnice je možné vidět ve stanici Branná, kde se dochovala původní vodní věž a kam později přibyl i jeden z posledních vodních jeřábů.
Muzeum je také nedaleko železniční stanice Lipová-lázně. Je věnováno zakladateli zdejšího lázeňství Johannu Schrothovi.
Milovníci železnic na této trati najdou vděčné objekty pro fotografování. Patří k nim horská vlečka k mramorovému lomu mezi Ramzovou a Horní Lipovou či zbytky lesní železnice viditelné u trati nedaleko Františkova či u hájovny Banjaluka. Pozoruhodné jsou i mosty, například klenuté viadukty u Branné či v Horní Lipové, nebo příhradový železný most nedaleko centra Glucholaz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
