Zemědělství jako za starých časů a výroba biopotravin pod horami sahají už před rok 1989

5. červen 2017
Bioprodukty se dnes nabízejí také bez obalů, které rovněž zatěžují životní prostředí

Obliba biopotravin a dalších produktů označených značkou bio rok od roku stoupá. Díky tomu roste i zájem zemědělců a zpracovatelů o jejich výrobu. K těm, kteří se tomuto segmentu výrobků v České republice věnují nejdéle, patří společnost PRO-BIO ze Starého Města pod Sněžníkem, která začala první biopotraviny vyrábět už před 25 lety.

Pozoruhodné na příběhu výroby bioproduktů na Hanušovicku a Staroměstsku je, že jeho počátky sahají ještě před rok 1989.

„Už tehdy jsme jako mladí technici na Státním statku Hanušovice cítili, že nechceme dělat zemědělství tak, jak bylo tehdy běžné. Tuny chemie se spouštěly z letadel do krajiny, padaly do řek a potoků a znečišťovaly vše, kam se dostaly. Chtěli jsme na to jít jinak, podle toho, jak se tady v horách hospodařilo dříve,“ vzpomíná jeden z tehdejších agronomů Státního statku Martin Hutař, který je zároveň spoluzakladatelem a spolumajitelem dnešní firmy PRO-BIO.

Díky projektu Ekofond, který zastřešoval tehdejší socialistický svaz mládeže, se tedy nadšenci pod hlavičkou hnutí Brontosaurus vydali po nelehké cestě ekologického zemědělství. Podařilo se jim z Ekofondu získat pro tento projekt podporu, a rozjelo se hospodaření na prvních třech farmách.

Nejstarší mlynářská stolice pochází ještě z I. republiky

„Rozhodně to ale nebyla žádná selanka. Tradiční komunističtí zemědělci nám jasně dali najevo, že o podobné novoty nestojí. Nakonec jsem díky tomu i skončil na tehdejším konci světa ve Starém Městě,“ popisuje Hutař anabázi, která jej zavála do krajiny pod Králickým Sněžníkem.

Ani po revoluci však neměli eko zemědělci na růžích ustláno. Sice už jim v produkci nikdo nebránil, o produkty ekologického zemědělství byl i docela zájem, díky mnoha zájemcům o zdravou výživu a alternativní stravování, chyběly však zpracovatelské kapacity.

„A tak nám nezbylo, než se vrhnout do oblasti potravinářské výroby a začít zpracovávat, balit a distribuovat naše produkty i produkci jiných bioproducentů ve velkém,“ vzpomíná Hutař na rok 1992, kdy se společnost PRO-BIO jako jedna z prvních u nás začala tomuto segmentu věnovat. Zajímavé je, že v prezentaci historie firmy v jejím sídle dodnes nechybí ani první dodací list na žitnou mouku, kterou firma vyexpedovala zákazníkům právě v roce 1992.

Najdeme zde i moderní mlynářské technologie

Společnost si tak pořídila nejprve mlýn, na kterém zpracovávala hlavně pohanku a později špaldu. Dodnes je v provozu a najdeme zde vedle moderních zařízení i mlynářskou stolici vyrobenou ještě za první republiky. „Banka nám tehdy naštěstí nedala úvěr, a tak jsme kupovali a renovovali starší stroje a na nich jsme mleli, loupali, drtili a vločkovali. Naštěstí u mlynářských technologií se věci až tak zásadně s časem nemění,“ vysvětluje majitel firmy, který si navíc musel dodělat i mlynářskou kvalifikaci. Dnes už zde najdeme mlýny tři, které kromě klasických obilovin zpracovávají i netradiční plodiny.

Jeden z nich je navíc vyhrazen pouze pro zpracování bezlepkových potravin. U těchto produktů je nutné hlídat, aby se do nich nedostalo nic, co lepek obsahuje. Jsou odděleny nejen samotné provozy, ale i šatny lidí, kteří na nich pracují a technika, která se v jednotlivých mlýnech pohybuje. I velmi malé množství zavlečených zrn obsahující lepek by mohlo u alergiků způsobit zdravotní problémy.

Kromě samotných technických zařízení se zakladatelé firmy v počátcích také snažili obnovit pěstování některých tradičních plodin. Už zmíněná pohanka byla považována za tradiční na Valašsku, odkud ji tehdy pod Králický Sněžník dovezli. Až pozdějšími kontakty s původními obyvateli Staroměstska se ukázalo, že se zde pohanka před válkou rovněž pěstovala.

Kdysi se hrách, čočka či rýže musely doma přebírat zda v nich nejsou kamínky. Dnes na to existují stroje

Podobné to bylo se špaldou. Pluchatá pšenice zde byla doma až do II. světové války. „Málo se ví, že její pěstování zakázal Hitler poté, co obsadil pohraničí. Do té doby se zde špalda, která dobře odolávala výkyvům počasí, běžně pěstovala. Zástupci říšských úřadů však vyžadovali setí pšenice s vyššími výnosy, aby získali dostatek potravin, a tak špalda musela ustoupit moderním odrůdám,“ vysvětluje Martin Hutař.

Hledání nových plodin, které by byly vhodné pro obohacení našeho jídelníčku, tady nepřestává ani dnes. Některé si staroměstští pěstují sami na své farmě na jižní Moravě, jiné nakupují z certifikovaných farem. A opět se zdejší producenti velmi často obracejí ke znalostem našich předků.

Balení hotových produktu pro koncové zákazníky

„Moderní superpotraviny, jak se jim dnes říká, se sem často vozí z celého světa, ale máme dost produktů, které jsou tady doma a jejich nutriční vlastnosti jsou s nimi plně srovnatelné,“ přibližuje vedoucí marketinku společnosti PRO-BIO Jana Matoušková. Kromě špaldy, pohanky jsou to například červená pšenice, čirok či některé druhy luštěnin, které se dají využít nejen pro výrobu mouk, vloček a dalších surovin, ale i pro produkci hotových výrobků.

K nim patří různé kaše, směsi na pečení chleba ale třeba i sušenky z červené čočky nebo špaldová káva. Kromě toho však do bioproduktů lze počítat nejen potraviny ale také šetrnou drogérii, kosmetiku, čisticí prostředky a další produkty. „Nestačí jen pěstovat jídlo bez chemie. Jde o omezení chemie vstupující do životního prostředí jako takové. I proto se snažíme propagovat věci, které to umožňují,“ uzavírá Martin Hutař.