Złoty Stok dal jméno Rychlebským horám a po staletí byl synonymem bohatství
Málokdo dnes ví, že současné polské město Złoty Stok dalo pohoří Rychlebské hory jeho původní jméno. To znělo Reichensteiner Gebirge, podle města Reichenstein, které po roce 1945 Poláci přejmenovali právě na Złoty Stok. Po staletí bylo město díky těžbě zlata spojováno s bohatstvím a mocí. Dnes je to hlavně turistické centrum na pomezí Kladska a Slezska.
Město je jedním z nejstarších hornických sídel ve Slezsku. Rudy se zde dobývaly patrně už v 10. století a dost možná ještě mnohem dříve. Polské prameny hovoří o stopách těžby staré více než 4 000 let. V roce 1273 kníže Jindřich IV. prokazatelně udělil právo těžby zlata kolem Reichensteinu cisterciáckému opatství z dnešního Kamieńce Ząbkowického.
Nejstarší dochované dokumenty, obsahující potvrzení jeho městských práv, jsou z roku 1332, avšak kdy mu byla prvotně udělena, není přesně známo. V roce 1491 Złoty Stok získal statut svobodného horního města.
Město původně patřilo slezským Piastovcům, od roku 1392, po smrti Anežky Habsburské, vdovy po knížeti Boleslavu II. Malém, jehož sestřenice Anna Svídnická byla třetí manželkou císaře Karla IV., připadlo k zemím Koruny české. V roce 1581 jej koupil Vilém z Rožmberka, který zde nechal razit zlaté dukáty a stříbrné tolary.
Následně se město opět vrátilo do držení knížat Lehnicko-břežských. Zdejší doly byly v té době na vrcholu své produkce. Podle odhadů se zde tehdy vytěžilo až 8 procent celkové světové těžby zlata. Později těžba přece jen upadala. Zajímavým produktem se stal arzenik, který se zde těžil a upravoval na arzen.
Těžbu provázelo mnoho neštěstí a tak se kolem ní točí i spousta legend a mýtů. Říka se tak například, že v 16. století na místní šachtě zvané Zlatý osel zával pohřbil téměř sto horníků. Podle legendy lidé ve městečku slyšeli po několik dní z podzemí nářek zavalených nešťastníků. Údajně se z nich stali gnómové – mytičtí tvorové malého vzrůstu spříznění se zemí. Občas se měli objevovat i v městských uličkách a děsit obyvatele. V moderní době byly v dole nalezeny i lidské kosti, což může souviset právě s touto tragickou událostí.
Po prohrané slezské válce se stal Reichenstein součástí Pruska. Zlato se zde však těžilo dále. V roce 1769 zde byl zřízen Horní báňský úřad pro Slezsko. Kvůli válce o bavorské dědictví musel být v roce 1778 přemístěn do Reichenbachu, ale báňský úřad zřízený na jeho místě fungoval až do roku 1854.
Hranice však v té době byla spíše formální, a tak mnozí obyvatelé podhůří Rychlebských hor na české straně hranice chodili do zdejších dolů za prací ještě v dobách první republiky. Bylo zde kromě dolů i mnoho dalších firem, vápenky, výroba zápalek a podobně. V roce 1900 bylo město spojeno s nedalekým Kamiencem Zabkowickim úzkorozchodnou železnicí.
Po druhé světové válce došlo k útlumu zdejší těžby a v roce 1961 byl uzavřen poslední důl na těžbu arzenových a zlatých rud. To už se město jmenovalo Złoty Stok (Zlatý Svah) a bylo součástí Polska. Uzavření dolu bylo rozhodnutím shora, a to poněkud podivným, neboť výtěžnost dolu byla ještě dva roky před uzavřením na velmi dobré úrovni 20-30 kilogramů zlata za rok, teprve v roce 1961 rychle klesla, z neznámých důvodů, na 7 kilogramů. Následkem přirozeného vzmáhání hladiny vody, která již nebyla odčerpávána, byl důl krátce po uzavření zatopen. Tak skončila slavná éra dolování pod nejsevernějšími svahy Rychlebských hor, při níž bylo podle odhadů polských odborníků vytěženo asi 16 tun ryzího zlata.
Důl byl ponechán uzavřený pětatřicet let. V roce 1991, kdy se tuhý pohraniční režim kolem česko-polské hranice začal přece jen zmírňovat, se místní představitelé rozhodli, že by bylo dobré zdejší těžbu představit turistům. Bylo rozhodnuto některé chodby zprůchodnit a zpřístupnit. Hlavním motorem této myšlenky byl tehdejší primátor Złotého Stoku Wiktor Lubieniecki. A tak po 5 letech práce byla 28. května 1996 zpřístupněna podzemní turistická trasa „Kopalnia Złota“.
Památky města:
Kopalnia Złota
Návštěvníci mohou vidět štolu Gertruda, Horní Černou štolu s 8 metrů vysokým, jediným podzemním vodopádem v Polsku. Dolní Černá štola je pak nejnovější úsek, zpřístupněný od roku 2008. Zlatý důl ve Złotém Stoku nabízí mnoho atrakcí ve velkém stylu, jak je u podobných památek v Polsku zvykem. Rozhodně se však jedná o unikátní pohled do nitra Rychlebských hor a to jak z vlastních nohou, tak z podzemního vláčku či dokonce z lodi, na které se můžeme vydat do zatopených částí dolů.
Kostel sv. Kryštofa
Nejstarším kostelem ve městě není současný farní chrám, ale původní kostel na Kostelním náměstí, zmíněný už v roce 1331. O jeho tehdejší podobě se toho moc neví. Později, v letech 1513 až 1517, byl na jeho místě postaven pozdně gotický kostel zasvěcený sv. Kryštofu, patronovi horníků. Renesanční věž, která dodnes stojí, byla přistavěna v roce 1543. V roce 1638 byl kostel po ničivém požáru přestavěn a zasvěcen Kristu Spasiteli. To už sloužil protestantským církvím, naposledy evangelické církvi augsburského vyznání.
Po roce 1945 byl kostel opuštěn a sloužil jako tělocvična. Zelená podlaha a koše na basket zde byly ještě na počátku nového tisíciletí. V letech 2020-2022 proběhla rekonstrukce zchátralého kostela a budova nyní slouží jako výstavní síň. Na věži bylo vybudováno vyhlídkové místo a zrestaurován byl i portál vstupu do kostela, který zdobí erby Zloteho Stoku a Ziębicko-Oleśnického knížectví.
Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice
I tento malý kostelík je starší než současný farní chrám. Byl původně vybudován v roce 1583 protestanty jako hřbitovní kaple. V roce 1691 byl poprvé přestavěn, o čemž svědčí letopočet na jeho vstupním portálu. V letech 1687 – 1698 kaple sloužila jako hlavní farní svatostánek místním protestantům. Další úpravy kostel zažil ještě v letech 1796 a 1830. Z roku 1902 je v kostele překrásný pseudorokokový oltář.
Dnes se jedná o významnou historickou památku známou dochovanými náhrobními deskami posledního opata a převora cisterciáckého kláštera z Kamience Ząbkowického.
Farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Třetí sakrální stavbou Zloteho Stoku je novogotický farní kostel „Neposkvrněného početí Panny Marie“ byl postaven v letech 1877 až 1883. Původně na tomto místě už jeden kostel stál. Byl zřízený v roce 1708 v budově císařského báňského úřadu. Stavitele kostela bohužel neznáme. Před chrámem stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1786.
Náměstí – Rynek
Uprostřed náměstí stojí poměrně rustikální radnice. Byla postavena v roce 1801. V rohu náměstíčka pak stojí dům bankéřské rodiny Fuggerů s barokní fasádou. Pochází ze 16. století, kdy jejich firma spravovala své zlaté doly ve Złotem Stoku. Byly to nejpůsobivější budovy na náměstí. Po velkém požáru města v roce 1638 byla přestavěna a zachovala si původní renesanční půdorys a barokní fasádu s honosným štítem. V sousední budově sídlila v letech 1749 až 1945 evangelická škola.
Mincovna
Budova mincovny byla postavena v roce 1507 Karlem I., vévodou Ziębicko-oleśnickým z rodu Poděbradů. Do roku 1621 mincovna razila z místního zlata guldeny a dukáty, dále stříbrné groše, krejcary a tolary. Tyto mince nesly jména a podobizny vévodů Ziębicko-oleśnických, českých šlechticů z rodu Rožmberků, a vévodů Brzeg-Legnic. Vzhledem k objemu ražených zlatých mincí se jednalo o tehdejší největší knížecí mincovnu ve Slezsku. Později v budově sídlil knížecí a císařský horní úřad a v letech 1769 až 1779 Vyšší horní úřad, který spravoval všechny doly ve Slezsku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
