Zuzana Maléřová v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, právě tato chvíle patří už tradičně Tandemu, u jehož poslechu vás vítá opět Jan Rosák. Už vás jistě nepřekvapím, když řeknu, že tady nejsem ani dneska sám. Naproti mě usedla spisovatelka a publicistka, kterou kritika v mnoha recenzích a statích označila za, cituji, první dámu portrétu, tedy ne malířských portrétů, přestože její příjmení by tomu možná nasvědčovalo, nýbrž verbálních. Určitě i vy jste už slyšeli některý z jejích velmi důvěrných a přitom decentních příběhů, kdy u zpovídaného nechá tu důležitou míru nedořečených malých lidských tajemství. Vítám spisovatelku Zuzana Maléřovou. Dobrý den.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska je čas na váš portrét, ani v něm samozřejmě nebudeme odhalovat všechna vaše tajemství, ale to všechno začne až po písničce.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zuzana Maléřová se narodila, to jsem si přečetl, v Dolní Bečvě. Jezdím do Prostřední Bečvy za kamarádem, takže vím, kde to je zhruba, ano. A to je, myslím, takovej hezkej, krásnej kraj, horskej kraj, ale trochu drsnej kraj, ano. Vy jste se jako Maléřová narodila, to je vaše rodné jméno.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Dá se říct, že některý z předků byl opravdu maléřem?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Nevím o tom.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pátrala jste po tom?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Pátrala jsem po předcích, ale žádný, ani malíř, ani spisovatel, ani nic podobného se tam nevyskytuje. Ale s tím jménem mám veselou historku, když jsem přišla do Prahy a vlastně jsem začala psát, tak se mě novináři ptali často: Maléřová, to je takový libozvučný pseudonym pro autorku, to jste si ho zvolila? A já jsem se začala strašně smát a říkám: Tak Maléřová je u nás na Valašsku asi tak libozvučné a atraktivní jméno, jako v Praze Novák. A poslouchal to pan Somr a říká ..., a taky pardon, měli tendenci mi říkat Malířová. V Praze ne to široké "e", ale Malířová. A pan Somr říká: Vy jste to nepochopili, ona není Malířová jako malérečeka, malovat, ona je Maléřová, jako malér.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byly maléry v dětství takový, když /nesrozumitelné/?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Byly, byly určitě, ale byly to takové zvláštní maléry, protože ony vycházely spíš z mé zvláštní povahy, která v té horské krajině, bych řekla, že se tam příliš nehodila a zároveň byla srostlá s tou krajinou. Já jsem prostě zažila dětství v obrovském tichu, samotě, tím nechci říct, že jsem byla sama, já jsem měla fantastické rodiče, úplně skvělé zázemí, o 9 let staršího bratra, ke kterému jsem vzhlížela a pocházela jsem z rodiny sportovců fotbalistů, úplně všichni prostě od dědečků, tatínků, strejdů, bratranců, všichni prostě hráli fotbal. A maminka zase byla ta tichá, modrooká s květinami, která měla květiny vždycky radši než zeleninu. A v té době, musím upozornit, mluvíme o době, kdy já jsem byla dítě, tak ta krajina byla ještě drsnější, než je dneska a všechno tam bylo podřízeno jakoby užitku. Tím nemyslím v ošklivém slova smyslu, ale ve smyslu opravdu tvrdého přežití, to znamená, když máte zvíře, zvíře je k něčemu, je to účel to zvíře ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to rodinný miláček.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Tak. A já už v té době, já jsem už asi v 5 letech uměla psát a číst a prostě jsem si ..., a ještě musím říct, že dědeček byl řezník místní, jo, v té vesnici, takže si představte, když si tohle dítě, které se pořád toulá někde samo po Černé Hoře, po lese, ve tmě, celá vesnice mě teda několikrát večer hledala, to už byl takovej rituál ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano, to byl rituál. Moji rodiče si vytrpěli a přitom měli strašně hodné jakoby dítě, které ... Jo, ten paradox. Ale to, jak říkám, to byla moje povaha. A já si pamatuju třeba, že jsem napsala prostě dopis do Olomouce jako to 5leté dítě, z novin jsem si našla inzerát a objednala jsem si 2 pejsky. No, takhle, chtěla jsem si objednat 2, naštěstí jsem pak zůstala jenom u jednoho. Rodiče měli štěstí, ten druhý, to byl obří čau-čau a ten druhý, o kterého jsem si teda napsala, tak se zjevili u nás z Olomouce manželé chovatelé prvotřídních šampionů maltézských pinčů. Takže nám přivezli to klubíčko bílé s beruškou v hlavičce a ono spalo u nás na podušce samozřejmě a v obýváku na sedačce a celá vesnice se dívala oknem, jako že se zbláznili, co to tam mají, že ta ..., protože to nikdo nechápal.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že nemají hafana, kterej hlídá barák, že jo?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No ano, nebo pasteveckého psa, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ale teď to nechci zlehčovat, ono to zároveň mělo tu stránku, že já jsem třeba jako dítě měla problémy s lidmi, s komunikací, že jsem byla samotář, i když jsem se pořád smála. Ale já jsem měla pocit, že vlastně ta drsnota, že je to určité, určitá necitlivost, určité trápení, takže já jsem třeba ošetřovala zvířata celé vesnice, já jsem je krmila, já jsem trpěla za všechno, co tam bylo a rodiče se mi do toho, já myslím, že mi moc nerozuměli, ale do toho světa se mi nevlamovali a dávali mi jenom podmínky ke všemu, abych byla šťastná. No a moje cesta budoucnosti byla veterinářka, že jo. Celou dobu jsem se snažila za tou cestou jít. Asi je to nějaký osud, že prostě pak mi to řeklo "ne" ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někdo vám to vymluvil?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No, prakticky tatínek zasáhl velmi rozumě, že mě vzal v době, kdy už se blížila maturita, mě vzal do JZD, abych viděla, jak se telí kráva a pak mě vzal na jatka místní. No a v té době představa, že máte někde ordinaci s pejsky a kočičkami, to prostě nebylo možné. Ale myslím si, že to bylo ještě něco jiného, jakoby mi ten osud řekl: Tak jo, tak ty rozumíš tichu, rozumíš přírodě, rozumíš zvířatům, možná i sama se sebou umíš mluvit, tak se to naučíš s lidmi. A já teď celej život nedělám nic jiného, než že si povídám s lidmi.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem, jehož hostem je dnes spisovatelka Zuzana Maléřová. Jestli jste pozorně poslouchali ta její úvodní slova, tak je vám už teď dostatečně jasné, že je to žena velice citlivá, už jako dítě to neměla jednoduché v tom drsném kraji. Myslím si, že jste mnohokrát narazila na tu tvrdou realitu, už tehdy, i když to zdaleka nebylo tak tvrdé, jako dneska. Protože co říkáte na to, jak mravy zhrubly, vztahy se otupěly a jak správně jste před chviličkou řekla, když zněla písnička, nůžky se rozevírají?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Nůžky se rozevírají velmi teda, bych řekla, nepřiměřeně, a to mezi jakousi tou intelektuální vrstvou, která je tím, opravdu tím vodítkem, nebo by měla být, celého národa a mezi jakousi masou, kdy já už jsem si, jako dítě jsem se nějak učila, že prostě podrobovat se pravdě všech neumím, že prostě jsem byla ten samotář, byla jsem ten solitér vždycky, chtěla jsem zodpovídat za svoje, chtěla jsem si rozumět. A najednou to, co mi přišlo jako na našem životě nejdůležitější, to je ten střed, to je ta mohutná kultivovaná část naší společnosti, která je nejhybnější silou všeho, kterou potkáváte každodenně ve svém životě a tak, že vlastně jakoby jí bylo ubíráno na síle, jakoby se vytrácela a ty nůžky se rozvíraly a ona se musela rozhodovat, jestli půjde do té výlučné párprocentní skupiny, nebo do té obrovské masy. Ale přitom ona byla nejvíc ta, která udávala směr a byla taky ta, kde nejvíc se odehrávaly, aspoň já jsem o tom přesvědčena, lidské city. Protože my najednou žijeme ve strachu z každé slabosti, aspoň mě to tak připadá. Všichni chtějí být úspěšní, všichni se bojí se i stydět, přitom to jsou přirozené lidské vlastnosti, které když z života vypudíme, tak už tam velmi málo prostoru zbývá pro jakoukoliv pravdivost samotného člověka se sebou, protože si začínáme lhát sami sobě. Abychom ustáli ten permanentní tlak, ve kterém stojíme, prostě jsme pořád ve střehu. A mě se zdá, že už se vytrácí i v komunikaci, jako už začínáme žít v těch frázích, v těch společenských setkáních. To, co se odehrávalo dřív jenom někde na recepcích a na piknicích, které jsem vždycky ze srdce teda nemusela, tak najednou stejnou komunikaci začínám slyšet v tramvajích, začínám ji slyšet a hrozně mě to chybí a hrozně to ovlivňuje i třeba moji profesi, protože najednou já píšu a říkám si: Bože a budou se mi lidi smát? Jsem jakoby blázen v dnešní době? Jsem přecitlivělá? Takže já, když začínám psát text, který píšu hodně vnitřně, tak musím úplně zapomenout na svět kolem sebe. Místo, aby mě ten svět inspiroval, tak mě v podstatě ohrožuje, já ho musím vytěsnit, znovu jako to dítě se vracím úplně někde hluboko sama k sobě, abych se nestyděla za to, co opravdu cítím, napíšu to v této emoci a pak už to zcela reálně a realisticky s plným vědomím pošlu do světa a čekám. A ty reakce, které přicházejí, jsou někdy tak neadekvátně emotivní, že je mi jasné, že nám všem něco strašně schází, že nám schází řád v citových životech a že nám schází spoluprožívání. Mám příběh, že přišla paní soudkyně jedna, nebo volala mi, že chce podepsat knížku, já jsem říkala: Nechte to v Divadle Viola, já tam mám večer pořad a já vám to tam zase ... Ne, ne, ne, tu já nikde nenechám. A prostě odmítala ji někde nechat. Tak jsem jí říkala: Nebojte se, tam vám se neztratí a kdyby se to i stalo, já vám přísahám, že dám vám vlastní, aby ... Ne, tuhle já z ruky nedám. Tak jsem se teda s ní sešla a ona mi řekla: Víte, tahle knížka, jenom tahle jediná byla v rukou mé maminky celé týdny, když se loučila s tímto světem, tu držela na prsou a z té jsem jí četla v posledních chvílích. Pochopte, že to nenahradí ani ta, kterou mi dáte. A to jsou pro mě okamžiky, které už nejsou o literatuře, které už převyšují. A je to možná to, proč se pak nebojím a nestydím uzavřít se do toho světa.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta písnička Štěstí je k mání, kterou zazpívala Marie Rottrová, nebyla v našem Tandemu jen tak, ale má velice důležitou roli v dalším povídání Zuzany Maléřové. Mě teď zajímá ten váš rozhlasový pořad, který byl vlastně touhle tou znělkou, touhle tou písničkou Marie Rottrové uváděn. Jmenoval se?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Pořad se jmenoval Nedělní siesta, ale lidé mu dali název Šťastná hodina, a to proto, že vlastně v té písničce Marie Rottrové, v té mezihře uprostřed bylo namluveno úvodní slovo. Já si ho teda budu pamatovat asi navždycky, protože bylo: Naslouchat hlasu i mlčení, učila jsem se v neděli, v neděli dopoledne, od dětství. Čas pro zastavení a setkání. Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu. Právě takovou vám přeje Zuzana Maléřová. A posluchači začali pořadu říkat Šťastná hodina.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šťastná hodina je, myslím, velice šťastný název pro pořad.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pamatuje se výborně a tenhle ten název nese i vaše knížka, která tady leží přede mnou. Má velice působivou obálku s ciferníkem ležícím na zemi. To je docela hezký symbol.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
To je slavná fotografie Evy Fukové. Vůbec já jsem teda velmi pyšná na to, že Eva Fuková ilustruje, teda zdobí tuhle knihu, to je světová fotografka. Takže myslím, že vy jste začal tou podobou té knížky, tak o té se mi může mluvit dobře, protože to není moje dílo, ale ta knížka je, myslím, velmi noblesně, nádherně a na dnešní poměry nevšedně vybavená. A je to pro mě i ochrana určitá toho, co je v ní napsáno. Protože to je vlastně 50 intimních příběhů, důvěrných sdělení a spoluprožití osudů 50 našich současníků napříč profesemi, napříč generacemi a já mám pocit, že to, že jsou tak krásně jejich životy, které jsem dala do slov, tak hezky oblečený, že je to i ochrana právě před tím, jak vnímat jejich osudy, jak je přijímat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste to nazvala Ztišená setkání, což je takové docela tajemné, ale ne příliš vypovídající. Proč? Je to, jsou to jiné rozhovory, než předpokládám tedy, než jsme běžně zvyklí čítat v různých nedělních přílohách třeba.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Tak za prvé v té knížce rozhovory už nejsou. Rozhovory se konaly, nebo hovory, bych spíš řekla, se konaly v těch setkáních rozhlasových. A to ztišené bylo v tom, že jsem vždycky tomu hostu řekla: Zkuste zapomenout, že jak jsem říkala, že je svět, že je život, jsme tu sami dva, je neděle dopoledne, všude je ticho, nikde ani živáčka a my si prohlédneme váš život, koukneme se na něj. Bude to bolet, bude to očistné, někdy to bude samozřejmě veselé, bude v tom všechno, co život přináší, důvěřujme si. A já budu ta, která vás bude chránit, abychom nepřekročili míru, která by už ohrožovala člověka. Ale to sdělení, zkusme ho provést. A to ztišení bylo do takové míry, že si myslím posluchači užili i hodně ticha při těchhle vyprávěních, protože host najednou třeba nebyl schopen pokračovat dál, byly i slzy, byly i hledání slov, hledání, jak to pojmenovat, jak to ... A dokonce i jsem cítila, že někdy to byly otázky, které vlastně, že si uvědomili tu souvislost až v tu chvíli, že jsem spojila nechtěně něco, co jim najednou došlo, že mohlo mít v tom životě souvislost. Takže to bylo nesmírně dobrodružné, opravdu ztišené. Často si pamatuju, že jsem těm hostům dávala najevo klid, chytla jsem je za ruku nebo jsem se zasmála. A potom jsem to všechno zapomněla, protože jsem si říkala: Tak, to byla ta hodina, kdy slova nalezly domov u těch posluchačů, u nás hlavně. Je to ten prchavý okamžik, je krásný. Ale z hlavy to nešlo ven a najednou mi přišlo, že tolik lidských zkušeností, že to nemůžu propustit, a tak jsem si ty příběhy úplně subjektivně už po svém, každý zvlášť začala v hlavě nějakým způsobem rekonstruovat a napsala to jako vlastně příběhy.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle byla úplně symbolická písnička.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jitka Zelenková tam zpívá, že jsme té krásné knížky část. Ona opravdu je část taky té vaší knížky Šťastná hodina.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano, ano. Já jenom jako příklad bych uvedla tu mnohovrstevnatost té knížky a těch příběhů, protože vedle Jitky Zelenkové, Marty Kubišové, zmiňované Marie Rottrové, ale i třeba, já nevím, Jury Pavlici a Emila Viklického, teď mluvím o hudební části, je tam samozřejmě spoustu, paní Bohdalová, pan Somr, spoustu vzácných lidí, Iva Janžurová ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem si všimnul, i sportovci.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Přesně, Vladimír Šmicer například, fotbalista, nebo pan Suchopárek. Ale taky pan profesor třeba Höschl nebo pan profesor Halík. Takže ten prostor spojuje to jediné, právě ten citový pohled na život, ani ne faktografický, ani ne ... Ale ty momenty, jak jsme co užili, přežili, jak jsme překonali, či kam jsme došli.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I když v téhle té knížce konkrétně není přímo zastoupen, tak ve vašich jiných rozhovorech ano - Olda Kaiser a taky Jirka Lábus.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dvojice, kterou jste si vybrala dnes mezi klasiky českého humoru.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Usmíváte se, hned vám vzpomínka na ně vzbuzuje nějaké veselé emoce. Tak co pro vás znamenají? Vy se s nimi asi dobře znáte.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Tak pro mě znamenají prožité krásné mládí, studentská léta, naplněná teda neskutečnými recesemi, které byly neuvěřitelné tvůrčí, protože vyžadovaly velikou aktivitu. To se musely napsat falešné scénáře, sehnat celé týmy lidí, vybudovat falešná ghetta, to prostě všechno toto ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, chcete říct, že vy jste s nimi třeba dělala ty tajné závody taky?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Taky, taky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano? 

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
A jiné věci. Právě to je ta druhá část mé povahy. Jirka Lábus na křtu jedné mé knížky, přišli z televize a ptali se ho, co by řekl ke mě jako a on do televize řekl: No, Zuzana Maléřová, nebýt mne a Oldřicha Kaisera, nenapsala nikdy v životě veselou větu. Já jsem se hrozně rozesmála, protože oni opravdu vyvažovali ten můj citlivější, nostalgičtější přístup k životu. Tak abyste si to něčím v sobě kompenzovala, nemůžete, utrápila byste se, začala byste opravdu jít hlouběji, hlouběji a pak už ..., vždycky jsem měla strach, že už mě to někde odnese, kde se nezakořením, jo. Potřebujete nějaký kořen, něco reálného, co vás drží při zemi, abyste neulítla. A oni byli ten kořen, abych ulítla úplně jinak, do toho veselí, do té legrace, která byla, jak říkám, velmi spontánní, velice tvořivá. No a já jsem teda, si myslí, o nich dvou napsala, o obou velmi krásné portréty, naprosto seriózní, vážné například v knížce Počítání času. Ale takovou jakoby, takovým mým hříchem mládí, jak vždycky říkám, je knížka Psáno v kóji, kdy jsem si řekla: Tak my děláme takovéhle věci, my to všechno zapomeneme, to už nikdy, nikdy nedáme dohromady, to už se nedá, jo. Tak já si budu dělat poznámky, aniž by mě kdykoliv napadlo, že by to mohlo vyjít, jo. Ale ty poznámky jsem si dělala, a když přišla doba, kdy by to mohlo vyjít, tak vznikla knížka Psáno v kóji, která je opravdu svědectvím všech těchhle záležitostí, jako recese. Ale v podstatě je to literatura faktu a Jirka Lábus vždycky to četl a říkal, když jsem jim dávala postupně: To nikdy nesmí číst moje matka, to nikdy nesmí číst moje matka! Protože maminka byla jeho kouzelná a samozřejmě ho viděla úplně jinejma očima, jako frakového herce. A my jsme si užili spoustu legrace, ale spoustu taky krásných chvil. A jak říkám, Psáno v kóji je hřích mého mládí a radost mé duše.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a abychom nezapomněli, že Olda Kaiser a Jirka Lábus jsou skvělí herci a vynikající komici, tak si to teď dokážeme.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zuzana Maléřová je velice aktivní člověk, nejenom jako spisovatelka, ale i jako dramatička nebo dramaturgyně, jak bych to měl nazvat. Protože vy jste napsala a připravila a také účinkovala v několika divadelních pořadech. Už jste tady třeba zmínila ten autorský pořad ve Viole. Potom bych určitě zmínil i takové představení zvláštní v Divadle Kolowrat Barevný život, benefice Blanky Bohdanové. Mimochodem, váš manžel je fotograf Vlado Bohdan. Takže máte něco společného s Blankou Bohdanovou i ...?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano, ano, Vlado Bohdan je můj nejlepší a největší přítel, spolupracovník a je to můj manžel, otec 2 mých dětí, našich dětí a musím říct, že když jsem právě Evě Fukové u Šťastné hodiny, když jsem ji žádala o fotografie, tak její první věta, této dámy světové fotografie, byla: Proboha, a co na to řekne váš skvělý manžel? Protože už se tak jako brala, že když knížka od Maléřové, tak fotografie Vlada Bohdana. Takže my máme stejný datum narození 1. 2., stejnou krevní skupinu, několik knih a 22leté soužití. Takže jsem za to osudu velmi vděčná. No a jsem za to vděčná samozřejmě paní Bohdanové, protože díky ní je Vlado na světě a díky ní je takový, jaký je a je to tedy moje, nechci říct tchyně, řeknu tedy druhá maminka.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám s takovou skvělou herečkou vystupovalo v představení v Divadle Kolowrat?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
V Divadle Kolowrat ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nerozklepala se vám kolena?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ne, ne, ne, to určitě ne, protože ta moje role tam byla, v uvozovkách, to bylo její představení, které mělo svého režiséra, svůj scénář a já jsem byla jeho součástí. Takže ta jakoby, bych řekla plná odpovědnost na mě neležela. Zažila jsem to, co zažívám málokdy, že někdo něco připravil, v čem já jsem mohla splnit svůj úkol. Většinou je to tak, že všechny své projekty si od A do Z připravím a nesu za ně plnou odpovědnost ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tady ne, tohle to ne?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Tady to opravdu bylo tak, že tam byli 2x20 minut v tom pořadu, kdy já jsem měla prostor na povídání s Blankou a můj úkol byl vlastně, aby se Blanka nestyděla, aby mohla sdělit něco ze svého života, protože člověku se vždycky lépe mluví, když se ho někdo ptá. Zatímco ty moje pořady ve Viole měly charakter a naprosto autorského pořadu, provázeného mými literárními texty, vznikly z něj 2, myslím velmi krásné výpravné knihy a tam ten úkol byl, opravdu ten večer prožít něco, co je premiérou a derniérou zároveň, co je neopakovatelné, co se už znovu nikdy nestane a to všechno živě. Mě se často, třeba jsem dostávala otázky: Jak to děláte, že, já nevím, je to takto důvěrné nebo takto emotivní, to povídání?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to z lidí dostanete, že jo?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No a já jsem na to neuměla odpovídat, protože tak jsem si říkala: Tak ať to vidí všichni, když mi nevěří, že je to jenom, jako že ... Jestli je to nějaký dar, já nevím, to bych netroufla říct, pokud je, zacházím s ním zodpovědně, snažím se ho vážit si a ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nemáte nějakou psychologickou průpravu jako psycholog?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ne, vůbec ne. Ale stávalo se mi na začátku při prvních knížkách, že mi právě psali, že jsem absolventka psychologie.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já jsem už taky byl v tom podezření.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zuzana Maléřová kromě toho, že píše knihy, připravuje představení pro scénu, to znamená pro divadlo ... Mimochodem jste vždycky v těhotenství taky napsala knihu.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano, to byla taková zvláštní část mého života, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice plodná, ano. Jinak, jestli se nepletu, asi 13 knížek máte?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No, tahle, představte si, že Verner Lička, legenda ostravského Baníku ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fotbalista Verner Lička?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Fotbalista, ano, můj veliký přítel celoživotní, tak když jsme byli teď v Ostravě, tak se diváci mě ptali, kolikátá je to kniha, já nevěděla a Verner Lička spontánně řekl: Čtrnáctá.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta je čtrnáctá?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
A je opravdu čtrnáctá. Říkal, že je má všechny ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to váš encyklopedik.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Má je prý všechny, no. Je to hlavně skvělý člověk.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ale já se dostávám teď k tomu, co jsem už taky naznačil před písničkou, to znamená, vaše televizní projekty. Spolupracujete s Českou televizí na cyklu Neobyčejné životy. A já si myslím, že tam se dostáváte i hodně pod kůži, protože když je člověk ještě navíc jaksi před kamerou, tak je to trošičku jiné, co si budeme povídat. Čili myslím si, že jste někdy zaregistrovala i, že se vámi zpovídaní a teď v tuto chvíli opravdu odhalili.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No, ta televize je, rozhlas je pro mě médium tajemné, to mám ráda, to je jako knížka. Tam je spoustu prostoru pro věci si nedoříct, dotvořit. V té televizi je to krásné v tom, že když někdo něco nedořekne, vy ho ještě navíc vidíte, ale zároveň vám to strašně už dává jasný konkrétní obraz a vjem, takže je to zase pro mě úplně jiná práce, jak pracovat v televizi. A ty Neobyčejné životy mě zaujaly tím, že za prvé to dělají renomovaní lidé opravdu, kterých si nesmírně vážím, a za druhé, že celý projekt vznikl na základě obyčejného života Karla Čapka a já jsem pochopila, že je to přesně to, co tady jakoby chybí. Samozřejmě každý z tvůrců pak pojme ten neobyčejný život jinak, ale já jsem si řekla: Já se toho Čapka budu držet. Je to mimochodem můj milovaný autor, spolu s Otou Pavlem a samozřejmě mnoho dalšími. Tak jsem si říkala: Já se budu držet toho jeho obyčejného života, jak on ho napsal, jak ho vedl, jak ho vnímal a vždycky jsem u těch lidí se snažila, aby po nich zůstala, aby dokonce, když to skončí, tak lidi možná ani vůbec nevěděli, co se tam řeklo, ale zůstal v nich neuvěřitelně ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pocit. 

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
... silný pocit, kdo ten člověk je, co na něj přenesl, jaké emoce mu sdělil. Protože samozřejmě všechno si můžeme zjistit jako, všichni někde začínali, všichni někde měli své první malé role, pak své velké Hamlety, ale ne všechno má v tom životě stejnou váhu a ne všechno je propojeno s tím, co jsme žili. A mě zajímá to spojení profesního a vnitřního života člověka, to, jak nás to ovlivňuje. Proč, proč i náš výkon dopadne ... Já si pamatuju už jako malinká holka, protože jsem byla pořád na tom fotbalovém hřišti, tak že já jsem třeba poznávala, když šli fotbalisti na hřiště, já tam seděla na té trávě, já jsem je poznávala podle nohou, jo. Já jsem už věděla, to jsou nohy toho, když to denně vidíte. A já si pamatuju, že mě už jako dospívající holce, že mě napadalo, proč tytéž nohy, které už tolikrát dokázaly, jaký mají talent, někdy kouzlí a někdy úplně propadnou? Kde je ten důvod, co je ... A já vlastně jsem si začala, moje první poznámky byly někdy v dospívajícím věku, byly o fotbalistech a vlastně jsem si dělala, protože jsem věděla, čím zrovna procházejí, co třeba se jim děje, kdo je nemocný, jak je, co prožili a souvislost výkonů a života. To mě bylo snad ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tohle?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
A tehdy Verner Lička, právě si pamatuju, mě řekl: Ty přemýšlíš úplně jinak, ty bys měla psát. Ne, že bych tehdy jako se rozhodla a já budu psát, ale ta věta někde ve mě zůstala, a když jsem pochopila, že musím si najít svoji cestu, že ta zvířátka to nebudou, tak možná ta věta se někde objevila.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem zval Zuzanu Maléřovou, spisovatelku do Tandemu, tak jsem si myslel, že si budeme povídat hlavně tedy o knížkách, případně o jejích rozhlasových, televizních pořadech. Ale že si budeme povídat o fotbale, o zvířátkách, to mě teda opravdu ani ve snu nenapadlo. Na co ještě přijde řeč?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No, tak určitě na muziku, protože to je zase druhá vášeň. Já teda jsem ... To je zajímavé, jak ti fotbalisti, aspoň ti dobří, vždycky hráli na nějaký hudební nástroj. Tak můj bratr na akordeon, tatínek na housle, Verner Lička na akordeon ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Ano. Nejlepší spoluhráči mého syna, tam máme taky bubny, akordeon a já si vždycky, a vždycky jsou to chytří kluci, jo. Takže jsem si říkala, že to má nějakou souvislost. Ale o té muzice, ta muzika u nás teda pokračuje zase ve větvi mé dcery, která muziku miluje, hraje na kytaru, sólově zpívá krásně a miluje americkou zpěvačku Pink.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik jí je?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
13 je jí teď a studuje dvojjazyčné italské gymnázium. Ale ta hudba, myslím, že je v ní stejně vášnivě a emotivně ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A myslí to s ní tak vážně, jako vy jste to myslela s těmi zvířátky tehdy?

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No, já bych jí přála, aby se nespletla tak jako já s těmi zvířátky, protože u mě to bylo jakési řešení nějakého života o horách. Já teda musím říct, že ty hory dodneška miluju, že to jsou mé kořeny, že to, že jsem, jaká jsem, vím jistě, že je dáno nejenom rodinou, ale i tou krajinou. Já si dodneška pamatuju tmu v horách. Já jsem si tam hrávala třeba takovou hru na pravdu ..., ne, teda na odvahu, pardon. A já jsem žila u hřbitova, ten jsem milovala, tam jsem samozřejmě viděla obrazy, které dítě možná ani vidět nemá, ale mě to celoživotně ... Já sem viděla, jak padne otec na kolena, když pohřbívá své dítě, jak matka skočí do hrobu, když pohřbívá syna, to si nikdy nezapomenete, protože to bylo tak zblízka. Takže ten můj oblouk a takový ten okamžik, ta vteřina mihavá toho života, asi možná proto mám takovou úctu k tomu životu. Jedna paní mi teď v Brně řekla: Vy tak nádherně píšete a tak poeticky o těch strašných věcech. A já jsem si říkala: Já bych to snad výstižněji možná neuměla říct. Ale mě to strašně ovlivnilo ten život, ten řád toho života a smrti, který se tam střídal s takovou přirozeností a s takovou samozřejmostí. A mě to zas možná někdy přišlo kruté. Ale ono to bylo silné.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že to je potřeba, protože člověk tím pádem získá úctu k tomu životu.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
No samozřejmě. No a taky to spojení třeba s Evou Fukovou, s fotografkou, není náhodné, protože málokdo ví, že slavná Eva Fuková je dcera Marie Podešvové a Františka Podešvy ze Soláně. Ale tím, že byla emigrantka v Americe, tak vlastně její jméno tu bylo téměř vymazáno, akorát samozřejmě v odborných kruzích fotografiích to byla ikona. Ale já, teď si představte ten oblouk, který se tím uzavírá, paní Podešvová si mě vzala jako adoptivní vnučku, já jsem jí říkala "babičko", já jsem na Soláni s ní vyrůstala. Ona mi o Evě Fukové vyprávěla, ukazovala mi alba fotografií, které jí posílá, aby vůbec mohla vidět, jak pracuje, jak tvoří. No a když je dnes Eva Fuková ve věku tehdejší babičky, tak my spolu vydáváme, doufám, že krásnou knížku ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký uzavření kruhu.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Oblouk se uzavírá.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano. No, tak to bylo velice příjemné vyprávění Zuzany Maléřové o nejrůznějších životních setkáních. Některá vás určitě překvapila. Ale všechna vás nepochybně potěšila, tak jako mě. Doufám, že i vy jste strávila hezkou hodinku u nás na Tandemu. 

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Určitě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže přeju, ať se všecko daří v budoucnosti a ať se dočkáme zase hezkých knížek, rozhlasových i televizních pořadů i pořadů v divadle. Díky a na shledanou.

Zuzana MALÉŘOVÁ, spisovatelka, publicistka
--------------------
Já moc děkuju a na shledanou.